Prázdné chlapecké záchody, kam otec Nia odtáhl, byly poměrně potemnělým místem. Ozvala se rána. Pak další. A další, kdy Nio bolestí vykřikl.
„Řekl jsem, že máš být zticha!" zahřměl jeho otec a vrazil mu další.
Nio se zapotácel, až se opřel o stěnu obloženou bílými kachlemi, a chytil se za nos, ze kterého se mu spustila krev. Ta v tu chvíli byla nezastavitelná a hrnula se mu i po ruce. Nio zvedl uslzený pohled na otce, ale ten už zase kráčel k němu. Chytil ho za košili a vyzvedl ho nahoru, aby mu mohl vrazit další.
„Zklamals mě! Fakt jsi mě zklamal!"
James stál celou dobu u dveří. Opíral se o jejich rám a pozoroval pana Coopera mlátit jeho syna, jako by se ho to vůbec netýkalo. Prostě jen přihlížel.
Silný muž opět napřáhl ruku.
„Už ne!" Nio se skrčil do klubíčka a dal si ruce kolem hlavy. „Dost..."
„Dost? Myslíš, že to bylo hodně? Myslíš, že si to nezasloužíš?" hřměl rozčílený hlas.
Nio tiše vzlykl. „Nikdy nic takového neudělám, slibuju. Už nikdy..."
Otec ho však opět chytil za košili. „Já toho pro tebe tolik udělal! Ani jsem po tobě nechtěl nic tak složitého. Jen abys měl dobré známky, abys jednou převzal firmu a měl syna, kterému ji předáš dále. Biologického syna! Tohle všechno..." rozhodil rukama, „to dědictví, co máš získat, přece nepůjde do rukou nějakému nečistému bastardovi!"
Nio tiše vzlykl. Bál se říct jakékoliv slovo.
„Tak slyšíš? Posloucháš mě aspoň?"
„A-ano."
„No to bych prosil." Pan Cooper trochu poodstoupil a chytil se za hlavu. „Proč musíš být takový? Nikdy ses na holku ani nepodíval. Nevděčnej fracek." Kopl nohou do zdi s bílými kachličkami. „Myslíš, že jsem chtěl za syna buzeranta?"
Nio se zarazil. Opatrně se podíval na otce.
„Ale ty mi to děláš naschvál, že jo? Kdy tě to vůbec napadlo, v sedmé třídě? V šesté?"
„Ty jsi to věděl... už dříve?" zeptal se tiše Nio.
Pan Cooper se naštvaně zasmál. „Myslíš si, že jsem úplně slepej, co? Jasně, že jsem to věděl. Učitelé na základní škole znali tvé chování. A já se o tebe zajímal, jako správný rodič; řekli mi všechno, co věděli."
Nio zdrceně hleděl před sebe. Takže on to vážně věděl. Tak proč nikdy nic neřekl? Proč všechno muselo být tak složité?
„Ale měl jsem plán, měl jsem dobrej plán. Chtěl jsem ti pomoct," pokračoval pan Cooper s výrazem, který jen prozrazoval, jak je na sebe hrdý. „Chtěl jsem to z tebe vymýtit, tohle zlo. Ale taky jsem musel chránit pověst rodiny - přece si nemohli lidé vykládat, že tě posílám na konverzní terapii. Ne, já měl jiný plán a tvoje matka o něm ani nemusela vědět."
Nio se na něj odmítal podívat. Nechtěl ho ani poslouchat, ale uši si utrhnout nemohl. A tak se konečně dozvěděl pravdu, o které nevěděl, že existovala.
„Tak jsem ti sehnal nového klavírního učitele. Jamese."
Muž ve dveřích slabě přikývl. Takže přece jen poslouchal.
„A James to z tebe měl vymýtit. Měl tě zbavit toho... ať už to bylo cokoliv, co tě vedlo tou špinavou cestou. Dokonce jsem mu za to připlácel - to všechno kvůli tobě!"
Nio se najednou postavil. Stále byl k otci zády, když si utřel krvavý nos do rukávu, ale pak se na něj otočil. „Co říkáš?"
„Dělal jsem to pro tebe."
„Ne... ne, to před tím. Tys mu platil za to, aby mě osahával? Byl to tvůj nápad?"
„Taky jsem si myslel, že to vyjde," procedil skrz zuby.
Jenže v Niovi už to vřelo. Všechen potlačovaný vztek za ta léta se hrnul na povrch. „Měl jsem z toho noční můry! Nenávidím hru na klavír... jenom kvůli němu!" ukázal na Jamese ve dveřích.
Niův otec se však naštvaně ušklíbl. „A viníš z toho snad mě? Já jen chtěl, aby sis vzal ponaučení a konečně pochopil, že být... takový... je špatně a abys konečně chtěl být se ženou."
„Dokonce se bojíš říct, že jsem gej! Vždyť je to jen slovo!" Nio pevně sevřel pěsti a probodl otce pohledem. „Nenávidím tě."
On se však uchechtl. „Ne, jednou mi budeš děkovat."
Nio zavrtěl hlavou. „Pleteš se, tak moc se pleteš. Já ani... stále nedokážu uvěřit, že to byl tvůj nápad." řekl tiše.
„Tak už to pochopíš? Začneš se konečně chovat normálně?"
Nio se na něj ostře podíval. A pak... ani nevěděl, že se to stalo. Plnou sílou vrazil otci to tváře. Ten se zapotácel a Niovi se v kloubech ozvala silná bolest, jakou cítil poprvé v životě. Ale bylo v tom něco... vítězného. Něco... osvobozujícího. Podíval se zpátky na otce, kterému se z nosu taky spustila krev.
„Ty hajzle!" vrhl se po Niovi, ale ten mu proklouzl mezi prsty a rozběhl se ke dveřím.
Nio se ostře podíval na Jamese, ale ten nevypadal, že by se ho chystal zadržet. Stále se tvářil, jako by se ho to netýkalo. Za to ho Nio nenáviděl ještě více. Ale teď raději utíkal.
„Nicholasi!" křičel jeho otec, ale vzápětí ho něco stáhlo k podlaze. „Co to...?" Začal kolem sebe máchat rukama, ale temné síly už ho táhly pryč do druhé strany chodby, kde nebyla rozsvícená světla. „Jamesi!" křičel pan Cooper a to klavírního učitele konečně probralo k pohybu. Rozběhl se mu na pomoc do temné chodby, zatímco Nio s krvavou tváří a oblečením utíkal na druhou stranu.
Alonso. Musí najít Alonsa! Jenže toho odtáhla ředitelka.
Nio se zadýchaný zastavil na místě. Až teď ho to trklo. Odtáhla ho ředitelka! Jak to mohl dopustit? Věděl, že se ho okamžitě musí vydat hledat. Jenže netušil, kam se ti dva vytratili.
A tak začal chaoticky pobíhat po spletitých chodbách školy, zatímco slavnost v sále stále pokračovala.