Píp píp píp!
,,Ach jo, pitomej budík!'' zanaříkala Shin a začala poslepu tápat po mobilu, aby utišila jeho nepříjemné ranní výlevy. Chvíli ležela, zírala do tmy na svůj strop a rozhodovala se, zda je lepší vstávat každý den do školy, nebo skončit vyděděná a na ulici, protože dala přednost spánku. Nakonec se ale rozhodla svou melodramatickou chvilku ukončit a vstát.
. . .
Prvních pár minut po probuzení je vždycky nejhorší, ale pak mi konečně začne fungovat mozek a s ním i celé mé já. Vlastně mi vstávání do školy až tak nevadí. Tedy, mám jeden důvod, proč se tam pokaždé těšit. Jako vždy, myšlenkami už dávno někde jinde, což si uvědomím až ve chvíli, kdy si místo normálního oblečení do školy vyberu legíny na cvičení, kimono přes plavky a jednu nechutnou květovanou halenku od babičky, kterou nemám srdce vyhodit.
,,Tak takhle asi ne...'' vydechnu, vrátím věci zpět do skříně a sáhnu po svých oblíbených džínech, bílém tričku s černými rukávy a šedé mikině s logem Fall Out boy. Aneb ať žijou nudné věci, dají se dohromady nosit na tisíce způsobů!
Po ranní hygieně a rychlém čapnutí snídaně už na mě před domem čeká kamarádka se svým přítelem, kteří drží každoroční tradici a první den školy mě pokaždé odvezou. Zbytek roku ale nemají na benzín, jsou eko, takže slavnostní jsme jen ten jeden den. A navíc Kankurovi otec auto nepůjčuje zase tak často.
,,Dobrý ráno, Shin!'' pozdraví mě Kankuro když si nastoupím.
,,No to je dost, málem jsme zapustili kořeny!'' pozdraví mě klasickým způsobem Shikara, moje nejlepší kamarádka, a vyměníme si snídaně. Letos mi udělala domácí bagel s veganskou šunkou a sýrem a já jí včera napekla domácí muffiny. Nutno podotknout, že borůvkové nejsou moje parketa.
,,Hele, Shin, ten muffin je emo, nebo si jen ty špatná pekařka? Protože jinak si tu šedivou barvu neumím vysvětlit!'' vyprskne smíchy Kankuro.
,,Nooo...emmm...vlastně jako příloha byl borůvkový džem, který se měl dát až na hotové muffiny, ne přidávat do těsta před pečením...'' přiznám potupně.
,,Ale na chuti to nic nemění, jsou fakt dobrý!'' pochválí je Shikara a už se láduje druhým.
. . .
Po příjezdu do školy se Kankuro se Shikarou rozloučí polibkem, jelikož Kankuro se musí ujistit, zda jeho mladší bratr, kterého ''omylem'' zapomněl doma, vůbec dorazil do školy a my pokračujeme do třídy.
,,Tak co Shin, jak si se na dnešek ráno těšila?'' optá se mě Shikara a nemůžu si nevšimnout, jak se při tom poťouchle rozhlíží po celé chodbě. Otočím se, ale nenajdu to, co hledá. Nebo spíš koho. Místo toho okolo mě projde Karui se sluchátky na uších a pozdraví mě lehkým pokývnutím hlavy. Zrzavé rasta copánky se jí při tom rozvlní jako divocí hádci. Se Shikarou pokračujeme do třídy a usazujeme se na naše obvyklé místo před lavici, kde bývá Kankuro a Gaara. Ve třídě už dávno sedí Sakura, Ino a Hinata, které nad novým číslem časopisu Vogue konzultují, zda má vůbec cenu letošní podzim investovat do vínově rudé kabelky od Gucciho, nebo spíše ''stay classy'' a zůstat u Prady s třásněmi. Shikara se tomu pousměje a plácne sebou na židli. Aby jí to taky nepřišlo vtipné, největším výkřikem módy je podle ní nový merch metalových kapel, dostatek latexu, spandexu, krajek, platformy a batůžek ve tvaru mini rakve byl dle jejích slov životní úlovek, který zdědí její děti. Vytáhnu si sešit a propisku, abych si mohla zapisovat požadavky vyučujícího.
,,Shin, hodina začne až za deset minut, v klidu. Pojď mi radši říct, co máš dneska v plánu s panem S!'' řekne mi Shikara a nakloní se ke mně blíž.
,,Mimochodem, viděla jsi to video, co přidal včera Kiba? Jak venčili psa a byli na tý venkovní posilce aaaa...'' a rukama naznačí několik hrbolků v oblasti břišní. Zasměju se tomu.
,,Jo viděla, škoda, že to nejde ukládat..'' přiznám jí a kouknu se na přibližujícího se Kankura s uculujícím se Gaarou, kteří k nám míří. A jéé, ti dva zas něco vymysleli.
,,Lásko, co bys řekla tomu, kdybysme pozítří šli na jednu menší party na oslavu zahájení nového školního roku?'' zeptá se Kankuro Shikary.
