Jak jsem si to včera mohla neuvědomit? Myslím, že jsem byla příliš slepá z velké květiny, kterou mi dal, abych neviděla, co ta pitomá rostlina vlastně znamená.
Že je tady. Je tady, v mém městě, schválně nepřichází k mým dveřím, aby mě zbavil stresu, který mi způsobil svým náhlým zmizením. A proč? Pravděpodobně z nějakého sobeckého důvodu, nějaké sobecké výmluvy, kterou mi dá, až se sem vrátí. Nemůžu tomu uvěřit.
Když mě chce tak moc vidět, co ho pak brzdí? Jaký je důvod, proč mě chce držet ve tmě, zatímco klusá po mém rodném městě, kupuje mi dárky a píše mi dopisy, které by mi mohl dát sám. Rozčiluje mě.
Jsem příliš naštvaná na to, abych teď psala. Možná zajdu do města na kávu (Možná na něj narazím! Představte si to!) nebo si přečtu knihu nebo udělám něco, co mě uklidní, než se ke mně vrátí. Nejsem si jistá, jak dlouho to teď bude, blížím se třiceti dnům bez něj.