Hned jak jsem se ráno probudila, můj pohled zabloudil na noční stolek, kde ležel vzkaz, který jsem našla včera večer před dveřmi do pokoje.Chtěla jsem ho vyhodit, ale taky jsem chtěla jít už spát, takže jsem ho jen odložila na stolek.Zajímalo by mě, kdo ho před ty dveře dal.A taky, kdo nás s klukama včera viděl.
Holky byly už probuzené, takže jsem se rozhodla ten vzkaz neřešit a vstala jsem.Měla jsem nutkání jim ten vzkaz ukázat, ale nakonec jsem to neudělala.Zase tak moc jim nevěřím.
Dopoledne se neslo v lehce smutném duchu.Kromě klasické ranní nudy jsem totiž na svahu neviděla kluky a tak jsem jezdila sama.Bez nich to nebyla taková zábava.A ani mi nedali vědět, že dneska nepůjdou jezdit, žádná zpráva ani nic.
,,Co ti je, dneska seš nějaká smutná?"zeptala se mě Beth, když jsme si vybíraly jídlo.To to šlo na mně tak vidět?
,,Nejsem, jsem vpohodě."pokrčila jsem jen rameny.
,,Nehraj to na mě, neumíš lhát."
,,Prostě mě to tady štve."zalhala jsem.
,,Obě víme, že tohle není ten pravý důvod.A co ti kluci, se kterýma jsi včera jezdila?Mně to můžeš říct."povzbudivě se na mě podívala, zatímco já si ji podezřívavě prohlížela.
,,Jak o nich víš?"
,,Jezdíte po tý sjezdovce, jako by vám za patama hořelo a všude se smějete.Vás si musel všimnout každej.Jo a mimochodem ti kluci s tebou dělají divy, do teď jsi byla mnohem veselejší než jindy."
,,Aha.No takže sis musela i všimnout toho, že dneska jsem jezdila sama.A oni mi ani nedali vědět, že nepřijdou."začala jsem se svěřovat.
,,Počkej a nezabouchla jsi se nám do někoho?Protože takhle jako ty člověk vypadá, když v tom hraje roli i láska a ne jen přátelství." jenom mrkla na mě.Je pravda, že zrovna Niall mi chyběl možná až moc.
,,Ne!To v žádným případě!"řekla jsem rázně pravdu.
,,No tak aspoň časem v tom něco bude.Podle mě."ušklíbla se na mě a já zakroutila hlavou.
Po obědě jsem se vrátila na pokoj a aspoň nějaká zpráva od kluků v nedohledu.Z kufru jsem vydala svůj sešit s koženými deskami, které jsem měla polepený nejrůznějšími samolepkami a pro mě vlastně bezvýznamnými citáty, do kterého si píšu texty k písním, které mě napadají.Psát texty mě hrozně moc baví.Sedla jsem si ke stolu, otevřela sešit, vzala tužku a začala psát to co mě právě napadlo.
Snažila jsem se asi hodinu, ale nic normálního mě nenapadlo.Občas to hold nejde.Sešit jsem tedy zavřela, opět uklidila do kufru, protože nepotřebuji, aby někdo to co napíšu četl, a do sluchátek si pustila hudbu.
Po nějaké době jsem si řekla, že už bych se mohla jít nachystat na svah, takže jsem se oblékla, rozloučila se s holkama, které už na pokoji byly a vyšla ven.
,,Dávej pozor!"někdo do mě zezadu narazil, zrovna když jsem si do kapsy schovávala to jedno neposedné sluchátko.Člověk, který do mě narazil byla Caitlin, celá v bílým, jako by vylezla z nějakého Barbie dětského časopisu a očividně si to taky mířila na sjezdovku.Skvělý, takže teď budu muset jet s ní výtahem.
,,Kdybys nekoukala do toho mobilu, tak bys do mě nenarazila."odsekla jsem a pohled stočila na mobil v její ruce.
,,Obě víme, že jsi to byla ty, kdo do mě narazil.Ale teď už vlez do toho výtahu, už chci být dole."já nad tím jen protočila očima.Nemělo cenu se s ní hádat.
V tichosti jsme dojeli až dolů, kde jsme vystoupily a každá si šla po svým.
,,Ash!Ty na nás nepočkáš?"uslyšela jsme hlas, když jsem šla do fronty na lanovku a otočila se.
