3. prosince (středa), 8:04
JASON:
Přesně v osm jsem se probudil a teď ležím a pozoruju mého spícího Cammyho. Včera ho Teta Oliv zkontrolovala a říkala, že se mu to všechno už postupně vrací do normálu, větší množství vlkodlačího jedu se mu už vstřebává do celého krevního oběhu. Silnější než já, bude asi už pořád. Budu si muset na to holt zvyknout. Nad tím se pousměju. Důležité je především to, že je v pořádku a nehrozí mu už nic s nějakou nadbytečnou únavou, bezvědomím nebo vysokými horečkami, které u něho byly poslední dobou dost časté. Od včera, však žádnou horečku neměl, neměl ani zvýšenou teplotu. Stále ho bedlivě sleduju a nemůžu z něho spustit pohled.
„Jak dlouho na mě budeš ještě zírat?" Zeptá se chraplavým hlasem a promne si rukou unavené oči.
„Ještě asi chvilku jo." Usměju se na něho.
Cam obrátí oči v sloup. „Jak dlouho jsi už vzhůru?"
Podívám se na svůj mobil „Přesně devět minut."
„Takže mě pozoruješ už devět minut?" Uchechtne se.
„Přesně." Přikývnu.
„Jasone, ty jsi vážně padlý na hlavu, když očumuješ někoho, jak spí." Drcne mi Cam do ramene.
„No to, že jsem padlý na hlavu, vím. Ale nikdo nikdy neřekl, že se nesmím dívat na svého překrásného přítele, kdy se mi zachce." Pošeptám mu do ucha a políbím ho na krk.
Cam se mi posadí na klín, chytnu ho za zadek. „Víš, co včera říkala Olivia? Budu už pořád silnější než ty." Zasměje se, evidentně si to užívá.
Tentokrát protočím oči já. On se na oplátku zase povýšeně zasměje, pak se ke mně skloní a tvrdě mě políbí. Unikne mi tichý sten, svoje ruce přesunu pod jeho tričko a hladím jeho vypracované svaly na břiše.
Z ničeho nic se ode mě odtáhne s lišáckým úsměvem a řekne „Až po svatbě." Ještě mě jednou políbí a pak ze mě sleze. Já ho vážně zabiju.
„Ne, to bys přece neudělal?" Poví Cam, protože mi viděl myšlenku.
„To by ses divil." Zamumlám si pro sebe, ale vím, že mě stejně slyšel. „Came, kam si myslíš, že jdeš? Okamžitě se vrať zpátky." Zavrčím na něho.
Jemně mě políbí a pak se s tím svým debilním úsměvem zvedne z postele.
„Nesnáším tě." Řeknu na jeho záda.
„Ne, miluješ mě." Zazubí se na mě a dojde ke svému kufru, vyndá si z něho šedé triko a černé džíny.
Koukal bych se na něho, jak se převlíká, ale radši se dívám z okna, kde právě teď padají sněhové vločky, protože bych se asi neudržel a vrhl bych se na něj.
Převlečený Cam, dojde ke mně a pošeptá mi do ucha. „Promiň, ale nechci, aby nás načapala tvoje ségra při sexu. Věř mi, že jsem to chtěl stejně jako ty." Líbne mě na krk.
Když se znovu chce odtáhnout, tak si ho za zápěstí přitáhnu zpátky, až na mě skoro spadne, trošku vyjekne „Jayi, co to-" větu už nestihne doříct, protože ho umlčím polibkem.
„Nechtěl bys bydlet se mnou?" Vypadne ze mě a při pomyšlení, že by nás dva nikdo nerušil, mi celým tělem projede vzrušení. Konečně bychom byli sami, nikdo by nás nerušil.
„Vždyť spolu bydlíme Jayi." Řekne Cam zaraženě a posadí se na kraj postele k mým nohám.
„To jo, ale proč bychom nemohli spolu bydlet jen my dva." Objasním.
LUCAS (CAM):
Neříkám, že bych s ním bydlet nechtěl, ale musím si najít nějakou brigádu, začít vydělávat.
„Nech to být, nic jsem neřekl." Řekne Jay tiše, poznám podle toho, že je uražený. Vstane z postele.
