Bylo to tady. Poslední úkol Turnaje kouzelníků konečně nadešel. Žáci spěchali po chodbách, aby dostali podpis jejich favorita, učitelé panikařili, když viděli, jaký nepořádek je ve třídách a že žáci nedávají pozor. Weasleyovi zase uzavírali sázky. Všude byl naprostý zmatek.
Tris procházela chodbou se svým bratrancem, Dracem. On vypadal tak jako vždy – nepřístupně, bez emocí. Na Tris však šly vidět její obavy. Měla velké kruhy pod očima, které se jí nepodařilo zamaskovat ani tunou líčidel. Několik dní už nespala. Většinou psala dopisy tetě a strýcovi nebo se scházela se svým otcem. V ruce držela několik učebnic. Její pohled mířil někam do prázdna. Ti dva byli klidem uprostřed chaosu.
„Tris," zašeptal Draco tak, aby ho slyšela jen ona, „musíš se dát do pořádku, jestli u Brumbála nechceš vzbudit podezření. Rozumíme si?" Ona ani nezvedla pohled. „Tris, rozumíme si?" „Jo, Draco. Rozumíme." „Tak se koukej vzpamatovat." Otráveně na něj pohlédla. On se na ni usmál, aby ji přiměl něco dělat. Úsměv mu oplatila, byl to však ten nejumělejší a nejfalešnější úsměv, jaký kdy Draco viděl. A to jich viděl spoustu v podání svého otce. Vyprskl smíchem. „Víš, jak jsi vypadala? Takhle," pověděl mezi výbuchy smíchu. Napodobil její křivý obličej. Tris se snažila držet naštvaný obličej, ale nešlo to. Otočila se, aby ji neviděl se smát. Bylo však už pozdě. „Vážně jsem tě právě rozesmál? Vítej zpět do reality, Tris." Zavrtěla nevěřícně hlavou a usmála se na něj. „Páni, Draco! Jsi můj hrdina! Právě jsi mě zachránil z několika měsíčního transu! Děkuji, děkuji, Draco!" Křičela na všechny strany a k tomu to doprovázela přehnanými gesty. Draco se jí uklonil. žáci na chodbách jim darovali zmatené pohledy. „Herečko," zamumlal. Tris ho pobaveně žďuchla do ramene. Draco ji to oplatil. Ale za jeho žďuchnutím bylo něco víc než jenom škádlivé rivalství. Tris to napálila rovnou do kluka z její koleje. Zatím neviděla jeho obličej. „Sakra, omlouvám se," řekla a začala sbírat své učebnice z podlahy. „Tris, co tady děláš?" Zvedla oči, „Cedriku?" Otočila se směrem, kudy odešel Draco. Opíral se o kamenný sloup a lišácky se na ni křenil. „Já jsem do tebe vrazila." „Jo, všiml jsem si." Tázavě se na ni koukal. Připadala mu krásná, a to i teď, když měl kruhy pod očima, vytahanou mikinu a každou ponožku jinou. „Jsi v pořádku?" „Ehm, já-já," odkašlala si. Odněkud zezadu se ozvala Cho, která žádala, aby už šel. „Musím jít. Bylo fakt... fajn tě zase vidět." Otočil se na patě, ale Tris ho vzala za ruku. Dívali se do očí. Tris došlo, že tohle klidně může být poslední možnost s ním mluvit. Chtěla mu toho tolik říct. „H-hodně štěstí. Při dnešním úkolu." „Díky, Tris. Teď už ale fakt musím jít." Vymotal svou ruku z jejího sevření a odešel. „Sakra," zaklela, když si uvědomila, jak musela vypadat. „Páni, vypadalas jako zoufalá bejvalka," pověděl Draco, jako by jí četl myšlenky. „Nesnáším tě, Malfoyi." „To je mi jasný." „Mám tě příště strčit do Grangerový?" „Ne, ta už mě přešla." „To myslíš vážně? Kdo je teď tvým terčem obdivu?" „Prosim tě, že se ptáš. Přece můj milovaný Potter. Ach, jak já ho zbožňuji, je tak odvážný! Vidělas, jak porazil toho draka? Ach Pottere, má lásko, můj světe." Tris vybuchla smíchy. „Ach můj Harry," pokračovala, „ta tvá jizva je tak sexy! A to, jak jezdíš na tom koštěti, ach ano!" „Můj vyvolený!" Vykřikl Draco. Chechtali se až dokud nedošli každý na svou hodinu.