,,Kluci!"snažila jsem se, aby to neznělo moc naštvaně.Oni ke mně dojeli a usmívali se jako sluníčka.,,Kde jste dneska byli?"to už jsem trochu posmutněla.
,,To se dozvíš, neboj, ale je to překvapení."řekl Liam, ale stejně mi tak nic neodhalil.
,,A to jste mi nemohli aspoň napsat?"
,,Hele uvidíš.No a jak jsi se měla?"zeptal se Louis, zatímco jsme se ve frontě posouvali.
,,Včera večer jsem před dveřma do pokoje našla vzkaz z vystříhaných písmen.Stálo tam něco jako, že je zázraky že jsem si našla kamarády."
,,Takový vzkazy se dělaly někdy ve středověku, ne?"nechápal Harry.
,,Přesně!To si taky říkám.V této době pošleš esemesku z neznámého čísla nebo tak něco, ale tohle ne."to už jsme byli na řadě, takže jsme se rozjeli na pás a sedli si na sedačku.
,,Co kdybychom si dali závod?"navrhl Liam, když jsme byli nahoře.
,,Jo a ten kdo prohraje bude všem dneska platit čaj."přidala jsem můj nápad.
,,To beru."souhlasil Niall a stejně tak Louis, takže o chvilku později jsme už odstartovali a vydali se dolů z kopce.
,,Vyhrál jsem!"zvedl vítězně ruku Liam, když dojel jako první, zatímco Harry jako poslední.
Jezdili jsme ještě dlouho, než jsme se rozhodli jít na ten čaj do altánku.Zuli jsme si lyže a prkna a vydali se k altánku, když mi podjela noha a já začala padat.
,,Aaa!"
,,Držím tě."najednou mě chytly dvě silné ruce a já se podívala Niallovi do tváře.
,,Díky."usmála jsem se a trošku se začervenala, což naštěstí díky šátku přes pusu a nos nebylo vidět.Niall mě chvilku držel a usmívali jsme se na sebe, než jsem se opět ozvala.,,Ale už mě můžeš postavit zpátky."zasmála jsem se.
,,Jo, jasně."postavil mě zpátky na nohy.
,,A kdo že to prohrál a kupuje nám všem čaj?"ozval se vesele Louis a podíval se na Harryho.
,,Já za to nemůžu, že jsem najel na blbou hroudu."stěžoval si Harry.
,,Nebrblej a pojď."vyzvala jsem se zasmáním Harryho a všichni jsme se přesunuli do altánku.
,,Tady to je."položil na stůj Harry čaje.
,,Díky."zaculila jsem se na něj.
,,Hele Ash, vy můžete odejít ze svahu dřív, že jo?"zeptal se mě Liam.
,,Jo."
,,No tak mi bychom potřebovali, aby jsi s náma dneska odešla třeba tak o hodinu dřív."řekl Louis.
,,Proč?"upila jsem čaje.
,,To je právě to překvapení."mrkl na mě Liam.
,,Tak to už se nemůžu dočkat.Jo a Harry, dala bych si ještě jeden čaj."usmála jsem se na Harryho a dusila v sobě smích.
,,Ty už jsi to tak rychle vypila?"vykulil na mě oči a já mu ukázala prázdný kelímek.
Harry se nakonec pro čaj vydal, ale nebylo to neposledy, jelikož o chvilku později chtěli i kluci.
Odpoledne jsme šli s klukama zase jezdit, ale ze svahu jsme odešli o tu hodinu dřív, mně zatím z neznámého důvodu.Do hotelu jsme si šli přezout boty a já pak na ně šla počkat ven před hotel, jak zněl jejich pokyn.Chvilku jsem čekala, než z hotelu vyšli a Harry něco nesl.
,,Vy máte boby?"nesl několik bobů, každý v jiné barvě.
,,Byli jsme je ráno koupit.Pro každýho jeden."přikývl Louis.
,,A nepraskne to pod náma?"podívala jsem se na boby.
,,No tak zrovna pod tebou opravdu ne."nesouhlasil Niall.
,,Zrovna pode mnou by to prasknout mohlo."
,,To teda ne, hele."najednou mě Niall vyzvedl za pas do vzduchu.Při tom doteku mnou projelo zamravenčení a ucítila jsem takový hezký, mně neznámý pocit.
,,Nialleee!Pusť mě dolů!Jsem těžká!"protestovala jsem.
,,Jsi lehoučká jak pírko."zatočil se se mnou, ale pak už mě vrátil zpátky na zem.