„Jayi?"
Ignoruje mě, vezme si ze skříně věci na převlečení a beze slov zmizí z pokoje.
Zase se projevila ta jeho náladovost, i Jess je náladová, dvojčata se nezapřou.
„Came, já tě slyším." Zabouchá na dveře Jay.
Uchechtnu se, když zaslechnu Jaye.
Jasně že s ním chci bydlet. Chci být s ním. Jsme spolu přece spojení. Jenže já nechci, být na něm závislý i finančně, už tak mě to deprimuje. Představa toho, že bychom spolu bydleli, se mi neskutečně moc líbí, ale já si to prostě nemůžu dovolit. Nechci, aby tohle všechno za mě, kupoval on. Moje mamka mi sice posílá nějaké peníze na účet, ale vím, že taky sama jich moc nemá. Nenávidím svého otce, který všechno, co vydělal, prochlastal. Mamka před ním schovala svoje peníze, neměla jich moc, ale aspoň se o mě a později i o Amy postarala, měli jsme vždycky co jíst, ale nikdy jsme si nemohli dovolit nějak utrácet.
Rozezvoní se mi mobil, když se podívám na displej, zjistím, že mi volá mamka. S lehkým zaváháním přejedu po displeji, pro přijetí hovoru. Stalo se snad něco?
„Ahoj mami, děje se něco?" Optám se jí starostlivě.
„Ahoj Lucasi, ne nic se neděje, jen bych pro tebe měla takovou menší prosbu?"
Pozvednu obočí.
„No..." Zasměje se do telefonu. „víš, mám...jdu dneska na schůzku, a babička jede za svou sestrou."
Stále nevím, co to má společného se mnou. Počkat! Máma má s někým rande?! „Jakou schůzku mami?"
Mamka si odkašle „No prostě jdu na rande. Vlastně jdu s ním už na šesté rande, ale vždycky hlídala Amy babička, ale ona dneska jede pryč. A tak bych tě chtěla požádat, jestli bys jí do zítra nepohlídal ty?"
Máma si našla chlapa a jde s ním dneska na šestou schůzku?! „Jo pohlídám ji, ale proč jsi mi o něm neřekla?" Dotážu se jí.
„Děkuju."
„Chtěla jsem ti to říct, až by to bylo trochu vážnější. Sama ještě nevím, jak to dopadne, ale už mi říkal, že by tebe a Amy chtěl poznat."
„Mami?" Ozvu se, trochu po delší pauze.
„Ano?"
„Jsem rád, že sis někoho našla a přeju ti to. Zasloužíš si být konečně s někým šťastná. A pokud tě ten chlap opustí, tak je to debil, který si tě nezaslouží."
Slyším, jak mamka popotáhne. „Ach Lucasi, ty jsi mě rozbrečel." Nemusím ji vidět, abych věděl, že se teď ze široka usmívá. Musím se nad tím pousmát, jsme rád, že má důvod se zase smát.
„V kolik mám Amy vyzvednout?"
„Asi kolem druhé odpoledne, ještě jednou děkuju. Mám tě moc ráda a vem sebou i Jasona, ráda ho zase uvidím." Odpoví mi.
Pokud Jay bude chtít se mnou jet. „Jo jasně. Taky tě mám rád, tak pa mami.
„Pa Luky." Zavěsí.
JASON:
Nechci tam vpadnout, tak stojím na chodbě, ramenem opřený o zeď vedle dveří do svého pokoje, dokud jeho hovor s mamkou neskončí.
„Jayi? Lucasi? Pojďte dolů, je snídaně." Zavolá mamka z kuchyně.
Cam vyjde z pokoje, ale já ho čapnu za zápěstí a dotáhnu ho dovnitř.
„Co se děje?" Ptá se mě se svraštěným obočím.
Přitisknu své rty na ty jeho, Cam se usměje do polibku a za pas si mě přitáhne blíž k sobě.
„Promiň, že jsem byl naštvaný. Neměl jsem se tě na to ptát." Opřu si čelo o to jeho.
„Jayi, chci s tebou bydlet, chci být s tebou, to moc dobře víš. Jenže já nemám tolik peněz na to, abych si nějaké bydlení mohl dovolit, prakticky jsem teď bezdomovec, který přežívá na úkor jiných." Řekne sklesle.
