Pohled Noaha
Když Sky vyšla ze dveří, aby se vydala za svojí mamkou, já jsem se vydal do svého pokoje, kde jsem si s sebou vzal věci na hokej. Teď už s tátou jedeme směr zimní stadion. Hrozně se těším, až zase sevřu hokejku v rukách a až čepele na mých bruslích budou prořezávat led. Led je místo, kde mám vždycky pocit, že se cítím doma. Ať už jsem na tom byl jakkoliv, na ledě se vždycky všechno srovná. Skvěle si při tom protřídím myšlenky. Když tam konečně dojedeme, rozloučím se s tátou a vydám se dovnitř. Dojdu do šaten, kde už na mě čeká Aiden a převléká se do dresu.
"Čau kámo." zvedne ruku na plácnutí a já si s ním plácnu. Pak se našim chlapským způsobem obejmeme.
"Čau, jak je?" zeptám se ho.
"V poho brácho, co ty?" zeptá se mě taky, když už se začnu také převlékat.
"Jo, hele jde to. Těším se, až si zahrajeme." odpovím mu a on přikývne na souhlas, že se taky těší. Pak už konečně jsme oba připraveni a vydáme se na led. Na lavičce si nasadím brusle, stejně tak udělá i Aiden. Pak se začneme oba rozehřívat tím, že jezdíme na ledě a jen tak lehce si pohráváme s puky.
Asi po pěti minutách se oba uchýlíme k bráně a střídáme se v tom, kdo střílí na bránu.
"Jak se má Sky? Nevíš náhodou, co teď asi dělá?" zeptá se mě najednou Aiden. Ach, ten jeho zájem o ni. Má ale jediné štěstí, že ji neposlal k čertům po tom, co spolu spali, jak to už několikrát udělal jiným holkám. Teda ne že by na ně byl nějak zlej nebo tak, ale spíš jim hodil takovej ignor.
"Asi dobrý, teď je pravděpodobně s mámou." odpovím mu celkem v pohodě, on na mě ale vykulí oči a trochu i otevře pusu.
"S mámou?" zeptá se zaraženě a já přikývnu.
"Počkej, Sky je teď v Americe?" vyplaší se a vidím na něm, že má sto chutí odejít, chytit první let a odjet za ní. Ani netuším proč, ale nějakým způsobem mě to potěší. Neměl bych ale spíš žárlit? Aktuálně absolutně vůbec netuším, ale žádnou žárlivost nepociťuju.
"Ne blázne, není, její máma přijela sem. Sky ji pozvala." odpovím mu a on vykulí oči snad ještě víc. Vypadá to, že každou chvílí mu z očních důlku vypadnou.
"Jo aha, uf, já jsem se lekl." dodá a trochu s oddychem se zasměje.
"Jo, vypadal jsi, jako by tě chytl infarkt." dodám se smíchem a poplácám ho po zádech, on se ale kvůli mé poznámce tváří jako kakabus.
"Taky že málem jo. To mi nemůžeš říct rovnou?" protočí oči a já se musím zasmát. Jako jo, opravdu mě baví ho srát. To je taková naše tradice a zvyk, že se sereme navzájem, jenom do holek jsme si nikdy nejeli, než se nám v životě objevila jedna opravdu výjimečná holka. Pak už ani jeden z nás nemluví. Nevím, proč nemluví Aiden, ale já mám v hlavě jen jednu osobu, na kterou musím myslet. Ale upřímně pochybuju, že Aiden myslí na něco jiného, než já. Nanejvýš je možné, že nemyslí na nic, to by bylo docela normální u něj. Nechápu, jak po něm může jet tolik holek. Dobře, je vysokej, černovlasej, má tmavý oči a vysportovanou postavu, ale v hlavě už toho tolik nemá. Neříkám, že já bych byl nějaký ošklivý káčátko, ale většinou holky jely spíš po něm, než po mně. Hokejem to být taky nemůže, protože ten hrajeme oba. Jak jsme spolu vyrůstali, máme toho dost společného a odlišuje nás hlavně vzhled a pak povaha. Tak podle čeho ty holky vybírají?
Když dokončíme náš individuální trénink, dojdeme do šatny a převlékneme se.
"Bro, mám celkem hlad, nezajdem do McDonaldu?" navrhne mi Aiden a já přikývnu.
"Jo, to je dobrej nápad."odpovím mu a společně se vydáme ven ze stadionu. Dojdeme si na autobus a přesuneme se blíže centru Toronta, kde to bude rozhodně ještě o trochu lepší, než tady. Na zastávce, která je blízko našeho oblíbeného McDonaldu, vystoupíme a pak už nám trvá asi jenom pět minut, než tam dojdeme. Oba si objednáme a sedneme si na jedno místo k oknu. Dříve jsme tu měli takovou tradici, že jsme vždycky seděli u okna a sledovali holky, co tu procházeli. Říkali jsme si, jaké se nám líbí a vždycky jsme se shodli na tom, že máme úplně opačný vkus na holky, což je celkem zajímavé vzhledem k naší aktuální situaci.
