Zaslechli jsme kroky a oba se tím směrem odkud přicházeli podívali. Byl to William a spěchal k nám. Zastavil se přede mnou a řekl. „Dopisy jsem předal královskému poslovi a ten hned za úsvitu vyrazí, aby tam byl co nejdříve, odpověď tu budete mít, tak do dvou dnů." Usmála jsem se. ,,Děkuji ti Williame jsem ti moc vděčná." On se poklonil a řekl. „Vaše přání je mi rozkazem." Pak jsem jim popřála dobrou noc. Oni mě také a zavřela jsem dveře. Svlékla jsem se z šatů a vzala si na sebe košilku na spaní. Věděla jsem, že se Veronica se Sophii neukážou, protože jsem jim řekla, že se zvládnu převléct sama. Vlezla jsem si to postele a sfoukla poslední svíci. Usnula jsem rychle a ráno, tak přišlo mnohem dřív než jsem chtěla.
„Výsosti vstávejte musíte se připravit na snídani." Ospale jsem se posadila a rozhlédla se po pokoji. „ Jistě už spěchám, jak říká má matka i když tě něco bolí nebo se cítíš hrozně musíš vstát nasadit korunku a dělat jako, že se vůbec nic neděje. Takže vstanu a půjdu se vztyčenou hlavou jako, že se nic nestalo prostě to přejdu." Veronica se Sophií se na sebe podívali a došli ke mně Veronica mi položila ruku na čelo a řekla. „Dnes nikam nemůžete blouzníte máte horečku." Já se, ale tvrdohlavě zvedla. „Ne musím tam jít už jsem chyběla včera u večeře nesmím chybět i na snídani. Připravte mi koupel a šaty." Ani jedna neodporovala i když Veronica byla proti, ale nasadila jsem takový tón, že mi nebyli schopné odporovat. ,,Jak si přejete Výsosti." Shopie šla pro vodu a Veronica pro šaty já se mezi tím zkusila postavit pevně na své nohy zdáli se mi slabé, ale po několikátém pokusu jsem se na nich bezpečně udržela.
Po koupeli a zašněrování do šatů mi ještě zapletli vlasy do složitého účesu a pak mě poslali na snídani. Necítila jsem na sobě, že bych měla horečku jak tvrdili ani jsem se sama sobě nezdála bledší než normálně. Jen uvnitř jsem se cítila mizerně doslova jako vražedkyně. Usadila jsem se ke stolu jako slušně vychovaná dáma a pokynula jsem hlavou ke královně a králi. Owen se nedostavil. Začalo se jíst bez něj. Ukázal se až v polovině snídaně. Jeho vlasy byli poněkud neupravené a jeho košile měla dva rozepnuté horní knoflíčky. Zaspal snad? To se mu ještě nikdy nestalo. Věnoval mi uspěchaný úsměv a pak se věnoval jen svým rodičům ty se na něj obrátili a viditelně se zlobili a chtěli znát důvod jeho pozdního příchodu. On jim něco řekl a oni ztichli a pokračovali v jídle.
Moje nechuť k jídlu ze včera pokračovala i dnes jen jsem se v jídle trochu pošťourala a nedala si ani sousto. Pak jsem, ale uprostřed stolu zahlédla chléb a ten vypadal obvzlášť čerstvě. Natáhla jsem se pro něj a pak se zpět usadila na své místo. Baronka sedící vedle mě se na mě nechápavě a znechuceně podívala, když viděla, že si dávám obyčejný chléb. Já si ho dala s chutí. U konce snídaně se král postavil a řekl. „ Přeji vám všem krásný den. Chci vám jen oznámit, že nás zítra pod ctí svou návštěvou jedna urozená dáma, která se bude dvořit princi Owenovi a proto vás žádám o vřelé přijetí, aby se zde cítila vítaná. Děkuji za pozornost." Pak odešel ruku v ruce s královnou. Owen se ještě cpal. Byl jako vyměněný, neupravený, neučesaný, zaspal a ještě byl hladový. Co to s ním je?
Dnes jsem se rozhodla navštívit dámský salonek, kam chodívá královna. Doufala jsem že jí tam potkám a tak jsem si ještě před dveřmi upravila šaty a zastrčila neposlušný pramínek vlasů za ucho. Stráže mi otevřeli a jak jsem čekala opravdu tam byla. Hluboce jsem se jí uklonila dle etikety a čekala až mě vyzve, abych se posadila. ,,Vaše Veličenstvo. Moc se omlouvám, že vyrušuji. Přijdu později jestli chcete být o samotě." řekla jsem v úkloně. „To je v pořádku ráda bych si s tebou promluvila. Pojď dál a posaď se." Posadila jsem se naproti ní a zvedla jsem hlavu měla tu několik dvorních dam a služebné. Všechny však poslala pryč a nechala si tu jen jednu služebnou. „Tak, chtěla bych vědět jaké je tvé kouzlo." Nechápavě jsem zamrkala a řekla. „ Jaké kouzlo máte namysli Veličenstvo?" Ona se zasmála. „ Myslím to díky, kterému je z mého syna konečně muž a také to, kterým jsi ho okouzlila." Překvapeně jsem na ní hleděla. Její tón mi napovídal, že by to opravdu ráda věděla. Jenže já nevěděla co jí na to říct.
