Dnes ráno jsem se probudím a málem se vyděsím kvůli času, ale hned si uvědomím, že je sobota a než jsem znovu usnu, zachumlám se do teplých přikrývek.
Kolem 11:00 mě vzbudila matka, která mi řekla, abych vynesla odpadky a vyzvedla poštu.
Vstanu a obléknu se do kraťasů a tílka. Taky nějaké chlupaté pantofle. Vlasy si stočím do drdolu a nahodím si na sebe tenký kardigan.
Když jsme snídali, moje matka vyprávěla, co by jsme mohli zítra dělat, než se vydala do práce. Popadnu odpadky a vyjdu s nimi ze dveří.
Zamávám jí na rozloučenou, když vyjela na ulici, zatímco já se vydávám na druhou stranu k popelnicím.
Studený vánek mě drsně přivítal. Hodila jsem odpadky do koše a hned na to běžela zpátky k baráku a prohlížela si poštu ze schránky.
K mému překvapení, když se otočím, byly moje dveře zavřené. Až pak mě trklo, že jsem si opět zapomněla klíče.
Nikdo není doma a já nemám svůj telefon. Vložím poštu zpět do schránky a posadím se na přední lavičku, kterou máme u domu.
Chvíli jsem přemýšlela, co bych mohla udělat a jak se dostat zpátky dovnitř. Zkusila jsem zadní dveře a pokusila se otevřít okna zvenčí, ale vše bylo zamčené. Nejsem si jistá, jestli se mi má ulevit, že je těžké se dostat do mého domu, nebo mě štvát, že jsem v chladném vzduchu jen v šortkách a tílku.
Pak mě napadne další myšlenka.
Podívám se na dům pana Stylese a než jsem se nadála, moje nohy mě tam zavedly. Přešla jsem k dalšímu domu, kde žil pan Styles. Došla jsem k jeho předním dveřím a zvedla ruku, abych zaklepala na dveře.
Chvíli jsem čekala a chtěla už odejít, ale uslyšela jsem hlas, který mě zastavil.
„Ahoj Aurelie."