„Nejsi bezdomovec, bydlíš tady, jsi část mojí rodiny a část smečky. Navíc bychom nic platit pro zatím ani nemuseli, taťka má kousek od firmy byt, který pronajímá a jeho zaměstnanec ve firmě, který v tom bytě teď bydlí, se za necelé tři měsíce stěhuje. Takže ten byt bude brzo volný."
Usměju se na něho. „Promysli si to, a pak mi řekni, jak ses rozhodl, ale měl bych o tom taťku aspoň informovat, aby věděl."
LUCAS (CAM):
Chci s ním bydlet? Ano chci. Mám na to peníze? Ne nemám. Ale pokusím se si najít nějakou brigádu. Včera jsem zkoušel projíždět Facebook, ale nic tam o brigádě nebylo, no dobře bylo, ale bylo to většinou něco jako: hledáme brigádníka nad dvacet jedna let do baru, hospody atd., ale to rozhodně dělat nechci, nechci být číšník, barman. Nikdo mě nikdy nedotáhne do baru nebo do hospody. Nesnáším ten smrad alkoholu, potu a cigaret, jen při pomyšlení že bych v nějakém baru strávil být jen dvě vteřiny, je mi na blití a navíc mi rozhodně není dvacet jedna. Dneska to zkusím znovu, možná budu mít štěstí a něco najdu.
„Promyslím si to." Přikývnu.
„Miluju tě." Znovu mě políbí, ale tentokrát jinak, ne dravě, vášnivě, ale jemněji, měkčeji, a zase si opře čelo o moje.
„Miluju tě." Zopakuju po něm slova, kterými by se podle mě nemělo nikdy šetřit.
„Jayi! Snídaně!" Zařve Jess pod schody
„Vždyť už jdeme proboha." Zavrčí Jay a povzdechne si. Proplete si se mnou prsty a společně vyjdeme z pokoje napospas Jayovy rodiny.
Usadím se u stolu, Jay si sedne po mé levé straně.
„Co jste tam nahoře zase vy dva spolu vyváděli?" Šeptne Jess Jayovi do ucha.
„Povídali jsme si." Odpoví ji Jay s pokrčením ramen.
„Jasně, jen jste si spolu povídali." Zazubí se na mě a Jaye Jess.
„Lucasi, napadlo mě, jestli bys nechtěl pracovat v mojí firmě?" Řekne Andrew.
Jayův otec mi nabízí práci ve své firmě, kterou vede i společně s Tonnym neboli s otcem Kiry?! To je vtip, že? Anebo se mi to zdá. Protože to v žádném případě nemůže myslet vážně.
Podívám se na Jaye, ale ten taky vypadá překvapeně, z toho usoudím, že o tom taky neměl nejmenší tušení.
„Mohl bys ze začátku tam pracovat jako brigádník, a pak bych ti možná časem mohl dát práci na plný úvazek."
Teď už na něho doslova třeštím oči.
„Nechám tě, aby sis to promyslel." Zasměje se Andrew.
9:12
JASON:
Sedím u stolu a dívám se do učebnic a přitom se snažím nějak ignorovat fakt, že je Cammy přímo vedle mě. Nahlas si povzdechnu.
„Jayi, co je?" Zasměje se Cam.
„Nic. Nebaví mě to." Odsunu se od stolu a vstanu ze židle, poté padnu na postel k němu.
„Na rozdíl od tebe se někdo učit musí, takže jestli dovolíš." Řekne Cam s úsměvem a přisune si k sobě ještě blíž učebnici biologie
„Came..." Zasténám. Já snad z něho brzo zešílím.
„Jayi, mazej se jít učit a nezírej na mě nebo tě něčím praštím." Poví s hraným naštváním.
„Fajn." Odfrknu nasupeně a zajdu si pro učebnice a lehnu si k němu.
11:14
Do učebnic oba zíráme už něco přes dvě hodiny a mě ze všech těch písmenek začíná bolet hlava. Zdá se mi, že už pomalu ani nevnímám, o čem se vlastně učím.
„Cammy?" špitnu. Odsunu od sebe učebnici Ekonomiky, posunu se ještě blíž k němu, tak až se dotýkáme rameny.