Došla až do učebny bylinkářství, kde už čekali její spolužáci z mrzimorů, havraspárští a profesorka Prýtová. Všude byl rozruch, žáci si ukazovali své kartičky podepsané šampiony. Profesorka se snažila všechny uklidnit, aby mohla zahájit hodinu. Vůbec se jí to nedařilo. Vzdala to. Začala psát poznámky na tabuli, které si ovšem psala jen Tris. Probírali zázvor, takže to nebylo nic důležitého. Po chvíli se přestala soustředit a začala se taky bavit se svými spolužáky.
Po hodině, kde nedělala v podstatě vůbec nic, za ni přišla Cho. „Tris, potřebuju si s tebou promluvit." Tris protočila oči. „Prosím?" „Máš pět minut, pak musím na hodinu." „Tris, dneska už žádné hodiny nejsou," zamumlala Cho. Tris se zamračila. „Je třetí úkol, končíme teď," pokračovala. „To je to, co jsi mi chtěla říct? Dobře, tak já už půjdu." „Ne, Tris! Počkej!" Cho ji musela doběhnout, protože Tris šla velmi svižně. „Jsi v pořádku?" „Cho, jestli mi chceš něco říct, tak to řekni hned," rozkázala. „Já, víš co? Ono to je jedno. Jen jsem se ti chtěla omluvit za ten Nový rok, ale vidím, že už ti to je jedno. Měj se." „Jasně Cho, užij si Cedrika, dokud můžeš!" Zakřičela na ni, aby ji slyšela, i když se hrnula pryč. Cho se otočila a věnovala jí prostředníček s nenávistným úsměvem. „Blbka," zašeptala si sama pro sebe.
„Slečno Blacková, bylo by krásné, kdybyste se uráčila jít do Velké Síně místo vyvolávání konfliktů někde, kde nemáte být," ozval se zezadu profesor Snape s jeho typickým otráveným výrazem. „A odpusťte si jakékoli urážky, prosím." Dodal, když viděl, jak Tris otevírá pusu, aby se obhájila. „Jistě, pane profesore," odsekla a vydala se do Velké Síně. Vešla společně se Snapeem, tudíž si vysloužila několik zvědavých pohledů od jejího stolu. „Dámy a pánové, během pěti minut vás požádám, abyste přešli na famfrpálové hřiště, kde se bude konat třetí a poslední úkol turnaje tří kouzelnických škol. Prosím šampiony, aby se odebrali spolu s panem Pytlounem na stadion," mluvil Brumbál, ale Tris byla zase trochu mimo. Po pár minutách se žáci začali nedočkavě zvedat a cpát ven.
„Co máš se staroušem Snapeem?" Zeptal se Draco. „Cože?" Zachechtala se Tris. „Nesmíš to nikomu říct, ale tajně spolu chodíme, víš jak." „Jasně, tak jako já chodím s vyvoleným." „Přesně, Draco. Přesně." Oba se cestou chechtali. „Draco, neviděl jsi-" „Jasně. Byl někde vepředu a nabízel sázky." „Díky." „Tris, hlavně to nes-" „Ano, Draco. Já vím. Už jsem v pohodě, vidíš?" Ukázala mu svůj zářivý úsměv, který nevypadal vůbec falešně. „Nezvorám to, slibuju. Nikomu nic neřeknu." Draco se pousmál a kývl. „Mimochodem, líbí se mi tvůj oblek," řekla Tris. Draco se narovnal, pyšně se pousmál a řekl: „Díky, šitý na míru. Stál mě několik galeonů." „Chceš říct, tvého otce to stálo několik galeonů," zasmála se. Vítězně se pousmál.
Společně došli až k tribunám, kde se rozloučili. Draco si šel sednout ke svým zmijozelským přátelům. „Tris! Tady!" Zvolal Fred odněkud z tribun. Rozhlížela se z jednoho konce na druhý, dokud někdo uprostřed nenašla mávajícího Freda a George. Usmála se a zamířila k nim. „Zdravím, krásko," řekl Fred, když k nim došla. Políbila ho a sedla si mezi ně. „Dostanu taky pusu?" Zeptal se George s ďábelským úsměvem. Tris ho plácla do hrudi. V tom začala vedlejší tribuna hrát Bradavický pochod. Z malých dveří vyběhl Cedric, za ním Harry, pak Krum a nakonec Fleur. Všichni jásali, tleskali a řvali jména svých favoritů. Famfrpálové hřiště bylo proměněno k nepoznání. Po jeho okraji se tyčil živý plot vysoký šest metrů. Přímo proti tribunám zela v plotě mezera, která mířila hluboko dovnitř bludiště.