,,Řekla, že ano, ale Shin bereme s sebou,'' odpoví mu Shikara.
,,No jasný, to beru jako samozřejmost, potkali jsme teď Kibu se Shinem na chodbě a Kiba nás k sobě pozval...'' víc už neposlouchám, protože zrovna přišel. Úplně ve mě zatrne. Zatímco Kiba přijde a hlučně všechny pozdraví, plácne si s Narutem, křikne na Nejiho a většinu lidí jen tak mezi řečí stihne pozvat v pátek k sobě, Shino na sebe nestrhává pozornost. Sem tam někomu odpoví, když ho někdo přímo osloví. Shikara si zřejmě všimla mé duševní nepřítomnosti.
,,Shin, prosím tě, dej si pod sebe ubrousek, nebo nám poslintáš celou lavici...'' rýpne si šeptem. Pousměju se, sjedu pohledem ještě jednou po Shinovi a pak jí odpovím.
,,Jak je možný, aby byl někdo tak úžasnej, vypadal tak skvěle a měl se mnou tolik společnýho?'' nakrčím obočí a opřu se hlavou o její rameno. ,,To není fér...'' našpulím spodní ret a udělám pohled štěněte.
,,Holka, jestli jsi tak moc hotová z jeho conversek a mikiny, neumím si představit, co s tebou udělalo video, na kterým je nahoře bez...''
,,Hele, co máš proti converskám, gothičko? Ne každýho berou metalisti s nalakovanýma nehtama a očníma stínama!'' řeknu jí se smíchem.
,,Jen podotýkám, že to jsou linky a ne stíny, Shin,'' nakloní se k nám Kankuro zezadu. Debatu ale utne příchod vyučujícího.
,,Tak vážení, zdravím vás po prázdninách, konečně jsme se tu všichni sešli!'' přeruší šum ve třídě Iruka-sensei, který si pokládá na stůl svojí proslulou hradu časopisů a knih, z nichž nám s oblibou cituje. Zbytek hodiny si jen zapisujeme požadavky, povídáme si, co kdo dělal přes prázdniny, kde kdo byl a podobně. Já chvílemi odbíhám pohledem k místu kde sedí Shino s Kibou a v hlavě se mi honí úvahy o pátku, až to celé uteče neskutečně rychle.
,,No mládeži, uvidíme se zítra, zatím se mějte a utíkejte na další hodinu!'' rozloučí se s námi Iruka-sensei. Se Shikarou se zvedneme a chystáme se přesunout na humanitní studia, zatímco Kankuro s Gaarou pokračují na tělocvik. Další hodiny utečou ještě rychleji, vzhledem k tomu, že si ve většině stejně jen povídáme a nic moc neděláme.
Po škole mě čeká ještě úvodní schůzka novinářského kroužku, kde s námi chce Iruka sensei, který ho vede, probrat osnovy a články na první měsíc, aby nejbližší vydání stálo za to. Cestou na noviny se ode mě Shikara oddělí, protože už další předměty nemá a rozloučí se s tím, že se uvidíme po škole ve městě. Já odchytím Karui a pokračuji s ní. Ve dveřích potkáme TenTen, která má na starosti sportovní rubriku. Chvíli po nás dorazí Iruka-sensei, který nám nejdříve sdělí svoje představy a pak se začne vyptávat na naše nápady na články, se kterými bychom chtěli přijít. Podívám se do prázdné třídy naproti a nakrčím obočí. Poté se nenápadně nakloním k Temari.
,,Tem, ty letos nechodíš na biologii?'' optám se jí.
,,Co? Ale jo, chodím, jen dneska máme volno a sejdeme se až v pátek na úvodní test. Ibiki-sensei se rozhodl, že dneska a zítra nám dá čas na opakování, takže většina lidí toho využila a hned se šla učit, aby úplně nevyhořeli u testu,'' vysvětlí mi.
,,Ahaa...'' pokývnu a dál už se neptám, abych Iruku nepřerušovala z jeho nadšení nad letošními nápady.
. . .
,,Shin, já vím, že jsi stydlivá, ale letos už mu to musíš říct!'' zahájí Shikara naše setkání v geekárně nad tradiční zelenou limonádou a Cthulhu marcipánovým dortem.
,,Já vím, já vím...já jen...když se spolu bavíme, je to skvělý, on je skvělej. Máme tolik společných zájmů, je vtipnej a pokaždý mě ohromí, ale zase nevím jak na něj a tak...já vůbec nic nevím o klukách a jak je sbalit, Shikaro!'' zaúpím a zaútočím na dortík lžičkou. 1:0 pro mě, Cthulhu.
,,Já to chápu, ale Shin, vzdycháš po něm od té doby, co ho znáš, je na čase, abys byla taky konečně šťastná a ne se jen užírala vzdycháním. Potřebuješ to žít, zasloužíš si to!'' její slova mě povzbudí a pousměju se.
,,Nojo, jenže jak?'' zeptám se.
,,To je jednoduchý, v pátek je u Kiby ta párty, budeš mí příležitost si s ním nerušeně promluvit přeci. A možná si taky konečně už vrzneš.''