„Co je to tentokrát, Jayi?" Zeptá se Cam znuděně, ani nezvedne hlavu od učebnice.
„Nemůžeme toho učení na chvíli nechat. Celou noc, tu s náma bude tvoje malá sestra a já si tě nebudu moct užít." Podívám se na něho prosebně.
„Ty též nikdy nemyslíš na nic jiného jen na sex." Odbyde mě Cam s úsměvem a zase stočí svůj pohled do učebnice.
„Já nemyslím na jen tak ledajaký sex, já myslím na sex s tebou." Objasním mu, šeptem do ucha, políbím ho na krk. Cam tiše zasténá a konečně odloží učebnice.
Vstanu z postele.
„Kam zas jdeš?" Zavrčí Cam, kterému začaly svítit oči touhou a lehl si z břicha na záda. Usměju se, ve dveřích otočím klíčem. Jdu zpátky k posteli a posadím se na Cama obkročmo, sehnu se k němu a tvrdě ho políbím. Oplácí mi to a rukama mi šmátrá po triku. Odtáhnu se od něho, abych si mohl tričko přetáhnout přes hlavu. „Zlato, musíš být ale potichu, nemusí nás všichni slyšet." Uculím se na něho.
„Já nevím, kdo u toho neumí být potichu, ale já to fakt nejsem zlato." Uchechtne se.
13:10
LUCAS (CAM):
Měli bychom se už jít chystat a jet pro moji sestřičku, ale mě se tak nechce vstávat z postele. Jess dneska pojede s Calebem pryč na chatu, společně i s ještě nějakými Calebovými kamarády ze školy. Ležím Jayovi na hrudi a u toho přemýšlím, jestli mám vzít tu brigádu ve Firmě Wiliams&Dawson, nebo radši ne. V hlavě si tvořím seznam pro a proti. Zatím mám čtyři věci pro a ty jsou, první: Pracuje tam někdy i Jay, jelikož je to firma jeho otce. Druhá: něco si vydělám, což potřebuju. Třetí: Budu tam pracovat o víkendu to znamená, že v týdnu budu mít klid na školu. A ta čtvrtá: Budu pracovat s největší pravděpodobností na počítači, což mě bude stoprocentně bavit.
„Cammy? Neměli bychom se jít už oblékat?" Zeptá se mě Jay.
Zvednu hlavu, usměju se a přikývnu.
„Jayi?"
„Jo?" Pozvedne obočí.
„Mám tu práci vzít?" Podívám se mu do očí.
„Zaleží na tobě Cammy, ale mohl bys to aspoň zkusit, za zkoušku nic nedáš." Jemně mě políbí na rty a poté vstane. S nepříliš velkým nadšením vstanu taky.
Oblečení vyjdeme z pokoje a sejdeme schody. „Mami, jedeme pro Lucasovou sestru, do hodiny budeme zpátky." Informuje Jay svou mamku Erin, která sedí na pohovce a dívá se na něco v televizi.
„Dobře, jeďte opatrně." Otočí se na nás a usměje se.
„Erin, vážně ti nebude vadit, když tu moje sestra bude, protože klidně můžu zůstat s ní i tam?" Zeptám se.
„Lucasi, už jednou jsem ti řekla, že mi to nevadí a navíc si myslím, že kdybys tam zůstal, tak by se Jay bez tebe zbláznil." Zasměje se.
Zahlédnu, jak Jay protočí oči.
„Dobře děkuju." Usměju se na ní vděčně a za Jayem vyjdu ze dveří.
„Prý že bych se zbláznil." Odfrkne Jay.
„No a ne snad." Uchechtnu se, čímž si od Jaye vysloužím jeho slavné obrácení oči v sloup.
Přijde ke mně, přitáhne si mě za rameno k sobě a políbí mě. „Zůstaň se mnou, dobře? A ano zbláznil bych se bez tebe." Přizná se potichu.
„Zůstanu, neboj." Tentokrát ho jemně políbím já a vezmu si z jeho zadní kapsy džín nenápadně klíče od auta.
„Hej, no tak fajn, ale opovaž se vjet do nějakého příkopu." Napomene mě ze srandy.
