sasujilnaru:-)

Loučení 1

Jil byla jako každá jiná dívka, milá, hodná. A hlavně na své přátele kterim mohla věřit, a se vším se jim svěřit.
     
Bohužel po dvou letech, co žila ve vodopádové vesnici, jse snemi musela rozloučit. Trhalo ji to srdce tak strašně moc je měla ráda, a musela je opustit.

Den před odjezdem se dohodla s hakomi a gasoem, že si půjdou sednou do jedné útulné cukrárny, aby jse mohli rozloučit a ještě si popovídat. Jil měla ještě asi hodinu čas než jse sněmy střetne. Šla tedy na autobus, bylo to pár bloku od jejího domu. Když dorazila na místo, před cukrarnou už ji netrpělivě vyhlíželi její dva kamarádi. Doběhla knim z obouma jse obejmula, a společně jsi šli sednou dovnitř.

Jil tak strašně mne mrzí že odsud odjíždíš. Jil se jen pousmála, slzy měla už na krajičku, ale rychle zamrkala aby si toho kamarádi nevšimli. Výš hakomi asi bude lepší když odsud odjedu. Když jsi vzpomenu co my ten hajzl udělal, dělá jse my stoho špatně nechci na to už vzpomínat. Gaso seděl vedle ní na útěchu ji položil dlaň na její ruku aby měla aspoň trochu pocit bezpečí a opori že jsou oba dva při ní.

Doufám že nová škola bude fajn, a že poznám nové kamarády a na to co jse tu stalo už navždy zapomenu. Ale vy dva my budete hrozně chybět, mám vás ráda jako svoje sourozence. Všichni se na sebe usmali, už nebylo potřeba něco víc říkat. Asi po tři hodinovém sezení se zvedli, zaplatili a že jse ještě projdou než Jil pojede autobus nazpátek. Loudavim krokem šli na nádraží, autobus mněl jet zhruba za deset minut. Holky se obejmuli gaso na ně koukal a přidal jse do objetí. Jil už to nevydržela a z očí ji začali téct proudem slzy, tak jako hakomi koukali jse na sebe a začali jse smát. Nakonec se rozloučili a počkali než Jil bude z dohledu. Ještě jim stihla zamavat, pak si vytáhla sluchátka a pustila jsi hudbu než dorazí domu. Co myslíš gasoe bude se jí tam líbit. Já myslím že si určitě najde nějaké kamarády, kdo by ji neměl rád je to úžasná holka. To máš asi pravdu, ale bude my hrozně chybět. To mně taky, stím se otočili a šli mlčky vedle sebe domů.

Jil dojela domů ještě jsi musela dobalit věci, pár drobností co nestihla ráno. Sedla si doprostřed místnosti a rozhlédla jse opřela jse o svého velkého medvěda, kterého ji gasu vyhrál na pouti. Vzpomínala na to co tu všechno za ty dva roky prožila. Na to pěkné i horší chvilky i na tu ošklivou noc. Ten večer si chtěla vymazat z hlavy navždy, jak strašně ho nenáviděla. Z přemýšlení ji vytrhla maminka. Jil slišiš mně. Jil sebou trhla vzhledla ke dveřím. Potřebovala jsi něco. Ano pojď se navečeřet ať jdeme brzy spát, brzo ráno budeme odjíždět. Jil přikývla a šla za mámou, všichni se společně navečeřeli a pak se odebrali do svých pokojů.

Jil si lehla na postel, otočila jse na bok a zadívala jse na fotku kde byla ona, hakomi a gaso. Musela jse usmát ten den byl úžasný. Poté jim popřála dobrou noc a stim i ona propadla do hlubokého spánku. Tu noc se jí po dlouhé době, zdál krásný sen a ne noční muri co běžné mývala.

Ráno když se vzbudila, byla kolem půl sedmé. Sluníčko ještě nebylo pořádně venku. Nebylo jse čemu divyt, za chvilku měl nastávat podzimní čas. Jil tohle roční období milovala. Uměla krásně malovat, vždy jsi vyhlidla strom který hrál všemy barvami. Dokázala u té malby sedět hodiny jen aby dílo bylo úžasné. Na nic nečekala vyskočila s postele, její rodiče už byli dole. Stěhovací auto právě dorazilo, s tátou mluvil řidič, velkého auta. Táta podepsal papíri, pánové na nic nečekali a začali nakládat.

Jil jse v klidu ještě násnidala, udělala raní hygienu, převlékla jse. Naposledy jse zadívala na svůj teď už prázdný pokoj a posmutněla už teď jse ji stýská. Z toho všeho ji vytrhlo maminčino volání, aby jsi pospíšila že odjíždějí. Na posledy jse podívala na oranžový pokoj a stichym cvaknutim za sebou zavřela. Rozběhla jse po schodech dolů, kde na ni u hlavních dveří čekali její rodiče. Došla knim. Táta se na ni usmál pohladil ji pohlavě, všichni tři jse podívali do teď tak prázdného domu. Tak jdeme zavelela maminka stim všichni vešli před dveře, táta zamknul vchodové dveře a všichni jse vydali k autu.

Nasedli jsme do auta a rozjeli jsme se i stěhovací auto které bylo před namy. Ještě naposledy jse všichni otočili a vydali jse na dlouhou cestu směr Konoha.

Cesta ubyhala poměrně rychle, za necelých pět hodin byli na místě. Vystoupily z auta. Jil byla nadšená z nového domu byl velký. A mněl i velikou zahradu, z velkým stromem. Už se viděla jak tam má zavěšenou houpačku, kde bude relaxovat s knížkou v ruce.

Byla tak zamyšlena že jsi ani nevšimla že její rodiče, už jsou v domě a stěhovací firma už začala nosit věci dovnitř.

Vše už pomalu stálo na svém místě, ale ještě hodně krabic bylo potřeba vyskládat, ale řekla jsi že to udělá až další den. Ztoho všeho byla hrozně unavená. Tak si lehla na svou postel a usnula.