Na začátku deníku jsem číslovala dny a dnešek je dvacátý. Jak je to možné? Opravdu to je dvacet dní bez něj? Připadá mi to jako mnohem víc. To nemůže být pravda. Asi jsem se někde musela přepočítala.
Ale vím, že to není pravda, protože si od prvního dne udržuji v hlavě záznamy a nikdy se nemýlím. Už je to dvacet dní. Čekám dvacet dní – skoro tři týdny. Jak to, že jsem pořád tady? Už by tu měl být. Jsem tak unavená.
Moje myšlenky jsou rozptýlené. Nespala jsem pořádně už dny, dokonce týdny. Je špatné spát v posteli, kterou jsme sdíleli. Je tak prázdná. Já se cítím prázdná. Kdy se vrátí?