Druhý den ráno se probouzím ve svém pokoji. Zachumlám se hlouběji do peřiny a otočím hlavu, abych se mohla podívat na čas.
Mé tělo vyskočilo z postele a spěchalo si dát věci dohromady. Dnes mám školu a nejspíš přijdu pozdě.
Hodím na sebe černou sukni a trochu příliš velký pastelový svetr. Obléknu si kotníkové ponožky a pastelově růžové tenisky. Potom popadnu tašku a podívám se do zrcadla na své vlasy.
Je to všechno jen nepořádek a nejde to spravit, tak popadnu motýlí sponky a připnu si kudrlinky na zátylku.
Mnohem lepší.
Seběhnu dolů a vyběhnu ze dveří. Začala jsem běžet na autobusovou zastávku. Vidím autobus blížící se k zastávce a tak soustředím veškerou svou pozornost na to, abych se k autobusu dostala včas. Slyším skřípění auta až do zastavení a skočím zpět a padám na zadek.
Auto couvalo, ale já jsem běžela a nevnímala nic jiného než autobus.
Udeřila jsem hlavou o zem a celou mou hlavou projela bolest. Mluvil ke mně hlas, a jakmile bolest ustoupila, viděla jsem, že to byl pan Styles, který nade mnou stál s obavami ve tváři.
Podívám se na něj a pak na sebe a uvědomím si, že moje sukně vyletěla nahoru a teď je moje bílé spodní prádlo odhalené. Shrnuji si sukni dolů a vnitřně se proklínám, že jsem si zapomněla vzít pod sukni kraťasy.
Moje ruka se natahuje po jeho, když mi pomáhá vstát.
„Jsi v pořádku?" Ptá se starostlivě pan Styles.
„Jo já- jsem v pořádku. Omlouvám se, že jsem nedávala pozor, jen jsem se snažila stihnout autobus." Řeknu zklamaná sama ze sebe.
„Odvezu tě. Kromě toho máš skoro zpoždění." Vede ke svému autu.
Naskočím dovnitř a moje stehna narazí na studenou klimatizovanou kůži sedadla. Moje první reakce je ucuknout.
„V pohodě?" Ptá se pan Styles.
„Jo. Jen je mi trochu zima." Říkám a tahám za konec sukně.
„Omlouvám se." Sníží trochu klimatizaci.
Položil ruku na mé odhalené stehno a mé tělo ztuhlo.
Intenzivně jsem sledovala jeho ruku, jak ji položil, a jak ji stáhnul.
„Páni, je ti opravdu zima." Podívá se na mě a trochu se zasměje.
Jen se pousměji.
Odveze mě do školy a pak mě vezme na mou první hodinu, spíš proto, že on je ten, kdo učí mou první hodinu.
Celou dobu jsem se zabývala tím, že mi položil ruku na stehno.