„ To sama nevím, nejprve jsem si s vaším synem nerozuměla nemohli jsme najít stejné téma k hovoru a pak to od jedné chvíle šlo samo. Váš syn je velmi zajímavý mladý muž jeho zapálení pro věc a jeho názory jsou opravdu hodny krále. Myslím, že jsem mu pouze dopomohla k tomu, aby projevil co v něm dávno bylo. Nevím čím nebo jak, ale stalo se." Královna nevypadala s mojí odpovědí spokojená a tak se ptala dál. „Musela jsi mu přece něco říct nebo něco udělat neříkej mi, že se to prostě stalo to je nemožné. Žena nemůže muže ovládat pouze svou přítomností. To je nemožné věř mi." Její hlas nabíral na hlasitosti a zdála se značně popuzena mojí odpovědí. „Mrzí mě to Veličenstvo, ale netuším co jsem udělala či neudělala, aby se princ změnil. Nikdy jsem s muži nemluvila váš syn byl první se, kterým jsem si normálně povídala když nemluvím o svém bratru."
„Nerozumím to mu. Možná jsou to ty tvé bílé vlasy či světlá pleť nebo dokonce tvůj vlezlý úsměv, ale neboj se já na to přijdu. Buď s tebou nebo bez tebe." Pak se zvedla a odešla ze salonku. Jen jsem hleděla na prázdné místo, kde ještě před chvilkou seděla. Nevěděla jsem jestli její slova mám brát jako urážku či pochvalu hlavně pak to s tím úsměvem. Služebná se na mě jen podívala a dolila mi čaj. „Řekla jsem snad něco špatně?" Zeptala jsem se jí ona ke mně zvedla zrak a řekla. „ Nepřísluší mi to hodnotit, ale když se ptáte nemyslím si, že by jste řekla něco co by královnu jakkoliv popudilo. A myslím, že se jí v hlavě vyrojil jakýsi plán. Nechápala jsem o čem to mluví celý den jsem nad tím přemýšlela. Královna ze mě nespouštěla oči ani při obědě ani při večeři jako by zkoumala celou mojí existenci. Večer, když jsem se vrátila do komnaty jsem se podívala do zrcadla. Co je na mě tak divného? Mám jen bílé vlasy nic víc. Pomyslela jsem si.
„Jste krásná co v tom zrcadle hledáte?" Zeptala se Veronica. „Víš, že ani sama nevím královna si mě prohlížela, jako by na mě hledala nějakou chybu, ale já nic nevidím." Veronica ke mně přišla otočila si mě čelem k sobě zkoumavě si mě prohlédla a pak řekla. ,,Já taky ne, jste dokonalá ze všech pohledů a vaše vlasy jsou korunou vaší krásy." Řekla s úsměvem. Pak mi rozpustila vlasy a jen mu nechala zvlněné prameny padnout na ramena. ,,Zvládla by jsi mi to udělat, tak abych je měla zítra takhle vlnité?" Podívala jsem se na ní a ona se zasmála. „Za koho mě máte? Jistě, že ano." Po koupeli mi vlasy nechala trochu proschnout, abych je měla jen jen jemně vlhké a pak mi je zapletla do dvou copů. „ Zítra je budete mít vlnité." Oznámila mi a smála se na mě do zrcadla. „Děkuji ti." pak i se Sophií odešly. Ulehla jsem do postele a přemýšlela o rozhovoru s královnou a o slovech té služebné. „ ...Myslím, že se jí v hlavě vyrojil plán." Stále jsem si to opakovala a nemohla na to přijít.
Zítra přijede ta nová princezna a královna chce za každou cenu, aby si Owen vzal jí a ne mě. Samozřejmě mi to nevadí pokud se k němu bude chovat mile. S touto myšlenkou jsem usnula. Druhý den ráno mě probudila Veronica hlasitým položením vázy na skříňku. Posadila jsem se a podívala se na ní. ,,Omlouvám se nechtěla jsem vás vzbudit takhle brzo, ale princ vám posílá čerstvé květiny. Usmála jsem se a mávla rukou. ,,To nevadí aspoň se pořádně připravím těším se jak budou vypadat moje vlasy navlněné." Vstala jsem z postele a posadila se chvatně před zrcadlo. Veronica se zasmála a přispěchala ke mně. ,,Pomohu vám je rozpustit." Pomalu jsme rozpouštěli copánky, když se v komnatě objevila Sophie a vypadala, že má nějakou zprávu. Královna včera večer poslala za princeznou posla, aby jí něco vyřídil mělo se to týkat jejího vzhledu. Nevíte co má za lubem?" Zeptala se nás. Ihned mi došlo, že to je ten plán o kterém mluvila ta služebná.
Nedala jsem na sobě však nic znát. ,,Nevím a je mi to jedno obleču se tak jako každý den a učeši se podle svého uvážení." Konečně jsem měla úplně rozpuštěné vlasy a byla jsem nadšená jemné vlnky z copánků vypadali moc dobře Veronica vzala dva přední prameny a zapletla je, pak je sepnula vzadu za hlavou a zastrkala do nich zlaté lístečky. Zbytek mi nechala volně padat na má holá ramena dnes jsem zvolila modré šaty bez ramínek, vypadali úchvatně a dokonale se hodili k uvítání princezny. Otočila jsem se kolem dokola, abych se prohlédla ze všech stran a pak jsem se podívala na Veronicu se Sophií. „Dobré?" Zeptala jsem se na rovinu.
„Ne, dokonalé." Pronesla s úžasem Veronica. „Děkuji vám."
Tak jo neodolala jsem a dala vám ještě jednu kapitolu. Snad se vám líbila. Už zase se něco děje nová princezna a královnin plán. Co z toho jen bude. Zdá se, že se toho hodně změní, ale uvidíme. Nechte se překvapit. Samozřejmě mi můžete psát co vás napadá, že by mohla poslat královna k princezně. O co jí asi jde. Pište mi své teorie ráda si je přečtu.