Nasednu do auta na místo řidiče, Jay se posadí na místo spolujezdce chvilku po mě.
Dojedeme k rodinnému domku mojí babičky. Stojí před ním nějaké cizí auto, navíc ani ten pach neznám. Před chvílí tu někdo byl a ten pach míří do domu. Okamžitě mým tělem projede nával strachu a znepokojení. Co když je to někdo z bývalé Nicholasové smečky? Co když chce mojí rodině někdo ublížit? Co když...
„Cammy, nezmatkuj ano?" Chytne mě Jay za ruku a já cítím, jak ze mě postupně vyprchává všechen stres.
Zazvoním na vchodové dveře, a s Jayem po svém boku vyčkávám na to, až mi přijde někdo otevřít.
Ve dveřích se objeví moje babička a s úsměvem nás pozve dovnitř a pozdraví mě. Její úsměv se ještě rozšíří, když zahlédne za mnou nervózně postávajícího Jaye. „Jé ahoj Jayi."
„Dobrý den." Hlesne Jay, asi se bojí, že se ho zase bude vyptávat na nějaké další otázky, vím, že to nemá moc rád.
„No tak pojďte dál." Poví babi zase tím svým natěšeným hlasem a v tu chvíli mě do nosu znova praští ten neznámý pach, hlas nějakého cizího chlapa a smích mojí mamky. Podívám se tázavě na Jaye, který pokrčí rameny. Já si ovšem myslím, že už tuším kdo to je.
„Ahojte kluci." Vstane moje mamka k nám, prvně si přitáhne do objetí mě a pak obejme i Jaye, který trochu zkoprní a pustí mou ruku, jako by ho zasáhl elektrický proud. Chci se na něho otočit nechápavým pohledem, ale moje oči se zastaví na usmívajícím se muži v černém obleku.
„Lucasi, tohle je James, Jamesi můj syn Lucas a jeho přítel Jason." Představí nás mamka. Nemám vůbec potřebu mamce nějak říkat, že by mi vadilo to, když Jaye rovnou představila jako mého přítele aspoň tak budu vědět, že mě ten chlap nebude odsuzovat za moji orientaci. James mi nabídne ruku s upřímným úsměvem, potřesu si s ním. „Konečně tě můžu poznat." Pousměje se.
„Taky vás rád konečně poznávám." A myslím to naprosto upřímně.
Jay celou dobu sleduje situaci z povzdáli a nervózně přešlapuje z jedné nohy na druhou, jeho pohled směřuje na podlahu. James nabídne ruku i jemu a Jay mu ji stiskne. A pak koukne na mě, nechápavě se na něho podívám. Hned jak se mamka otočí, zpátky k Jamesovi, tak zatáhnu Jaye do kuchyně. „To byl ten její přítel?" Podívá se na mě Jay vykuleně.
„Asi jo. Proč jsi ucuknul?" Povytáhnu obočí.
„Překvapilo mě to, a navíc jsem nevěděl, jestli ti to nevadí, když se spolu držíme za ruce takhle před lidmi." Řekne Jay.
„Už je mi úplně jedno, co si o mě budou ostatní myslet, protože tě miluju, takže ať si lidi o nás myslí, co chtějí. Co je mi po nich." Skočím Jayovi kolem krku a přitáhnu si ho do objetí, Jay si mě za pas přitáhne blíž k sobě a opře si hlavu o moje rameno.
„Taky tě miluju." Šeptne mi do ucha, až mi z toho přejede mráz po celých zádech.
„Ty ho znáš?" Zeptám se Jaye, jakmile se od sebe oddělíme a hlavou kývnu ke dveřím do obyváku.
„Jo, pracuje v tátové firmě, a mám takový dojem, že je to ten chlap, co se bude za těch několik měsíců stěhovat. Víš, jak jsme o něm mluvili?" Ztiší ještě víc hlas.
Přikývnu. Mamka si nabrnkla boháče, a pokud je to on, tak možná budeme mít po něm byt.
„Luky!" Vypískne a doběhne za mnou moje malá blonďatá sestřička, sehnu se a zvednu si ji do náruče.
„Ahoj Amy, tak zatraceně moc jsi mi chyběla."
