Po tom, co se mě Draco snažil ujistit, že odpověď najdeme v knihách, jsme se vydali do jejich menší knihovny. Plížit se se po chodbách tak, aby nás nikdo neviděl, bylo pro mě hodně stresující. Hned mě napadlo, kdo všechno by nás mohl nachytat a co všechno by se mohlo stát. Nebylo by to dobré - jak pro mě, tak pro Draca. Už tak jsem ho přivedla do velkého nebezpečí tím, že jsem mu vůbec něco říkala. A z dost velké části je to moje vlastní sobeckost. Ale co jiného může dívka v nesnázích dělat, než obrátit se na svého chlapce?
Ale ať už byla Dracova útěcha sebevětší, zatím jsme v knihách nic nenašli. Ani o viteálech, ani o rozpolcení duše. Čím víc knih jsme prošli, tím víc se mě chytala panika. Napadalo mě mnohé - největším otazníkem však bylo to, jestli přežiju nebo ne. V tuhle chvíli jsem už ani nedoufala, že by se mohl stát zázrak. Že bychom najednou našli magickou knihu, která by vše vysvětlila a byla rovnou s přidaným návodem na to, jak neumřít. Začal mě sužovat smutek a úzkost. Se slzami v očích jsem zoufale zaklapla knihu a tvář jsem si schovala do dlaní. Sjela jsem do zaprášeného křesla a doufala jsem, že už nikdy nebudu muset otevřít oči. Než se mi stihly oči zaplnit slzami, ucítila jsem jemný dotek na obou mých ramenou.
Hřejivá, konejšivá náruč mého blonďáčka mě utvrdila v tom, že mě tady vlastně nic kromě něj už nedrží. Umřela bych, kdyby to byla potřeba, ale protože je tu on, tak nechci. Nikdy jsem si nemyslela, že by to takto mohlo dopadnout. Že já budu jednou plakat do jeho košile a doufat, že tuhle válku oba prežijeme. Prežijeme...
,, Sh, Charlie... Moje malá," sehnul se ke mně Draco a jemně mě políbil na čelo. Věděla jsem, že neví, co říct. Nemusel nic říkat. Teď se toho ani moc říct nedá. Myslím, že na tuhle situaci nepomůže ani racionální uvažování, ani "to bude dobrý". Stačí mi, když bude se mnou.
Posadil si mě na klín a já si zabořila hlavu do jeho ramene. Jednou rukou listoval v knize a druhou mě hladil po vlasech. Dovolila jsem si na malou chvíli zavřít oči a jen poslouchat svůj tlukot srdce, který se díky němu zvyšoval. Bum bum, bum bum. Tak rychle snad ani nikdy netlouklo. I přes to jak uklidňující to bylo, nemohla jsem přestat plakat. Byly to jen tiché slzy, které jsem ale zastavit nemohla.
Z mého klidného a uvolněného poslouchání srdce mě vyrušily dveře, které zavrzaly. Šokem jsem otevřela oči a stejně tak se lekl i Draco, který okamžitě vstal a skryl si mě za zády. Nemyslím si, že to bylo nějak účinné, ale vážila jsem si toho, že se mě snažil chránit.
Před námi se objevila Narcissa. Draco si úlevně oddechl, ale nenechal mě ani vykouknout z mého úkrytu. Narcissa se chvíli dívala na něj, pak jí ale zrak spadl na mě. Její obličej trochu pookřál a ona rychle, ale potichu, zavřela dveře.
,, Draco, zbláznili jste se? Dovedeš si vůbec představit, jak moc teď riskuješ? Tady přece nemůže být! Víš co by se mohlo stát, kdyby se Pán zla dozvěděl, že je tady s tebou?! " začala Narcissa potichu, ale naštvaně mluvit na Draca a já jen stála vedle něj a tupě zírala. Draco mě chytl za ruku.
,, Matko-" nestihl ani nic říct a Narcissa ho utla.
,, Nic neříkej. Musí hned pryč, než se něco stane.. " řekla, z části ustaraně, a já sklopila hlavu. Nevinila jsem ji, to ne. Já bych se taky bála o svého syna, kdybych byla na jejím místě. Nevěděla jsem ale, co mám teď dělat. Moje poslední naděje nevyšla.
Dracův stisk ale nepovoloval, naopak zesílil. Chtěla jsem ho pustit, ale on mi to nedovolil.
,, Matko, musíme jí pomoct. Jestli ne ty, tak aspoň já. Já- ji nemůžu nechat umřít..." poslední větu Draco řekl velmi potichu, všichni jsme ji ale slyšeli. Narcissin výraz ještě víc pookřál a a povzdechem k nám přišla blíž.
,,Proč bys měla umřít?" zeptala se mě nechápavě a já se s otazníkem v očích podívala na Draca, ten jenom lehce přikývl. Nechtěla jsem přidělávat problémy dalším lidem, ale možná Narcissa o tom bude něco vědět. Doufám, že Voldemort nemá zásoby Veritaséra. Jinak bych si to nikdy neodpustila.
,,Pán zla před lety stvořil viteály, do kterých vložil kusy svojí duše. A jedním z viteálů jsem i já. Pokud se má Pán zla porazit, půjde to, jenom když se zbavíme všech viteálů. A já potřebuji vědět, jestli musím zemřít nebo jestli by to šlo i jinak... " vysvětlila jsem jí, přičemž jsem pohledem jezdila mezi podlahou a lemu její noční košile. Narcissa si povzdechla a
obličej v zoufalství složila do dlaní.