,,To si nemyslím, ale i kdyby, tak nerupne to pod váma?"
,,Absolutně to nemá šanci rupnout, je to tak tlustej plast, že tlustější jsi neviděla." Louis kývl pyšně na boby, jako by je snad vyrobil, zatímco já přešla k Harrymu a dotkla se jednoho z bobů.
,,Jo tlustej pomalu tak jako PETka."protočila jsem očima, ale zároveň se už začala trochu strachovat.
,,Neměj strach Ash, bude to vpohodě."ubezpečil mě Niall.
,,A kam s tím teda půjdeme?"zeptala jsem se a boby si pořád prohlížela.
,,Vedle sjezdovek je takovej menší kopeček kde se dá bobovat."vysvětlil mi Liam a my se rozešli směrem k tomu kopečku.
Když už jsme stáli na vrcholu kopečku rozdělili jsme si boby, já ukořistila červený a pak už se šlo jezdit.Byla to neskutečná zábava, různě jsme blbli, například Harry na tom zkoušel jezdit jako na snowboardu, ale ukázalo se, že to nebyl nijak skvělý nápad, jelikož hned spadl.
Zrovna jsem se chtěla na svoje boby posadit, když jsem uviděla, že jede Niall, ale v půlce kopce z bobu vypadl a zbytek kopce se válel dolů neuvěřitelnou rychlostí.
,,Nialle!"vykřikla jsem a rychle běžela z kopce dolů.,,Nialle!"doběhla jsem k němu a svalila se vedle něj.Niall měl zavřené oči a jako hadrová panenka ležel na zemi.,,Nialle."nahla jsem se nad něj.Nevím, co mě to popadlo, ale cítila jsem, že bych mohla začít brečet.V tu chvíli se, ale Niall začal smát a jeho ruce mě popadly za pas.Hrozně se mi ulevilo, že slyším ten nádherný smích a vidím ty ještě hezčí oči.,,Vylekal jsi mě."vydechla jsem.
,,Já vím.Nečekal bych, že by ses o mě bála."
,,Ale bála.Tohle mi už nedělej."zašeptala jsme a v tu chvíli se k němu začala naklánět, ani nevím, co jsem to dělala.Něco mi prostě říkalo, že to mám udělat.A co víc, on začal zvedat hlavu, jako by chtěl, abychom se políbili.Naše rty byly už jen malý kousek od sebe, když jsme z vrchu kopce uslyšeli Liamův hlas.
,,Lidi tak dělejte, ať můžeme jet!"s Niallem jsme si uvědomili, že blokujeme sice až úplný spodek kopce, ale za to jsme úplně uprostřed.Odtáhli jsme se od sebe, popadli svoje boby a rozešli se nahoru za klukama.
,,Víte, co bych si teď dala?"už jsme nějakou dobu jezdili, když jsem začala mít žízeň.Nečekala jsem na odpověď a rovnou pokračovala.,,Čaj!"zasmála jsem se, po čemž mě Harry zpražil pohledem.
,,Máš pravdu, já taky."souhlasil Liam.
,,Tak co kdybychom si to naposledy sjeli a přitom se třeba drželi za ruce?Jako takovej řetěz."navrhl Louis.
,,S tím souhlasím, může to být sranda."přikývla jsem a tak jsme se naštelovali do jedné řady, přičemž já byla na kraji a z jedné strany jsem měla Nialla.Chytla jsem se ho za ruku, při čemž mnou projela vlna zase toho hezkého pocitu.On se na mě jen usmál, což jsem mu oplatila a protože kluci už čekali, vyjeli jsme.Při jízdě jsme sice postupně všichni z bobů vypadali, ale užili jsme si to.Niall mě teda držel dost dlouho a nechtěl pustit, ale nakonec se to nedalo, takže jsme se pustili.
Dole jsme každý popadl svoje boby a vydali se k altánku, aby nám Harry mohl koupit ten čaj.Přísahám, že když jsme tam pak jen tak seděli, popíjeli čaj, smáli se a bavili se, bylo mi nejlíp za celý můj život.Poprvé za hrozně moc dlouhou dobu jsem si připadala, že někam patřím.
Čus bus virus, jak se dneska máte?Doufám, že dobře a že se vám tato kapitola líbila, protože já tady měla včera celkem depku z toho, že co píšu je hrozně špatný.Teď už jsem, ale zase vpohodě, vy snad taky
Caroline <3