„Ty mě taky Luky." Obejme mě svými tenoučkými ručkami okolo krku.
Vyjdu s Jayem, a s Amy v náručí z kuchyně zpět do hlučného obýváku. Posadím se opatrně s Amy na sedačku, která nechce pustit můj krk. „Amy, vždyť mě brzo udusíš." Snažím se, abych trochu zalapal po dechu.
„Dneska jedu s tebou a budeme celý den spolu." Pustí mě a posadí se mi na klín.
Pohladím ji po jejich zlatých vláskách a usměju se. „Já vím, proto jsem si pro tebe přijel."
Amy se na mě usměje a pak se mi na klíně otočí, aby seděla zády ke mně. Díky bohu že mě nekopne do koulí. To bych ji asi úplně nepoděkoval. V duchu si úlevně oddechnu.
Jay se tiše za mnou uchechtne a já ho zpražím pohledem.
JASON:
Amy se otočí tak rychle, že bych se nedivil, kdyby Cama nohou kopla mezi nohy, ale naštěstí se to nestane, tiše se nad tím uchechtnu, čímž si vysloužím Camův vraždící pohled.
„Jayi? Smím si s tebou na chvíli promluvit?" Dojde ke mně ten muž.
Jen přikývnu a jdu za ním do předsíně.
„Tvůj otec mi říkal, že si sháníš byt, a jestli bys ho po mě nemohl mít pak ty."
Zase jen přikývnu, i když mám co dělat abych na něho vyjeveně nezíral, a nezeptal se ho na nějakou, jak Cam říká chujovinu. To je fakt on?!
„V původně v plánu bylo, že se budu stěhovat až za tři měsíce, ale našel jsem si už byt a po Vánocích se budu stěhovat." Usměje se na mě upřímně.
„Dobře. Děkuju. Já jen si to musím ještě promyslet." Oplatím mu úsměv. A jsem vděčný své puse, že dokáže vytvořit srozumitelnou větu.
„Však, jasně, jen abys o tom věděl." Řekne s úsměvem, a poté odejde zpět do obýváku.
Vážně budeme mít svůj vlastní byt o dva měsíce dřív?!
LUCAS (CAM):
Poslouchal jsem celou konverzaci Jaye s tím Jamesem. A nebudu lhát, docela mě překvapilo to, že je to vážně ten chlap, o kterém jsme spolu s Jayem mluvili dnes ráno. Ten svět je fakt malý.
Mamka se zvedne, až teď si všimnu, jak je vymóděná, na sebe si ještě hodí kabát a dojde za mnou.
„Dávejte na sebe pozor, děti moje." Popojde ke mně, jelikož mám Amy stále na klíně tak první políbí do vlasů ji, a pak políbí mě na čelo.
„Dáme mami. Taky se opatruj, dobře?" Řeknu.
„Neboj, budu." Ještě jednou se na mě, Amy a na Jaye usměje a vyjde ze dveří, které ji otevřel James.
„Babi? My už pojedeme, ať se můžeš jít přichystat." Usměju se na babi.
„Ale to nevadí, stejně jedu až za dvě hodiny." Mávne babi rukou.
„Jedete daleko? Mohli bychom vás tam vzít?" Zeptá se jí Jay.
Amy si ze mě sesedne na pohovku a sedne si vedle babi.
„Ale ne to nemusíte, pojedu autobusem." Věnuje babi úsměv Jayovi.
„Amy? Máš všechno, co potřebuješ?" Zeptám se nejmladší a ta mi přikývne. „Balila mi to maminka dneska ráno, pomáhala jsem, i babi pomáhala, viď babi?" Otočí se Amy na babičku.
„Jistěže jsme pomáhala." Pohladí ji po vláskách.
„Vážně tě nebudeme zdržovat, babi." Zvednu se z gauče, Jay to po mě vzápětí zopakuje.
Babička se taky zvedne a já přijdu k ní, abych ji mohl obejmout. „Vážně tam nechceš odvézt? K tvojí sestře je to jen hodina jízdy, ne?" Zeptám se.
„Nechci vás zbytečně obtěžovat."
„Nebudeš nás obtěžovat babi, pojď, vezmeme tě." Řeknu, když se odtáhnu z objetí.
