,,A nakonec to je Lucius. Chlapec, který si získá jeho srdce. Bude schopný kvůli němu obětovat vše, na čem mu kdy záleželo. Prožije s ním několik staletí.. Ne. Tisíciletí. On bude tím, kdo s ním zůstane do konce jejich dnů." ozývalo se během doby, kdy se černý inkoust počal objevovat bělavým brkem na posvátných listech pod sametovýma rukama Nejvyšší. ,,Společně si projdou mnohým. Jindy budou šťastnější, avšak některé chvíle nebudou snadné. Budou muset bojovat, ranit se, truchlit, aby zapečetili to, co je pro ně nejdůležitější."
,,Jste si jistá, že to takhle chcete?" optal se trochu nejistým hlasem.
Slabě přikývla, stiskla brk o něco silněji a zahleděla se do dále svýma šedýma očima. Hleděly z výšin na místo, jež s ní bylo úzce spojeno. Tvář její byla němá. Nikdo nedokázal říct, co v tu chvíli cítí. ,,Musí to tak být. Trápil se kvůli mně dost. Zaslouží si někoho, s kým bude šťastný a nebude se bát o svých citech mluvit. Nebude se bát odsouzení."
,,A budete tak Vy šťastná?"
,,Tak moc jako nikdy předtím." palcem levé ruky jemně přejela po podlouhém praporu bílé letky, jímž právě dokončila své dílo.