Taehyung
,,Kulku má venku, dám mu ještě 75 mg infuzí po dobu 30 minut a bude v pořádku." vysloví.
Nehnutě jsem stál na jednom místě, stalo se toho tolik, že jsem nedokázal zpracovat, že vidím svého otce po těch letech opět naživo.
Přivítal mě s pokorou a s radostí, ale Hoseok na tom byl opravdu špatně, takže pozornost musel věnovat právě jemu.
Vůbec mi to nevadilo, ba naopak jsem mu nesmírně vděčný, že mu pomohl, stejně tak jako Jungkookovi.
Měl svůj laboratoř, přímo v podzemí a kdyby můj přítel neznal cestu, tak já bych to místo nikdy neobjevil.
Byl chráněn a v bezpečí.
Bydlel tu, kdyby se chtěl spojit s tvory a stát se jim, byl totiž taky ve skrýši.
Na moment přestal prohledávat sloučeniny, hledal pravděpodobně dolminu nebo ibolex, který by mohl poskytnout Hoseokovi, aby neměl bolesti.
Zvedl svůj pohled, nejdříve se podíval na mě a následně na Jungkooka, který na rozdíl ode mě, nebyl vůbec nesvůj, s nezájmem se houpal na židli a šahal na věci, který byly na stole.
,,Jsem nesmírně rád, že se moje děti setkaly." řekne.
Opustil mě, po mých druhých narozeninách a odjel, aby se mohl věnovat důležitému výzkumu, jak mi řekla matka, ale v té době jsem neměl ani tušení, že ten výzkum byl právě Jungkook.
Vychoval ho, myslím si, že i díky němu má Jungkook srdce na správném místě.
,,To ti kurva věřím, ale tvoje děti spolu šukají, tak snad neva."
Ihned jsem se podíval na chlapce s černými vlasy, který se široce pousmál a můj otec opustil nádobku s chemickým roztokem, kterou jen tak tak zachytil, aby nespadla na zem a nerozbila se.
Nádobky křečovitě svíral v jedné ruce a tou druhou si poupravil brýle s dioptrií, který mu již sjížděly dolů z nosu.
Jungkook ode mě obdržel naštvaný výraz, absolutně se nestydím za to, že jsme spolu, ale vzhledem k tomu, že jsem otce neviděl léta, tak zrovna tohle jsem mu nechtěl sdělovat jako první.
On vyšpulil svoje rty, věnoval mi kdyby vzdušný polibek a bylo mu naprosto jedno, že se hněvám.
Podíval jsem se na svého otce, který se překvapeně díval na mě a já už se chystal promluvit, když náhle zahodil nádobky na linku, div všechno nerozbil a ukázal svůj ukazováček.
,,Optický izomer a antipod!" vysloví.
Začal pobíhat po místnosti sem a tam, Jungkook protočil očima a absolutně mu nevěnoval pozornost, ale já byl zaražený jeho nynějším chováním.
,,Co? Tati ne, nepotřebuji vitamíny, v pořádku." řeknu.
Nevykal jsem mu, což bych si u matky nikdy nemohl dovolit, ale on se stará o tvory a stejně tak jako Jungkook, má raději tykání.
V sekundě se zastavil, poupravil si plášť a nepatrně se pousmál.
Můj otec byl zvláštní, myslím si, že by ho lidé považovali za mentálně nestabilního člověka, ale on byl zkrátka až moc chytrý a soustřeďoval se na více věcí najednou.
,,Hoď se do klidu." řekne Jungkook.
Zhluboka jsem vydechl a promnul si spánkovou kost, dnes toho bylo až příliš.
Otec se vrátil k lince a konečně našel sloučeninu, kterou předtím hledal.
,,Jdu za tvým kamarádem, jestli máte hlad, tak v lednici je jídlo a pokud chcete pití, tak je taky-"
,,Díky tati." vyslovím.
Přerušil jsem ho, protože začal mluvit až přehnaně rychle a nevěděl vlastně co by.
Pousmál se, rozešel se ke dveřím, ale poté se otočil a vrátil se zpátky, protože si zapomněl vzít s sebou ibolex, ale následně doopravdy zmizel do druhé místnosti.
Jungkook nadzvedl svou ruku mým směrem, pomalu jsem k němu přistoupil a chytl ji do té své.
Přestal se houpat na židli a jedním pohybem si mě přitáhl k sobě.
Objal jsem ho kolem ramen a svou bradu jsem položil na jeho hlavu, jelikož nyní byl krapet menší než já.
,,Děkuji ti, Jungkookie." zašeptám.
Pomohl Hoseokovi, ačkoliv ho nemá rád a i přes to, že ho zachraňovat nechtěl, tak díky mně tomu tak učinil.
Vystavil se riziku za což nesu zodpovědnost a kdyby se mu cokoliv stalo, tak bych si to nikdy neodpustil.
,,Není za co, andílku."
Nepatrně jsem se pousmál a věnoval mu polibek do černých vlasů.
