„Ale to nemyslíš vážně. Ne, Lee, tak to nebylo, vážně...."
Rozesmála se a její zvonivý hlas se rozlehl barem. Konečně se smála, a Leemu její smích připadal spíš jako rajská hudba z nebes. Seděli naproti sobě, u malého kulatého stolku vzadu v baru u George. Ve stejném baru, kde se před pěti lety seznámili. Lee se na ni zadíval, asi tak, jako teď většina mužského osazenstva v baru. Jenom přitom tak neslintal. Ano, byla pořád stejně půvabná, nádherná, snad jen teď o trochu strhanější v tváři než kdysi.
Dlouhé, lehce vlnité tmavě hnědé vlasy jí spadaly až do půli zad, oči ve stejné barvě jiskřily jen o trochu méně, než když tu potkala Jerryho. Nikdy se moc nemalovala, oční stíny používala málokdy, ale vždy si potrpěla na výrazné rtěnky, jejichž barvy zvýraznily její krásné plné rty. Byla to kočka, štíhlá a půvabná, s postavou modelky, a nebylo divu, že se do ní tenkrát Jerry zbláznil na první pohled.
Lee si to vybavoval jako dneska. Přišla do sem do baru, jen tak, na drink s kamarádkou, v černých koketních šatech, a s rudými rty vypadala jako královna. A tou se ten večer taky stala. A pro Jerryho by jí byla navěky. A pak, pár týdnu před jejich svatbou, se to stalo. Jeho zabili démoni, a jí to zlomilo srdce. Jeho tížila vina, jí zase nenávist.
Až doteď. Přišla se zpožděním, jako vždy, nikdy nebyla moc dochvilná, ale to jí odpustil. Možná byla nervózní, nervóznější než on, protože se oba museli postavit pravdě. Omluvila se a objednala si gin s tonikem. Bylo to její pití, stejně jako bílé suché víno. Nikdy ji neviděl pít nic jiného. Teď si ovšem objednala dvojitý gin, snad to měl být dočasný lék na její nervozitu. Chvěly se jí ruce, když se na něj podívala, třásl se jí hlas, když začala mluvit. A Leemu taky.
Byly to pro ně těžké minuty, vzpomínky je oba tak moc bolely. V očích měla slzy, když jí líčil, co se stalo tu noc a ona se mu svěřila, jak trýznivé pro ni byly další týdny i měsíce. Ne, bylo to náročné a těžké období pro oba. Jednoho užírala vina, druhého nenávist.
Odpuštění mohlo být vysvobozením pro oba.
Ale byla k němu dlouhá a těžká cesta, a oni si toho byli vědomi. Nic nemůže jít tak hladce, žádné zázraky se nestávají mávnutím kouzelného proutku. Je k nim dlouhá cesta, někdy trnitá. Lee to věděl. Ale mluvili, mluvili, pořád a dokola. Byly v tom slzy, jeho i její, omluva, prosba o odpuštění, zloba, vztek i pár nadávek, vyčítání, vysvětlování, nastolení míru a rovnováhy v jejich vykolejených životech. To chtěli oba, tedy alespoň se to tak Leemu zdálo.
„Když jsem tě včera před tím obchodem potkala, dostala jsem na tebe šílený vztek," přiznala se a Lee to chápal. „Přišla jsem domů a celou noc jsem brečela. Jenže pak mi došlo, že už to takhle dál nejde. Že by mě to vevnitř sežralo, víš. Vím, že jsi taky trpěl, vždyť jste byli kolegové, a tak dobří přátelé. Vlastně, všichni jsme byli dobří přátelé a mě to naše přátelství prostě chybělo," popotáhla a jemně si hranou malíčku setřela slzu, která jí stékala po tváři.
Snad to byl ten vnitřní nepřítel, nenávist a zášť, která dokáže člověka sežrat zaživa jako rakovina, který by jí nikdy nedodal klidu, a který ji pak donutil zvednout telefon, a možná i proti své vůli zavolat. A tak mluvili – a pak najednou vzpomínali. Na staré časy, na to krásné, co společně zažili.
„Tenkrát mě tady Jerry opil, když jsme tu měli první rande," smála se a Leeho její úsměv neskutečně hřál u srdce, „bože, divím se, že mě pak vůbec ještě pozval na další, skoro nic jsem si z něj nepamatovala. Ani nevím, jestli jsme si dali pusu."
„Protože už tenkrát byl do tebe zamilovaný až po uši. Tvrdil, že jsi byla neskutečně roztomilá, jako medvídek, i když jsi měla trochu upito," vyšátral kdesi v hlavě zapomenutou vzpomínku, protože Jerry z ní byl tak na větvi, že Leemu vykládal skoro každý detail jejich randevouz. Tedy, skoro každý, některé intimní detaily si samozřejmě vždycky nechával pro sebe.
Nakonec to byly ony krásné vzpomínky, které jim pomohly překonat tu nekonečnou propast mezi nimi. Ale ne, nic nejde jen tak hned, a ani Lee se nemyslel, že by mu po jednom rozhovoru okamžitě odpustila, a padla mu kolem krku. Ale udělali první krok pro nastolení smíru. A to ho nesmírně potěšilo. Mluvili, a nakonec vzpomínali. A na konci jeho tunelu, ve které se od Jerryho smrti pohyboval, se konečně objevilo slabé světlo.