"Kámo, pamatuješ na-" začne Aiden, ale já ho přeruším.
"Zrovna jsem na to myslel." řeknu a oba se zasmějeme.
"Joo, to byly časy." řeknu zamyšleně a na chvíli se na sebe s Aidenem podíváme a oba naráz vyprskneme smíchy. Smějeme se tak hlasitě, až na nás kouká všechen personál i hosti. Až po několika minutách se nám podaří se uklidnit.
Po nezdravém, ale výborném obědě se vydáme zpátky cestou domů. Rozhodneme se, že to vezmeme kousek pěšky, abychom si mohli popovídat. Od té doby, co je tu Sky, se oba věnujeme jenom jí a naše přátelství na tom trpí.
"Hele kámo, jsi s tím v poho?" zeptá se a já okamžitě vím, na co naráží.
"Překvapivě jo, od tebe jsem to i trochu čekal." odpovím mu po chvíli a on přikývne.
"Haha. Hele, já nejsem tak strašnej." brání se Aiden, ale já nekompromisně zakroutím hlavou.
"Vůbec nee." odpovím ironicky a ještě se zasměju, abych tomu dodal ten ráz.
"Jo? Jako ty bys byl lepší. Ty jsi taky jednorázově spal s mojí sestřenicí a nikdo ti to nevyčítá." řekne Aiden na svou obranu a tím mi zasadí smrtící ránu. Na tohle už mu nemám co oponovat, protože má úplnou pravdu. Radši zůstanu ticho až do té doby, než se naše cesty rozdělí a já si sednu na jiný autobus, než on. Díky bohu, že jsem se konečně dostal z toho nepříjemného ticha. Vezmu si sluchátka a sleduju cestu, která mi poměrně rychle uteče. Zanedlouho přestoupím na další autobus, který už mě doveze domů. Vystoupím, pár minut dojdu pěšky domů a konečně otevřu domovní dveře.
Samozřejmě na mě hned skočí Zack a málem mě svalí na zem. Naštěstí za sebou mám zeď, takže mě natlačí jenom na ni, i když to taky není zrovna dvakrát příjemné. Začne mi olizovat celý obličej a já se směju, zakláním hlavu, abych se tomu trochu vyhnul, i když se mi to moc nevede a drbu ho v jeho dlouhé zlaté srsti.
"No čau kamaráde, jak jsi se tu měl? Jsi tu sám?" zeptám se ho, ačkoli vím, že mi neodpoví. Nebo alespoň ne mou řečí. Věřím, že mi rozumí a nějakou komunikací mi něco chce sdělit, jenom nemáme stejnou řeč, tak je to obtížné. Zack seskočí, doběhne k misce, štěkne a zatočí se na místě. Co jsem říkal? Umí komunikovat až moc dobře.
"Jasně pane Buřtíku, hned to bude." zasměju se a do misky mu nasypu granule a zaliju to kapsičkou s krůtím masem, které miluje. S chutí se do toho pustí a já si naliju Colu, kterou jsem našel v lednici. Pak se pomalu vydám nahoru. Musím říct, že když jsem doma sám, tak se hrozně nudím a nevím, co mám dělat. Radši mám, když mám společnost, to mě pak baví snad úplně všechno.
Nakonec se rozhodnu, že si zapnu počítač a něco si zahraju, protože už dlouho jsem to nedělal. Nakonec si vyberu takovou klasiku, což je GTA. Pamatuju si doby, kdy jsme to hráli s klukama a byla strašná prdel, ale teď už se s nima ani moc nebavím, natož abych s nima něco hrál. Když uslyším zabouchnutí vchodových dveří, trochu se zaposlouchám, kdo by to tak mohl být. Mám dvě možnosti, buďto to bude táta nebo to bude mamka. Sky to být nemůže, ta bude určitě ještě s mamkou. Je něco málo po třetí odpoledne, takže pochybuju, že by od ní odešla tak brzo. Když nad tím ale tak přemýšlím, dojde mi, že táta je mimo město a mamka šla něco důležitého zařídit, takže to může být jenom Sky. Nechám počítač počítačem a seběhnu dolů. Rozhlédnu se, ale Sky nikde nevidím.
"Haló?" ozvu se, když už mi začíná být divné, že se nic neděje.
"Je tu někdo?" řeknu znovu, ale nic se nestane. Že bych slyšel špatně a byl to jenom Zack, který šel na zahradu? Už se chystám otočit, když v tu chvíli do místnosti někdo vpadne. Srdce mi spadne až do kalhot, jak se leknu.