On ovšem zesílil sevření kolem mého pasu, trhnul se svou rukou a já se objevil u něho na klíně, chytl mě pod krkem a natočil mou hlavu přímo k jeho obličeji.
,,Ale můžeš mi kurva vysvětlit, proč jsi opustil areál, když jsem ti jasně řekl, že máš počkat?" optá se.
Jeho oči vzplanuly, působil na moment nesmírně nahněvaně, ale nevycenil svoje špičáky a i drápy nechával vevnitř.
,,Protože tě miluji a neopustím tě." zašeptám.
Jeho pravý koutek cukl nahoru, křivě se pousmál a lehce povolil sevření kolem mého krku.
Vystrčil svůj jazyk, který s lehkostí otřel o můj dolní ret až mě polilo horko a následně svoje měkký polštářky přitiskl na ty moje.
Okamžitě jsem se do polibku zapojil, nelíbali jsme se ovšem náruživě a hrubě, naopak s citem a s jemností, přeci jenom dnešní noc mohla dopadnout neskutečně špatně.
Zaslechl jsem kroky, bylo mi jasné, že je musel slyšet již dávno přede mnou, ale polibek nerozpojil a já do něho lehce strčil, aby mě pustil.
Zasmál se, když se mi konečně podařilo přerušit polibek, ale stále jsem seděl u něho na klíně, jakmile se můj otec vrátil zpátky.
Ten byl značně nesvůj, chtěl se ihned otočit a vrátit se zpátky, ale nakonec si to rozmyslel, sklopil pohled a jednou rukou ukázal na druhou stranu místnosti.
,,Ukážu vám, kde budete spát." vysloví.
Jungkook mě chytl, společně se mnou se postavil a opatrně položil na zem.
Cítil jsem se v rozpacích, ale pravděpodobně ani zdaleka ne tolik jako můj otec.
Cestou nám řekl, že on spí o patro výš, ale bohužel tu není tolik volných pokojů, většinou jsou tady místnosti, ve který je teď i Hoseok, který slouží k lékařským účelům.
Svraštil jsem obočí, když se zastavil u kovových dveří, který odtáhl do strany.
Jungkook nezaváhal, rozsvítil světlo a okamžitě vstoupil dovnitř, kdyby tu již byl a jakmile jsem se vevnitř rozhlédl, tak mi došlo, že je má domněnka skutečná.
Po stěnách byly rýhy, zanechával je zde nejspíše on sám se svými drápy.
Pokoj byl zvukotěsný, s jedním oknem, které bylo chráněno mříží.
Myslím si, že tu pobýval Jungkook, když nebyl sám sebou a otec mu pomáhal.
Nicméně to tu asi předělal, místnost působila čistě, byla zde postel, psací stůl a skříň, jako v každém druhém pokoji.
,,Hoseok tě chtěl vidět, synu."
S Jungkookem jsme se ve stejnou chvíli podívali na něho, což bylo divné ve všech směrech. Chlapec s černými vlasy ovšem potichu zavrčel, můj nejlepší kamarád chtěl vidět mě.
Okamžitě jsem kývl.
,,Už si půjdu lehnout, pokud byste něco potřebovali, tak jsem nahoře." dodá.
Jungkook si lehnul na postel a ukázal palec nahoru, já k otci ovšem přistoupil a svou ruku položil na jeho rameno.
,,Děkuji tati, za vše." vyslovím.
Usmál se, svou ruku položil na tu mou a jemně sevřel.
Vážil jsem si jeho laskavosti, vtrhli jsme sem po druhé hodině ranní, ale nezaváhal a ihned nám pomohl.
Jungkook zůstal v pokoji, já s otcem ovšem místnost opustil a on se vydal nahoru, já naopak k Hoseokovi.
Ihned jsem uctil pach dezinfekcí, můj nejlepší kamarád ležel v posteli, v ruce měl hadičku a byl napojený na kapačky.
Pomalu jsem k němu přistoupil, věnoval mi nepatrný úsměv, který byl nesmírně vyčerpaný.
Bylo mi z toho pohledu těžko, nerad jsem viděl svoje nejbližší v bolestech a nyní jsem vinu dával pouze sobě.
,,Jsi v pohodě?" optá se.
Zarazila mě jeho otázka, úplně jsem se vnitřně sesypal, přeci jenom on schytal kulku a mě se ptá, zda mi je dobře.
Uvědomuji si, že jsem ho mohl v sekundě ztratit, člověka, který tu byl se mnou celý život.
,,Tak moc mě to mrzí." zašeptám.
Byl hloupý, ale to já též.
Přeci jenom nesu zodpovědnost za to, že jsme se s Jungkookem nevraceli dva dny. Pokud bych s ním ten večer nespal, tak bychom dorazili do areálu dříve a neměl by potřebu nás jít hledat.
Já byl nahněvaný jeho činem, ale koneckonců bych se zachoval úplně stejně.
,,Nemusí, hlavní je, že jsi v pořádku." odpoví.
Mluvil potichu, byl jistě unavený a jeho tělo potřebovalo odpočinek.
Otec ho dá do pořádku, ale bude chvilku trvat než se zotaví.
