Konečně s tebou (Dramione)

Konečně s tebou

Hermiona otevřela dveře chatky a nervózně vstoupila. Není tu. Bylo první, co jí proletělo hlavou, když se rozhlédla po zaprášené místnosti. Vyčerpaně došla k pohovce a s úlevou se posadila. Jediné na co jí ještě zbyly síly, bylo že mávla hůlkou a tím rozhořela oheň v krbu. Místnost okamžitě ozářilo teplé světlo.

Měla za sebou snad nejnáročnější týden svého života, vedle kterého byla příprava na NKÚ brnkačka. Byl to přesně týden, co se odehrála krvavá bitva o Bradavice. Stále před sebou viděla rozbořené hradby, mrtvé obry, cákance krve a bezvládná těla svých kamarádů a spolužáků. Naštěstí, Harry nad Voldemortem zvítězil a zabil ho.

Unaveně si promnula spánky a snažila se zahnat slzy, které se jí draly do očí. Během bitvy přišla o poslední zbytky dětské nevinnosti a byla nucena čelit krvavé realitě. Sice se nakonec dočkali tolik touženého vítězství, ale smutek nad ztrátami stále převládal.

Týden, který po bitvě následoval, ji přišel nekonečný. Byla nápomocna u prohledávání hradu a vyprošťování těl z pod trosek. Během těchto chvil pracovala na autopilota a vzpomínky, na tyto chvíle, má v mlze. Mozek se jí zřejmě snažil ušetřil bolestných chvil. Dále následovaly rozhovory s novináři a s nespočtem bystrozorů, kteří je nutili to vše prožívat stále dokola a dokola. I přesto všechno, nejhorší den uplynulého týdne prožila právě dnes.

Dnes ráno začal soud s přeživšími smrtijedy, které se bystrozorům podařilo dopadnout. Při většině procesů naštěstí nemusela být přítomna, ale při jednom konkrétním případě byla její účast nutná. A i když by to veřejně nepřiznala, nic a nikdo by ji nedokázal zabránit, aby se ho účastnila.
Jakmile zavřela oči uviděla ten pár ocelově modrých očí, které se upřeně dívaly kamsi do zdi. Ona je však znala natolik dobře a poznala, že za mlhou a zdí se skrývá strach a nejistota. Během přelíčení s Dracem Malfoyem, byla v soudní síni přítomna spousta lidí. Ne jen novináři se o tento proces zajímali, ale i mnoho významných kouzelníků si přišlo vyslechnout verdikt nad mladým zmijozelem. Synem, nyní již na doživotí odsouzeného, Luciuse Malfoye. Většinu procesu má opět v mlze, jelikož se celou dobu dívala na své ruce, které křečovitě svírala v klíně. Srdce jí bilo jako splašené a celá se třásla. Proti Dracovi bylo vyřčeno spousta obvinění, ale díky bohu, Harry souhlasil, že bude vypovídat. I když Draca stále nenáviděl, dokázal se odprostit od svých pocitů a vypovídal v jeho prospěch. A jelikož ho nyní celý kouzelnický svět uznával a snažil se mu vlézt do zadku, tak Draco vyvázl jen s pouhou podmínkou. Když tuto nečekanou zprávu uslyšela, zrak ji vystřelil na blonďáka a ten její pohled nevěřícně oplácel. Byla to jediná vteřina, kdy se na sebe odvážili pohlédnout. Na sekundu si dovolili podlehnout svým citům.

Nyní seděla na rozvrzaném gauči a naivně doufala, že zde Draca najde a bude ho moci po tolika dnech obejmout a zmírní tak bolest, která ji neustále všude doprovázela. Ale nebyl tu.

Zavřela uslzené oči a vzpomínala na poslední jejich setkání před bitvou.
Leželi na posteli v objetí a Draco ji jemně přejížděl prsty po paži.

„Blíží se to. Cítím to a mám strach, co bude následovat.“ pronesl tichým hlasem.

Bylo to snad poprvé, co nahlas přiznal své pocity. I přes pravidla, která si stanovili, nedokázal skrýt své obavy.

Hermiona se nadzvedla, podepřela si rukou hlavu a zadívala se na něj.

„Věříš mi?“ zeptala se ho.

Když jí po chvilce neodpověděl, ani se na ni nepodíval, jemné ho chytila za bradu a donutila ho tak pohlédnout jí do očí.

„Věříš mi?“ znovu se zeptala.