„Pojeď s náma babi." Zatahá ji Amy za rukáv košile.
„No já nevím, vážně vám to nebude vadit?" Zeptá se babi nervózně.
„Ne nebude, viď Jayi?" Vyhledám pohledem Jaye.
„Ne jasně že ne, ale měli bychom už vyjet, ať nejedeme o půlnoci." Zasměje se Jay.
„Tak dobře, nevím jak vám poděkovat. Děkuju moc."
„Nemusíš mi děkovat babi. Amy zajdi si pro své věci a pojedeme dobře?" Usměju se.
„Jo!" Vypískne radostně a dohopká do pokoje.
„Počkám v autě." Oznámí Jay a vezme mi ze zadní kapsy džín klíče od svého auta a odejde. Jasně když má příležitost sáhnout mi na zadek, tak proč ji nevyužit, že?
„Jsem ráda, že jsi šťastný. Nikdy jsem tě neviděla, se takhle usmívat." Poví babi. „Je to vážně skvělý kluk."
„Jo to je." Potvrdím, když ze svého pokoje vyleze Amy s batůžkem v ruce.
15:46
JASON:
Camova babička je úspěšně odvezená u své sestry, zítra ji vyzvedne Camova matka Ava, a pak přijedou i pro Amy, která asi tak před půlhodinou usnula na zadním sedadle.
Cam mi položí ruku na stehno, přikryju ji svou volnou rukou, sundám ji, až když potřebuju zařadit. Cam nechá svou ruku na mém stehně, do doby než zaparkuju u svého domu. Když vypnu motor, tak se v ten moment malá Amy probudí, promne si rukou oči a pak se rozhlédne kolem, kde je. Domnívám se, že už ji došlo, že to tady nezná, mam docela obavy že se rozbrečí, ale ona místo toho řekne. „To je tvůj dům, že?" Zeptá se mě.
Usměju se na ní a přikývnu.
„Půjdeme?" Otočí se na mě Cam.
„Jo, půjdeme." Odpovím mu a vylezu z auta, Cam vyleze taky a pak zajde pro Amy.
Vejdeme dovnitř do předsíně, Amy se chytne Cama za ruku.
„Mami, jsme doma." Oznámím náš příchod.
Mamka s úsměvem vyjde z kuchyně a Sophie vyběhne hned za ní. „Začala jsem o vás už mít starost." Řekne mamka a založí si ruce na hrudi.
„Ahoj zlatíčko, jakpak se jmenuješ?" Skloní se mamka k malé Amy, která se víc přimáčkne ke Camovi.
„Amy." Hlesne tichounce.
Mamka se na ní vřele usměje.
„Amy, nechtěla by sis jít hrát se Sophi?" Klekne si Cam ke svojí malé sestřičce.
Amy se podívá na moji sestru. Prohlédne si jí od shora až dolů, asi aby zkontrolovala, jestli není náhodou stejně divná jako já, když mojí tmavovlasou skoro černovlasou sestru proskenuje pohledem, koukne se zpátky na Cama.
21:32
LUCAS (CAM):
Nikdy bych nevěřil, že bude taková fuška, se starat o svou čtyřletou sestřičku, ale nakonec jsem to nějak zvládl, vlastně měl bych děkovat Sophi. Ty dvě se hodně sblížily a řekl bych, že jsou z nich kamarádky, celou dobu si hrály u Sophie v pokoji. Amy už dávno spí na moji straně postele, takže do postele vlezu z Jayovy strany a lehnu si, čím jak nejblíž to jde k ní, abych ji byl po ruce a abych ji mohl, když tak přidržet, nechci, aby spadla. Noční můry, které se mi už párkrát objevily, se zdají, že se zase uklidňují, když jsem s Jayem, tak je moc nemívám. Jen co si lehnu, tak se Amy natiskne na můj bok.
Jay přijde ze sprchy, po tmě si lehne na svou stranu postele a přitulí se ke mně z druhé strany, opře si hlavu o moje rameno a ruku mi položí na břicho. „Dobrou Jayi." Prohrábnu mu volnou rukou vlasy, za levou ruku mě drží Amy.
„Dobrou Cammy."