,,Zachránil jsi Jungkooka." podotknu.
Viděl jsem, jak ho odstrčil do strany, nezaváhal ani na vteřinu a sám od sebe schytal kulku místo něj.
Navázal se mnou přímý oční kontakt a chvilku mlčel, než promluvil.
,,Nevím proč jsi s ním, asi to ani nechci vědět, ale postará se od tebe až já tu nebudu." vysloví.
Samovolně jsem svraštil obočí, absolutně jsem nechápal o čem mluví.
Starají se o mě oba dva, každý z nich jiným způsobem, ale potřebuji je do života naprosto stejně.
,,O čem to mluvíš?" optám se.
Zasmál se, avšak i sykl bolestí, když se nepatrně pohnul a já se k němu více přiblížil a poupravil polštář, na kterým měl hlavu.
Zhluboka vydechl a následně svoje hnědý oči upřel do těch mých.
,,Mám tě rád, myslím si, že mnohem více než on a i z toho důvodu nemám zapotřebí zůstávat déle s vámi, ubíjí mě to, Taehyungu." odpoví.
Byl jsem tak vyčerpaný, ale jeho slova mě ihned probudila a v těle mi rozlehl pocit úzkosti.
,,Tohle prosím neříkej." vyslovím.
Nedokázal jsem tomu porozumět, on mi kdysi řekl, že potřebuje čas aby vstřebal to, že jsem se zamiloval do kluka. Snášel to špatně, ale i přes to mi pomohl, když jsem to nejvíce potřeboval.
Už v areálu mě nutil si vybrat, ale já toho nejsem způsobilý.
,,Musíš zůstat se mnou." dodám.
Zapřel jsem se do matrace a udržoval s ním oční kontakt.
Domnívá se, že když mám Jungkooka, tak na něm mi nezáleží, ale to není pravda.
Vím, že bych pociťoval tu samou bolest, jako když mě na rok opustil chlapec s černými vlasy. Citové pouto může být neskutečně silné a absolutně nezáleží na tom, zda se jedná o partnera či nejlepšího kamaráda.
,,Ty to snad doopravdy chceš?" optá se.
Vím, že jsem se vůči němu nezachoval vždy nejlépe, ale měl pravdu v tom, že on tu byl se mnou od samého začátku.
Mlčel jsem, ne kvůli tomu, že bych neznal odpověď, ale z toho důvodu, že jsem si svá slova hlídal, abych vymyslel něco, jak bych ho mohl přesvědčit, aby neodcházel.
,,Chceš mě mít u sebe, Taehyungu?"
Nadzvedl svou ruku, kterou položil na mou tvář a já v sekundě svoje rty odlepil více od sebe.
Dotýkal se mě nepatrně, myslím si, že by ani neměl sílu na víc a jeho doteky mi nikdy nebyly cizí, ale teď v tuto chvíli byly jiný.
Nelíbilo se mi to, jeho dotek byl z jeho strany vážnější, vkládal do něj víc než já bych chtěl přijmout.
Neodpověděl jsem, tím jsem mu bohužel poskytl čas, aby udělal něco, co jsem nikdy nechtěl.
Přitáhl si mě k sobě a s lehkostí políbil na rty.
V sekundě jsem ztuhl, můj mozek nynější událost nedokázal zpracovat, ale mé tělo odporovalo a jeho polibek mi nedal nic jiného, pouze špatný pocit.
Polibek jsem mu nechtěně oplatil, ale následně se ihned odtáhl a narovnal se.
,,O-Odpočiň si, promluvíme si zítra." vyslovím.
Nedokázal jsem se mu podívat do očí, vytvořil v mé hlavě neskutečný chaos a okamžitě jsem opustil jeho pokoj.
Venku jsem si zoufale vjel rukou do svých vlasů, zhluboka vydechl a chvilku ještě chodil tam a zpátky, abych se uklidnil.
,,Sakra." zašeptám.
Dnes se toho stalo tolik, že to bylo až nevíře.
Byl jsem psychicky i fyzicky vyčerpaný, takže jsem se rozešel ke kovovým dveřím a opravdu jsem se těšil na to, až si lehnu k Jungkookovi a půjdu spát.
Zarazila mě ovšem tma, která vládla v pokoji. Světlo mi dopřával pouze Měsíc, který jasně zářil.
V sekundě jsem sykl bolestí, když se má záda setkala se zdí a přede mnou se zjevil Jungkook, jehož oči zářily mnohem červeněji než kdy předtím.
,,Tak tohle jsi kurevsky posral."
-
Zdravím sluníčka 🖤
Hoseok je v pořádku, určitě jste velice rádi:) nicméně jeho čin Jungkooka dost nasral, takže se určitě moc těšíte na smut, který bude následovat *mrk mrk*
Co se týče otce, tak jeho postava má být schválně taková, chci, aby působil až moc chytře, ale na druhou stranu jako člověk ztraceně a nemotorně, prostě jako takové nemehlo, dá se říci.
Snad se máte krásně
Luv u🖤