„Dámy a pánové! Za okamžik začne třetí a poslední úkol! Dovolte, abych vám připomněl, jak si v tuto chvíli stojí jednotliví šampioni: O první místo se dělí, oba s pětaosmdesáti body, pan Diggory a pan Potter ze školy v Bradavicích!" Jásot a potlesk byl tak šílený, že si Tris musela zacpat uši. „Na druhém místě je s osmdesáti body pan Krum i Institutu čar a kouzel v Kruvalu!" Další vlna potlesku, tentokrát hlavně ze zmijozelské koleje a z Kruvalských žáků a žákyň. „A na třetím, slečna Delacourová z Akademie v Krásnohůlkách!"
Pytloun zapískal, a Harry s Cedrikem se vrhli do bludiště. Po pár minutách Pytloun zapískal podruhé, a do bludiště vběhl i Krum. Po dalších pár minutách vyběhla i Fleur.
Tris se bavila s dvojčaty, kteří zrovna přepočítávali sázky. Když kolem nich prošel vozík s kouzelnými pochoutkami, Tris nakoupila dost pro všechny tři. Zkoušeli hromadu sladkostí, které nikdo z nich ještě neměl. Křivili obličeje potom, co zkusili nechutné příchutě Bertíkových fazolek. Pak z bludiště vystřelila rudá světlice. Učitelé se přemístili, aby mohli přivést toho, kdo kouzlo vyčaroval, a tudíž se vzdal. Přivedli Fleur, která byla do krve odřená a pekelně vystrašená.
Všichni napjatě čekali na vítěze. Tris se zrovna popichovala s Fredem. „Ne, nemůžeš mu říct, že je kretén. Takhle to nefunguje!" Fred se smál. „Proč bych Malfoyovi nemohl říct, jakej je to doopravdy šmejd?" „Protože, protože-" Fred se na ni podíval a povytáhl jedno obočí. „Přesně." Tris naštvaně zavrtěla hlavou. Najednou začala hrát hudba, oslavující vítěze. „Jsou tady!" Všichni jásali. Tris tleskala. Pak se ale zadívala pozorněji. Jako první zaječela Fleur. Tris se vrhla bleskovým tempem dolů. Spatřila Amose, jak běží před ní. Proklouzla kolem učitelů ještě dříve, než začali blokovat vstup. Harry ležel u Cedrikova těla. Oči měl otevřené dokořán. Byl mrtvý... Tris se zastavila na místě a sledovala, jak Harry vzlykal u jeho těla.
Fred se postavil a koukal na Tris, jak tam stála a po tvářích se jí kutálely slzy. Vzpomněl si na to, co řekl těsně před prvním úkolem.
„Kéž by v tý pitomý soutěži umřel."
Chytl se za ústa a z jeho krásných očí už také tekly slzy. Tris se otočila na Draca, který seděl a hleděl na ni. Na tváři se mu zračila bolest, ne z toho, že Cedric umřel, ale z toho, jak to zlomilo srdce jeho nejlepší kamarádce. Chtěl se jí omluvit, chtěl jí všechno říct, ale v jejích očích viděl nenávist. Došlo jí, že Draco o tom od začátku věděl a neřekl jí to. Obrátila svůj pohled zpátky k Cedrikově tělu. Tris se vrhla k jeho tělu, dřepla si vedle něj a chytila ho za jeho krásné tváře. Byly studené. Jeho oči se koukaly někam dál, než oko živého mohlo dohlédnout. Snažila se o úsměv, ale z očí ji tekly proudy slz. „Cedriku, jsem tady, slyšíš? No tak, probuď se. Koukni na mě, prosím. Cedriku!" Jeho jméno vykřikla, jako by jí to snad pomohlo. Jako by ho to snad mohlo probudit. Chtěla křičet z plna hrdla, chtěla otupit tu šílenou bolest, která se jí rozlévala v hrudi. Začala hystericky křičet a pak, aniž by si to pořádně uvědomila, vytáhla hůlku a namířila ji na Harryho.
„Je to všechno tvoje chyba, Harry. Tys měl umřít, ne on. TY!" Přišel k ní Brumbál, co nejopatrněji, aby ji nevyprovokoval, „Tris polož tu-" „Nechte mě na pokoji, Brumbále, slyšíte? Nechte mě! Expellirmus!" Brumbálova hůlka jí dopadla do ruky. Byla tak vyděšená, tak zničená a smutná. Její srdce, jako by se rozpadlo na několik kusů. Přešla výhružně ke klukovi, který mu chtěl tak moc zachránit život. „Harry Pottere. Měl jsi umřít, copak to nevidíš? Ty, ne Cedric. Nic takového si nezasloužil. Už se s ním neusmířím. Víš, jaký je to vůbec pocit? Ztratit někoho milovaného? Nevíš, Harry," z jejích očí zářil vztek, „nemáš tušení, protože tvoji rodiče jsou mrtví. A ty bys měl být taky. Avada ked-" Na jejích ústech se ocitla ruka a zabránila jí tak vyřknout to, co chtěla.
