Prošla jsem plným autobusem, než jsem došla k Dylanovi, který mi držel místo.Nebo možná nedržel, ale bylo vedle něj volno.Do prostoru u stropu autobusu, kam si člověk může dát nějaké věci jsem dala krabici s fotkami, doufajíc že během jízdy horskými serpentinami nespadne.
,,Ash, co se děje?Pojď si sednout."Dylan se zvedl, abych si mohla sednout na místo u okna.Kolem krku měl jako vždy sluchátka a u nohou batoh plný techniky a jídla.Utřela jsem si slzy a sedla si.
,,Nic, jenom loučení je hrozně těžký."jelikož autobus stál přímo před vchodem do hotelu, mohla jsem si všimnout, jak vevnitř pořád stojí Niall a kouká na mě.
,,Jste spolu, že?"usmál se Dylan.
,,Jo, jsme."přikývla jsem a pohladila srdce na náhrdelníku. Don't forget where you belong. Vím, co tím chtěl Niall naznačit.
,,Tak to moc gratuluju."Dylan mě lehce objal a v tu chvíli se autobus rozjel.Z oka mi vyklouzla ještě jedna neposedná slza.Tohle není konečné loučení. Připomněla jsem si.Naposledy jsem se ještě koukla na všechny ty sjezdovky a altánek a pak už se otočila na Dylana.
,,Díky."usmála jsem se.
,,Mám celkem dost jídla, tak kdybys něco chtěla, klidně řekni.Mám kebab, dva burgery, nějaký hranolky, sušenky, gumový medvídky a...ech, je toho docela dost."
,,Můžeš mi říct, kde to všechno bereš?"zasmála jsem se a až teď mi došlo, že dneska už dokážu mluvit bez kašlání.Občas trochu zakašlu, to ano, ale mluvím už vpohodě.
,,Mám své vlastní zdroje."mrkl.
Jeli jsme už asi hodinu a půl, když mi došlo, že kluci už taky vyjeli a mně právě pípl mobil.Podívala jsem se, kdo co chce a uviděla oznámení z twitteru.Někdo mě někde označil, což se skoro nestávalo.Odemkla jsem mobil a zmíněnou aplikaci rozklikla.Ten tweet byl od Nialla.Byla to fotka mě, jak spím a u ní popisek ,Nejde ji nemilovat <3 ' . Zamračila jsem se.Ani nechci myslet na to, kolik lidí tuhle fotku uvidí, už teď tam byly mraky komentů.V galerii jsem našla nějakou naší společnou fotku a k ní připsala: Taky tě miluju, ale tohle byla podpásovka. Tweetla jsem to a mobil odložila.
,,Chceš taky něco?"zeptal se mě Dylan, v ruce držící burger.
,,Hm, mohla bych ty Sour Patch prosím?"nakoukla jsem do jeho batohu, v dalším momentě mi balíček kyselých bonbónů přistál v klíně.,,Díky."usmála jsem se.Zase mi cinkl mobil a tak jsem se koukla, co se děje tentokrát.Usmála jsem se, protože to byl Niall.
Niall <3: Tak jaká je cesta, zlato?Hrozně mi chybíš :(
Do pusy jsem si hodila jeden bonbón a odepsala.
Já: V pohodě, ale taky mi tady chybíš :(
Jak dlouho vám to bude ještě trvat do Londýna?
Niall: Teprve před chvilkou jsme vyjeli,
takže ještě dlouho.Tobě?
Já: Ještě přes dvě hodiny
,,Ashley, jak se máš?"dolehl na mě zvuk ze zadu autobusu.S Dylanem jsme seděli skoro vzadu, protože zasedací pořádek byl úplně jednoduchý.Ti nejpopulárnější úplně vzadu a čím míň jste populární, tím víc vepředu sedíte.Já bych normálně seděla někde vepředu, ale díky Dylanovi můžu sedět skoro vzadu, za což by mě normálně Caitlin a spol vyhodili dopředu.Podívala jsem se, kdo to na mě zavolal a zjistila, že to byl Jacob.
