Nalezení ✔️

Kapitola 13

Všimne si mého pohledu, proto se zatváří zase vážně, ale já jí to nežeru, proto jí naznačím, že rozhovoru neuteče.

Draco

Do restaurace vkročíme jako hvězdný pár, na který nikdo nemá. A taky nemá. Sofie vedle mě jde se zdviženou hlavou a pohledem dávám všem najevo, že nejsou nikdo. Pousměji se.

Všechno šlo lehce, pozdravil jsem se s pár známými, představil Sofii jako moji známost. Vážně všechno bylo skvělé. Dokud jsem neuviděl mé kamarády. A hlavně ji, jak se kolem ní motá ten přiteplený Weasley.

Co to kurva jako má být?! Co vím, tak o ženský nikdy nejevil zájem, a teď je tu s Hermionou? S mojí Hermionou.

Dobře, tak s mojí už ne. Ale kurva! Ona byla moje. A nechci, aby na ní hrabal těma popálenýma rukama!

„Hned přijdu," zavrčím na Sofii a přejdu k baru, kde si naleju pořádnou sklenici zlatavé tekutiny.

„Kde je můj džus?"

„Co?"

„Když jsi odcházel, prosila jsem tě o džus."

„Nestěžuj si pořád! A dojdi si pro ten džus sama. Nejsi děcko," zasyčím na Sofii.

Hermiona

„Sluší ti to," zašeptá mi Charlie, když dorazí jako můj doprovod.

Všimnu si pohledu Pansy. A jsem v háji.

„Musím potom s tebou mluvit," řekne Charlie.

Prohlédnu si ho. A je mi jasné, o čem chce mluvit. Povzdechnu si. „Promluvíme si teď venku."

Kývne. Spolu se vydáme před restauraci.

„Dneska večer odjíždím."

„Čekala jsem to."

„Víš, chci říct. Bylo to s tebou vážně super, ale na vztahy nejsem, proto doufám, že nečekáš něco víc."

„Můžeš být v klidu," zašeptám. „Věděla jsem do čeho jdu."

Nedám na sobě znát, že mě to ranilo. Věděla jsem, že to tak skončí, ale nechtěla jsem si to připustit.

„To jsem rád. Bylo mi s tebou dobře."

Kývnu, nepodívám se na něj. Nemám sílu. Po tom týdnu budu zase sama, a to mně úplně odrovnalo.

„Nepůjdeme dovnitř?"

„Bolí mě hlava. Pobudu chvilku tady, pak přijdu."

Charlie kývne a zmizí vevnitř.

Opřu se o zeď a sjedu na zem.

Proč jsem byla tak naivní, a myslela si, že už konečně nebudu sama? Samota mě utápí, a Charlie byl po dlouhé době někdo, s kým mi bylo vážně dobře.

Je se mnou něco špatně, že nikdo se mnou nemůže vydržet? Nebo co dělám špatně?

Z myšlenek mě vyruší příchod Draca. Povzdechnu si. Chtěla jsem se mu vyhnout.

„Nevěděl jsem, že teď děláš do jiného Weasleyho," vypadne z něj.

„Jsi opilý, Draco. Běž za svou slečnou a věnuj se jí."

Zatne ruce v pěst a přiblíží se ke mně. „Jenže já se nechci věnovat jí. Co s ním máš?"

„Dva draky a tři děti," odseknu.

Zasměje se. „Pořád jsi tak bojovná. Ale na něco jsem se ptal."

„A já ti odpověděla."

„Ne. Chci vědět pravdu."

Ironicky se zasměju. „K čemu ti to bude?"

Pokrčí rameny a namáčkne mě svým tělem na kamennou zeď. A já si připadám zase jako ve škole. Zahledím se do těch jeho bouřkových očích, které jsem tolik milovala. Vůbec se nezměnil, jen trošku víc zmužněl, ale jinak je pořád stejný. Jeho arogantní úšklebek, který je pro něj tak typický. Bílé vlasy, které má moderně učesané.

„Chci tě políbit," vydechne. Oči mu potemní. Ještě víc se na mě nalepí. „Ani nevíš jak moc, Hermiono."

A pak řeknu něco, za co bych si dala nejraději facku. „Tak mě polib."