„Tris, ačkoliv bych byl moc rád, kdybys vymazala jeho existenci, nepotřebuju, abys skončila v Azkabanu." Ozval se Draco, kterému přeskakoval hlas. Kousla ho do ruky, ale on jí stačil zkroutit ruce za záda. Snape jí vytrhl obě hůlky z ruky. Draco si jí otočil do obětí. Držel jí pevně. I když ječela a snažila se mu vytrhnout z náruče, Draco se nedal. „Nesnáším tě!" Zařvala na něj. „Nesnáším tě," zopakovala poněkud tišeji. „Já vím, omlouvám se, Tris," zašeptal jí do vlasů. Po tvářích se mu kutálely slzy, tak jako Tris. Hladil jí po vlasech, dokud se konečně nepřestala bojovat proti jeho sevření. Vzlykala mu do černé košile. Každý nádech bolel, jako by se jí do hrudi zabodávalo tisíce střepů. „Draco, on-" „Já vím, Tris. Je mi to líto. Moc mě to mrzí. Omlouvám se."
Když pootevřela oči, aby se na Cedrika ještě koukla, viděla, jak u něj klečí Amos. „To je můj syn! Můj kluk!" Vzlykal a jeho bolest jenom sílila to její. Brumbál jej svou hůlkou opatrně zvedl. Jeho ruce visely dolů bez jakékoli známky toho, že by se někdy hýbaly. Rozběhla se za Cedrikem, aby mu dala poslední sbohem. Snape se jí snažil zabránit, ale Brumbál mu přikázal, aby ji nechal jít. Pohladila ho po vlasech, políbila jej na čelo. „Sbohem, Cedriku." Zašeptala. Snape jí vzal za zápěstí a odtáhl ji k Dracovi. Ten ji vzal za ruku a táhl ji pryč od toho všeho. To jí nepřišlo správné. „Ne, NE! Draco, pusť mě! Musíme počkat až se vrátí! Tohle není doopravdy! Draco, pusť!" Řvala a dělala všechno pro to, aby se přesvědčila, že Cedric není mrtvý. Když jí Draco odnášel pryč, ječela a bušila mu pěstmi do hrudi. „Nesnáším tě, Draco! Nesahej na mě ty podělanej zm-" „Silencio," zamumlal. Tris už nemohla mluvit. Tak jenom vzlykala a bušila do něj pěstmi. Dusila se ve své bolesti. Draco ji nesl k ní do pokoje. Cestou se na ně upíraly pohledy, které jí litovaly. Měla chuť po nich začít řvát, metat kouzla a všechny je zabít. Takový vztek měla. Draco jí položil k ní na postel a zrušil kouzlo. „Ty šmejde! Věděls to! Už od začátku!" Draco vzlykal a odvrátil od ní pohled. Vstala a zadívala se mu do očí. „Jsi úplně stejný šmejd jako tvůj otec, Draco." Draco se neudržel a dal jí facku. Koukla se na něj, nejdřív překvapeně, pak pobaveně. Začala se smát jako blázen. Smála se a plakala zároveň. Její slova Dracovi velmi ublížila. „Fajn." Řekl jen a obrátil se na odchod. „Tak se tady klidně utápěj v žalu sama. Chtěl jsem ti pomoct. Je to něco, co by udělal můj otec?" Vyšel ze dveří a zabouchl za sebou. Slyšel, jak do dveří něco silně udeřilo a roztříštilo se to na několik kusů. Zakřičela ze všech svých sil. Draco se opřel o její dveře a sklouzl po nic na podlahu. I když mu řekla ty hnusné věci, zůstal u ní. Poslouchal za dveřmi, jak Tris rozhazuje své věci po podlaze, ječí u toho a pláče.
„Tak co, cítíš se teď líp, Tris?" Odsekl naštvaně. „Ne," zašeptala. Cítil, jak se na druhé straně Tris taky opírá o dveře. „Prosím, nikam nechoď," vzlykla. „Nikam nejdu, Tris. Přísahám." Dveře se otevřely a ona vyšla ven. Z jejího líčení nic nezbylo. Její kruhy pod očima šly vidět víc než kdy jindy a její jizva se prodrala na povrch. „Omlouvám se," řekli oba najednou. Draco jí utřel slzy. Vrhla se mu do náruče, jako by to bylo to jediné místo, kde byla v bezpečí. A taky se tak u něj cítila.
Jeho náruč byla bezpečí. Byla domov.
---------------------------
yup. im not crying u r crying