,,Sklapni!"zařvala jsem na něj a autobusem se rozeznělo ,Wow'.Někdo na něj zařvat musel.
,,Ashley, a jaký je to líbat se s Niallem Horanem?"uslyšela jsem další otázku, která mě dost naštvala.Přišla od Emily a já se na ni ani neotočila.
,,Nevšímej si jich."řekl mi Dylan.Přesně to jsem taky měla v úmyslu.Až teď jsem si všimla, že Dylan už do sebe cpe kebab. Jako Niall. Pomyslela jsem si.
,,A jaký je to s ním spát?"další otázka ani nevím, od koho přišla.
,,Držte huby!"odsekla jsem.
,,Dobře ty."Dylan si se mnou ťukl pěstí.
,,Díky."usmála jsem se a do pusy si hodila další bonbón.
Balíček Sour Patch jsem nakonec snědla celý.Poté, co jsem se naštvala jsem to sladký potřebovala.Během toho jsem si psala s Niallem, prý se právě zastavovali někde na jídlo a ten horský úsek, u kterého jsem se bála aby se nevybourali projeli v pořádku.Díky tomu, že kluci někde jedli jsme si s Niallem nepsali, s tak mi aspoň Dylan ukázal video, kde hrál jako DJ v tom baru, kde jsme s klukama taky byli.Musím říct, že mu to vážně šlo, na mixování hudby má opravdu talent.
Minuty ubíhaly a zbývala už jen třičtvrtě hodina k dojezdu ke škole, což jsem poznala podle scenérie Londýna, která se před námi rozprostřela.To město mi chybělo.Tátovi jsem dala vědět, kdy přijedeme a opět vykoukla z okna.Bylo zamračeno, ale upřímně jsem ani nic jiného nečekala.Vlastně jsem se domů docela těšila.Mámě jsem už odpustila, že podepsala přihlášku na lyžák, protože se ukázalo, že měla pravdu.Sice jsem si našla trochu jiný kamarády, než si asi myslela, ale pořád jsou to kamarádi, ne?Při té myšlence mi došlo, jestli rodiče neviděli v televizi nebo na internetu fotku mě a Nialla.Nedivila bych se tomu.A ani bych se nedivil tomu, že se mě na to ještě nezeptali a čekali až se vrátím.
Po zmíněné třičtvrtě hodině jsme ucítili, jak sebou autobus cukl a zabrzdil.Konečně.Všichni okolo se začali zvedat, my s Dylanem, ale počkali, než bude autobus prázdnější, nemělo cenu se snažit protlačit skrz ostatní, stejně by to k ničemu nebylo.Během toho, co ostatní vycházeli jsme si s Dylanem pouklízeli věci a akorát to vyšlo tak, že když už v autobusu nebylo moc lidí, zvedli jsme se a mohli jít.Na záda jsem si hodila batoh a z úložného prostoru si vzala krabici s fotkami.Koukla jsem se po autobusu, klan černé magie nechal po sobě dost velký bordel.Vyšli jsme ven, kde jsme si pobrali naše věci a já se rozhlédla, jestli někde neuvidím auto mé rodiny.Viděla jsem.Táta zaparkoval na opačném konci parkoviště, koneckonců tady bylo docela dost aut, jelikož ostatní ročníky měly ještě buď vyučování, nebo už taky odjížděli do pohodlí svých domovů.
,,Tak ahoj Ash, uvidíme se pozítří."objal mě Dylan a já mu objetí oplatila.Cestu autobusem jsme si společně užili a celou ji prokecali.
,,Jasně, měj se hezky.Hele taťka už na mě čeká, tak já půjdu."usmála jsem se, odtáhla se, ještě na Dylana mávla a rozešla se k tátovi, který právě vylezl ze stísněného prostoru našeho šedého auta.
,,Tati!"posledních pár metrů jsem k tátovi doběhla.
,,Ash!"táta mě hned uvěznil ve svém objetí.
,,Ráda tě vidím."