,, Myslela jsem si, že to přijde. Proto ti nic neudělal. Skoro jsem už začínala marně věřit, že v sobě Pán zla přeci jen ukrývá kousek lásky ke své dceři. Ale mýlila jsem se, očividně... " povzdechla si, ale pak se na nás podívala. Chvilku byla ticho, pak vzala svíci, aby bylo vidět na cestu a pobídla nás, ať jdeme za ní.
Potichoučku jsme vyšli z pokoje a mířili jsme za Narcissou, aniž bych já nebo Draco tušili, kam jdeme. Měla jsem strach, ale Narcissa mi dávala pocit jistoty. Nevím jak nebo proč, ale cítila jsem se trochu bezpečněji. Narcissa nás vedla dlouhou chodbou někam do velikého sálu, kde na konci vedle hlavních dveří byly ještě jedny menší. K těm jsme mířili.
Narcissa vytáhla hůlku a zaříkadlem dveře odemkla. Před námi byla jen černočerná tma a my neviděli ani na krok. Rozsvítili jsme své hůlky a vešli jsme do dveří. Místnost byla malá, trochu zatuchlá, ale plná knih. Narcissa dveře zavřela a začala hledat v regálech.
,, Když jsem ještě studovala v Bradavicích, o rozpolcení duše jsme se učili v obraně proti černé magii. Bylo to povinné téma, které se ale během let z učebního plánu vyřadilo a všechny učebnice se přesunuly do oddělení s omezeným přístupem. Naštěstí.. " odmlčela, když vytahovala jednu knihu z regálu, ,,... Jsem byla v dobrém ročníku a učebnici jsem si ještě mohla nechat. Myslím, že odpověď najdeš tady." usmála se na mě vlídně a já si knihu s úsměvem převzala. I když jsme byla nervózní, co se z ní dozvím, byla jsem ráda, že jsme se hnuli z místa. Hned jsem v knize začala listovat, ale Narcissa mě přerušila.
,, Tady ne, děvče, je to riskantní. Každou minutou, co tady strávíš, jenom riskuješ. Je na čase abys šla a tu knihu si vem s sebou." řekla mi a já přikývla. Opět jsme se všichni vyplížili ven a zapluli jsme do Dracova pokoje.
,, Půjdu už spát, ale doufám, že v té knize najdeš, co potřebuješ. Vím, že Dracovi na tobě záleží. Hlavně se tady ani v okolí nezdržuj. Myslím, že Pán zla dokáže vycítit tvoji přítomnost. Není to ani trochu bezpečné. Hodně štěstí, děvče" řekla Narcissa, otočila se a zmizela za dveřmi. Vydechla jsem a snažila jsem se všechno v klidu zpracovat. V ruce jsem držela dost možná klíč k vyřešení mých problémů, ale teď jsem hlavně potřebovala zmizet. Knihu jsem si hodila do batohu a ten jsem si hodila na záda a byla jsem připravena se s Dracem rozloučit.
Když jsem se na něj otočila, chystal si nezbytné věci. Zarazilo mě to.
,, Draco? Co to děláš?" zeptala jsem se ho nechápavě. Draco všeho na chvíli nechal a udělal krok ke mně. Chytl mé ruce a přitáhl si mě blíž.
,, Co asi? Chci jít s tebou" zašeptal a já v tu chvíli myslela, že mě klepne. Odtáhla jsem se a jeho ruce jsem pustila.
,, Zbláznil ses? To přece nemůžeš! Za prvé by tě všichni hledali, za druhé tě Voldemort stejně najde kvůli tetování a za třetí všem bude jasné, že jsi se mnou! Navíc já ani nevím, kam půjdu a-" Draco mě přerušil tím, že mi dal ukazováček na rty. Zakroutil hlavou.
,, Vím, že je to risk, ale já chci být s tebou, Char. Musíme něco vymyslet, protože chci být s tebou, chci ti pomoct a chci si tě hlídat. Ne, že bych nevěřil, že to nezvládneš, ale chci si být jistý, že jsi v pořádku. Musíme vymyslet něco, kde nikdo nebude nic tušit. Místo, kde nás nikdo nenajde... " dořekl Draco a vyrazil mi tím dech. Nikdy jsem nečekala, že by kvůli mně byl ochotný tolik riskovat. A přitom teď přede mnou stál a skoro prosil o to, abych ho vzala s sebou, ať jdu kamkoliv. Bylo mi jasné, že je jen jedno místo, kde by nikdo nemusel nic tušit, kam stejně potřebuju jít a kam má namířeno i Harry. Možná to nevyjde, ale za zkoušku nic nedáme.
,,Draco, napadlo mě jedno místo, kde by to možná, možná mohlo vyjít.. " začala jsem přemýšlet, jak přesně bychom to udělali.
,, Kde? Jaké místo?" Draco byl nedočkavý a čekal na moji odpověď.
,, Půjdeme do Bradavic. Ty řekneš, že se tam chceš vrátit, kvůli studiu, a bla bla bla, a já se tam vrátím svou vlastní cestou. Stejně tam míří trio a teď bude nejlepší, když všechny... Viteály.. Vyřešíme naráz" sdělila jsem mu můj jednoduchý plán a výraz v jeho obličeji mi jasně naznačil, že není proti.
Kdybych tehdy věděla, do čeho se hrnu, nevím, jestli bych z návratu do Bradavic měla takovou radost.