"Panebože!" vykřiknu a ucouvnu, když uvidím Camerona, čili vetřelce v našem domě. Chytnu se za srdce a prudce dýchám.
"Ježiš Noahu! Jsi v pohodě? Netušil jsem, že se tak lekneš."
"Wow strejdo, určitě se neleknu, když se vplížíš do našeho domu a ani se neozveš." řeknu a pomalu se uklidním, i když to byl docela hardcore zážitek. Já už myslel, že nás někdo přišel vykrást nebo dokonce zabít.
"Promiň, to mi vůbec nedošlo. Hledal jsem tvého tátu, není tu někde?" zeptá se a já zakroutím hlavou.
"Ne, je mimo město. Proč?" zeptám se ještě, protože moje zvědavost vystoupala moc vysoko. Není to totiž běžné, že by se sem strejda takhle plížil a překvapoval nás.
"Ále nic, vlastně nic důležitého." řekne nervózně a já si ho přeměřím pohledem. Nevěřím mu ani nos mezi očima, ale nakonec přikývnu, abych nevzbuzoval větší pozornost. Napadlo mě totiž, jestli náhodou mu Sky nepřipomněla její mamku, protože co by jiného tak akutního chtěl s tátou řešit? Většinou taková tajemství nemívají, takže je to celé takové divné a podezřelé, že na něco přišel. Chvílemi s těmihle myšlenkami si už připadám jak v nějaké Bondovce nebo v Sherlocku Holmesovi v hlavní roli.
"No a mám mu něco vyřídit?" zeptám se ještě pro jistotu, kdyby náhodou mi to dalo třeba nápovědu.
"Nene, dobrý. V kolik přijde?"
"Asi tak nějak kolem sedmý večer." odpovím mu podle pravdy.
"Dobře, tak co kdybych tady zůstal, něco bychom si zahráli a počkal bych na něj?"
,,Počkej...ale to budeš čekat přes tři hodiny." dodám a on přikývne, jako by to vůbec nebyl problém.
"Počkám. Máš tu ještě Playstation?" řekne najednou a tím změní téma. Nevím jak a nevím proč, ale něco tu dost smrdí.
"Mám, co si zahrajeme?" zeptám se a on mi navrhne pár her, které bychom si mohli zahrát. Já jen přikývnu, ačkoli myšlenkama už jsem dávno pryč. Sedneme si na gauč a zapneme si nějakou hru. Je fajn, že tátovo a mamky kámoši jdou s dobou a jsou schopni si se mnou i něco zahrát. Dokonce to dává i líp než já, ale já za to nemůžu, moje myšlenky se toulají zase okolo naší záhady. Přísahám, že jsem o ničem nepřemýšlel víc, než o tomhle. Opravdu je to všechno náhoda nebo o tom někdo ví? To je přece nemožné, abych potkal dceru bývalé přítelkyně mého strejdy. Nebo by to snad všechno opravdu mohla být náhoda? Kdo ví, každopádně je to velmi zvláštní.
Pohled Shawna
Večer okolo půl osmé konečně dorazím domů, kde už na mě určitě čeká moje úžasná žena Jessie s výbornou večeří, jako to vždycky dělá. Když vejdu do dveří, překvapí mě ale trochu jiný člověk. Na gauči sedí Cam a Noah, kteří spolu hrajou hry.
"Ahoj, co ty tady? Děláš z mého syna závisláka?" prohodím ze srandy. Cameron rychle odloží ovladač a vydá se ke mně, aniž by mi odpověděl.
"Wow, brzdi trochu. Nemusel jsi to hned odkládat, klidně hrajte." řeknu a chystám se jít do kuchyně, ale Cameron mě zastaví chytnutím za paži. Nechápavě se kouknu na jeho ruku a pak na něj.
"Potřebuju s tebou něco důležitého vyřešit." řekne a už se chce vydat někam jinam.
"Počkej, nepočká to? Já jsem celej den makal a už mám hroznej hlad." řeknu a chci se vydat do kuchyně.
"Ne, nepočká." řekne úplně seriózně a já na něj pěknou dobu koukám.
"Dobře, tak si vezmu jenom něco do ruky a hned jsem tam. Jdi kdyžtak do studia, jo?" řeknu a Cameron tam okamžitě zamíří. Já si pro sebe zakroutím hlavou a vydám se do kuchyně. Pak už dojdu za nedočkavým Cameronem, který okamžitě vystřelí ze židle, jak mě uvidí.
"Fajn, tak co se děje? Padá meteorit nebo co?"
"Myslím, že jsem ji viděl."
"Viděl? Koho jsi viděl? Mluv srozumitelně."
"Klaire." dodá Cameron a já okamžitě pochopím, proč se tak choval.
Veru ❤️