,,To já tebe taky.Tak jak ses měla?A co to máš za krabici?"ptal se, zatímco jsme společně obcházeli auto, abych si do kufru mohla dát nějaké své věci.
,,Měla jsem se...řekla bych, že dobře."usmála jsem se a do kufru dala vak s lyžemi a krabici s fotkami.
,,No to vidím, záříš jako sluníčko."táta do kufru přidal kufr.Při vzpomínce na Nialla jsem se trochu začervenala.,,A jéje, tak je to tady."zasmál se.
,,Tati!"taky jsem se zasmála.Oba jsme nastoupili do auta a taťka nastartoval.
,,Co to máš na tom krku, pochybuju, že tam byl obchod se suvenýry ze stříbra."
,,Eh, to jsem dostala od... já ti to a mamce řeknu až doma."
,,Jak myslíš.A jak se jezdilo, dobrý?Co ty závody?"
,,Tati až doma."zasmála jsem se.Uslyšela jsem, jak mi v ruce cinkl mobil, což mi připomnělo, že bych měla zavolat Niallovi.,,Můžu jednu?"kývla jsem ke dvěma tyčinkám Bounty, které má vždycky táta v autě.
,,Jasně, vem si...Stejně mi připadáš jako vyměněná, když jsem tě před dvěma týdny vezl, byla jsi úplně jiná."usmál se za volantem.Popadla jsem jednu ze dvou tyčinek, otevřela ji a kousla si.Nechápu, jak někdo nemůže mít rád kokos a výrobky z něj.
Jeli jsme dvacet minut, než táta konečně zaparkoval před naším domem.Sotva jsem vystoupila z auta, máma už stála ve dveřích očekávající náš příjezd.
,,Mami!"zakřičela jsem a běžela mamku obejmout.
,,Ahoj zlatíčko, tak jak ses měla?"
,,Všechno vám pak řeknu."usmála jsem se.
,,Co se stalo, někdo nám naši Ash vyměnil?"divila se.
,,Ne...no možná trochu změnil."uchechtla jsem se.
,,To se tady s tím mám tahat sám?"zakřičel na nás se smíchem taťka.
,,Ježiš tati promiň, už ti běžím pomoct."došla jsem zpátky k autu, kde jsem pobrala polovinu věcí a odnesla je do domu.
Rodičům jsem oznámila, že se jdu převléct a rozešla se s kufrem ke schodům.Jakmile jsem je vyšla, došla jsem pár kroků k mému pokoji, do kterého jsem okamžitě vpadla.Byl to tak hezky pocit být konečně doma.Rychle jsem se převlékla a vytočila Niallovo číslo, abych mu dala vědět, že jsem doma.Netrvalo to dlouho, a z druhé strany mobilu se ozval známý hlas.
,,Ahoj lásko, tak už seš v Londýně?"pousmála jsem se, když jsem ho uslyšela.
,,Ahoj, přesně, už jsem doma.A co vy?"
,,Nám to bude trvat ještě asi hoďku a půl.Možná dvě."
,,Jeďte opatrně."
,,A co si myslíš, že dělám?"uslyšela jsem zdálky Liamův hlas.
,,Liame?Počkej Nialle, ty to máš nahlas?"
,,Neměl bych kdyby mi tady velevážený pan Tomlinson nezmáčknul hlasiťák."opět promluvil Niall, trošku naštvaně, ale já se tomu zasmála.,,Člověk se snaží vést soukromý hovor, ale tady to očividně nejde."
,,Tak si to vypni, ne?"zasmála jsem se.
,,Ash, ty seš ale chytrá.Já bych rád, kdyby ten mobil i nedržel."
,,No tak dobře, to se nedá nic dělat.Chybíš mi."
,,Ty mně taky.Zavoláme si večer?"
,,Budu jenom ráda."usmála jsem se.,,Asi to tam s nima nemáš lehký, tak zatím pa."
,,Už se těším."
,,Já taky, ahoj."usmála jsem se a zavěsila, protože nevím, jestli by to Louis udělal.
Sešla jsem zase zpátky k rodičům do obýváku, kde se taťka díval na fotbal a máma zrovna přinesla kafe.