A tak dokázala být v jedné chvíli milá, uplakaná, ale i striktně odměřená až mrazivě nepříjemná. Dost se v ní tyhle pózy střídaly, stejně tak, jako se střídaly její emoce a nálady. Ale i to Lee chápal. Vlastně, nečekal, že by se na něj mohla vůbec usmát, a i když na něj byla ještě trochu úsečná a místy protivná, ty přívětivější momenty po jejich dvouhodinovém rozhovoru pomalu začaly převažovat. A to silné napětí, které panovalo od jejího příchodu sem, se pomaloučku polehoučku rozptýlilo v atmosféře baru, stejně jako cigaretový dým ve větru dnešního večera.
A bylo to fajn, a Lee si tyhle nově nabyté okamžiky s Carrie prostě užíval. Nad sklenkou whisky se společností, která nakonec byla velmi příjemná, letěl čas jako splašený. Nedokázal od ní odtrhnout oči ani myšlenky, nedokázal se soustředit na nic jiného než na ni. Jako by měl v hlavě naprosto vymeteno. Tak často se to nestávalo, ale nechal se naprosto ukolébat přítomným okamžikem, že nedokázal reagovat na nic jiného.
Bylo po desáté hodině, když se jeho mobil, který měl položený na stolku, rozzářil. Na displeji se objevilo Nickovo jméno a Carrie sekla po Leem úsečně očima.
„Copak, kontrola?" zeptala se lehce uštěpačně a Lee znervózněl.
Co to má, sakra, znamenat?
„Ne, to asi ne," odpověděl jí nejistě a zápasil s dvojím nutkáním. Na jedné straně ten telefon zvednout, a na té druhé ho okamžitě típnout. Rušivý tón mobilu jim přetrhl jejich vážnou konverzaci a Lee pocítil lehké napětí.
Sakra, proč teď? To se fakt nemůže od Nicka vzdálit ani na moment? Vážně ho kontroluje? Tak snad vidí, že ještě není doma.....
„To jsem nevěděla, že tě tak hlídá, ten tvůj Nick. No, ale jestli už máš večerku, tak to tady můžeme ukončit a setkáme se jindy. Škoda, to jsme si teda moc dlouho nepopovídali," povzdechla si smutně, podívala se přitom provokativně na hodinky a dodala k tomu ještě něco ve smyslu, že doufala v jiný, příjemnější a taky trochu delší večer.
„Nemám večerku," zavrtěl Lee hlavou a nejraději by se hanbou propadl. A taky mu to trochu hnulo žlučí. Bože, teď vypadá jako podpantoflák, a to ani není ženatý. Beztak mu Nick volá, že už je doma ze sledovačky. A proč vlastně, když s ním nechtěl ráno ani mluvit? To snad počká, ne?
„Klidně si to vezmi, já zaplatím a můžeme teda jít, no," nadhodila Carrie, vrhla po něm smutný pohled a už už sahala po kabelce.
„Ne, to je dobrý, nikam nejdeme," zarazil ji Lee.
A pak udělal to, co ještě nikdy ve svém životě. Nickovi ten hovor prostě vytípl, vypnul vyzvánění a mobil s omluvným, a trochu i naštvaným výrazem strčil do kapsy.
„Promiň," zahučel ještě a Carrie se usmála a ledabyle mávla ručkou se svými dlouhými pěstěnými nehty.
„To nic, nemusíš se omlouvat. Jen mě to trochu udivuje, nic víc. Ty jsi byl vždycky takový svobodomyslný a nikdy sis nenechal do ničeho mluvit, Lee. Vždycky jsem to na tobě hrozně obdivovala, tu tvoji nezávislost a volnost. Takže se divím, že jsi teď takhle pod dohledem, no to by se mi vůbec nelíbilo. Divím se ti, že to vůbec sneseš. Já bych si teda tohle líbit nenechala," zavrtěla znechuceně hlavou a vrhla na Leeho takový zvláštní nechápavý pohled.
„Nejsem pod dohledem, to jen tak vypadá, vážně. Nick je fajn, opravdu. Asi mi jen volá, že je doma ze sledovačky," snažil se obhájit sebe i jeho, ale u ní zrovna moc nepochodil. Zase se trochu ušklíbla a Lee se zase o trochu víc naštval.
To mu Nick opravdu musel volat zrovna teď?
„No jo, když mu musíš hlásit, kde jsi a kdy přijdeš, to je jiná. Klidně mu teda zavolej, jestli potřebuješ, aby ti nevolal každou čtvrthodinu, jinak vážně nebudeme mít klid," pronesla žoviálně, přidala k tomu lehký svůdný úsměv a Lee opět razantně zavrtěl hlavou.
„To nebude nutný, vážně." Nacpal si ten mobil hlouběji do kapsy a rozhodl se, že se na něj až do konce tohoto večera ani jednou nepodívá. Ani kdyby trakaře padaly a tohle město měly sežehnout blesky pekelné, tak tenhle večer chce mít naprostý klid.
Tenhle večer je pro něj tak moc důležitý.
A nemůže si ho ničím nechat zkazit.