,,Tak povídej, konečně."vyzvala mě máma, když jsem se posadila na pohovku.
,,Bylo to super.Sjezdovky byly dobrý a našla jsem si tam pár kamarádů."
,,No vidíš, to je skvělý."usmála se.
,,Jo no, ale asi to nejsou úplně kamarádi, jaký sis myslela.Jsou to totiž slavní zpěváci.Jmenují se One Direction."kousla jsem se do rtu.
,,Počkej, o nich jsem už někdy slyšel, byli v nějaký hitparádě."přidal se do rozhovoru táta.
,,Jo, to je dost dobře možný, jsou dost slavní."
,,No a co ten kluk, o kterým jsi mi říkala?"máma se napila své kávy.
,,Noo...Je to jeden z nich a teď spolu chodíme.Jmenuje se Niall a je skvělej."zasnila jsem se.
,,Když jsme tě s ním viděli v televizi, prvně jsme nevěděli, jestli seš to ty, ale očividně jsi byla."přikývl táta.Přesně tohle jsem si myslela, že se stane.
,,Jo no a dneska mi dal tohle."ukázala jsem na řetízek.
,,To je krásný.Ten tě má asi hodně rád.A ty jeho.Že to byl on, s kým jsi teď volala?"usmála se mamka.
,,Jo, to byl on.Chtěl vědět, že jsem vpohodě dorazila domů.On sám mi má pak zavolat až dorazí do Londýna."
,,No a co ty závody?"tátu zajímal očividně jen sport.
,,Ty jsem nejela."řekla jsem ledabyle.
,,Jak to?"nechápal.
,,Nebylo mi dobře."
,,Tak nakonec to bylo dobrý, že jsi jela, ne?"mamka zvedla jedno obočí.
,,Jo.Měla jsi pravdu."
,,Ještě nám něco řekni o tom, co jste tam všechno dělali."vybídl mě táta a já povídala.Vzkazy a naši detektivní akci jsem vynechala, ale jinak jsem řekla prakticky vše.Všechno co jsme s klukama zažili a tak.
Rodiče byli neoblomní a tak trvalo hodinu, než jsem jim vše řekla.Pak už jsem odkráčela zpět do pokoje.Chtěla jsem zpívat, ale bála jsem se, abych si totálně nezničila hlasivky, koneckonců jsem ještě občas trochu zakašlala, a tak jsem si do repráku pustila písničky, sedla si na postel a znovu si začala prohlížet fotky od kluků.
Při prohlížení mi ukápla i jedna slza a nakonec jsem dostala nápad, že bych si mohla ty fotky nalepit na stěnu.Měla jsem ji prázdnou a fotky se tam hodily.Tu s Niallem jsem si nechala na nočním stolku, musím si na ni sehnat rámeček, protože bych ji chtěla mít hned vedle postele, ale pak už jsem se vrhla na lepení fotek na stěnu.
Nalepila jsem jich pět, když mi začal zvonit mobil, který jsem rychle zvedla.
,,Ahoj Ni, už seš doma?"zeptala jsem se.
,,Jo, už jsem.A ještě než se zeptáš, cesta byla vpohodě."odpověděl mi Niall.
,,To jsem ráda."
,,Hele mám hlad, zavoláme si teda večer?"
,,Že se ptáš.Hlavně se běž najíst, seš pak nevrlej."zasmála jsem se.
,,To odvoláš."i on se zasmál.
,,Neodvolám, protože je to pravda."
,,Tak já jdu, už mi kručí v břiše."
,,Běž."
,,Ahoj."
,,Pa."Niall zavěsil a já se šla vrátit k mé práci, těšící se na večerní hovor s Niallem.
Ahojky všichni, doufám, že se vám dnešní kapitolka líbila.Hrozně bych vám chtěla poděkovat, že má tento příběh už skoro tisíc přečtení, je to skvělý.Už teď to beru jako takový malý narozeninový dárek, protože mám za šest dní narozeniny.S láskou
Caroline <3