Byl krásný slunný pátek, když jsem se probudila. "Dnes je můj den!" řekla jsem, když jsem se posadila v posteli, a roztáhla růžové záclony své postele. Nejen má postel je laděna dorůžova, ale celý můj pokoj. A vlastně celý dům, ve kterém bydlím. Moje vila, kterou mám jen a jen pro sebe. Táta mi ji koupil k dvanáctým narozeninám. Už tu bydlím dva roky, takže mi je čtrnáct. Ale už se mi ta vila moc nelíbí, takže si asi koupím novou. Růžová je sice ještě pořad in, ale brzo bude in černá, takže si svůj příští dům zařídím v černé. Nebo radši rovnou zámek. Jinak se jmenuju Rose Anna Leonarda Marcell Fightová Lucasová. Mám totiž jméno po obou rodičích. Kde jsem to přestala? Takže jsem roztáhla záclony, vstala, a šla se do šatny připravit. Oblékla jsem si šedé tričko a černé legíny, a obula si černé boty s podpatkem. Tmavé vlasy jsem nechala volně rozpuštěné, a namalovala se jen decentně, protože já se přece malovat nepotřebuju. Jsem kočka i v šedých teplákách, ale ty bych si nikdy neoblékla, protože chci, aby všichni hned poznali, že jsem bohatá.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Když jsem se nasnídala (měla jsem kaviár a cornflakes s mlékem), vyrazila jsem do garáží, kde na mě už čekalo všech mých dvacet jedna aut, a řidič v obleku. Přemýšlela jsem, jaké auto si dnes vezmu, a nakonec jsem se rozhodla pro stříbrný mercedes. "Kam to bude, slečno?" zeptal se řidič, ustrašeně sledujíc své naleštěné boty. "Do nákupního středidka," řekla jsem přísně, protože na služebnictvo musí být člověk vždycky přísný. "Kde jsou moji bodyguardi?" zeptala jsem se mrzutě. Řidič se roztřásl: "S-slečno, oni jsou m-mrtví. Zastřelil je mafián, který se do vás zamiloval nehynoucí láskou." "Ok, tak pojedeme bez nich," řekla jsem vyrovnaně. Ani jsem se nedivila, že mě všichni muži milovali. Nastoupili jsme do auta, a řidič mě odvezl do nákupního střediska. Po cestě jsme vyzvedli Lucy, mou nejlepší kamarádku. Lucy má zrzavé vlasy a je jí taky čtrnáct. Takhle se dnes oblékla:
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Když jsme s Lucy vešly do haly nákupního střediska, všichni se za námi otáčeli a pískali. Tedy hlavně za mnou, protože jsem prostě dokonalá. Nakoupily jsme spoustu oblečení a bot, a řidič nám všechno odnesl do auta. Byla jsem ráda, že už nemusím chodit do školy, a můžu celý den strávit nakupováním. Učitelé totiž řekli, že jsem tak inteligentní, že bych měla učit spíš já je. A tak už tam nechodím. V autě mi Lucy oznámila: "Dneska můj bratr Marcus Feferoni pořádá večírek u sebe doma. Přijdeš tam?" "Jo," řekla jsem. Lucy: "Dobře." Já: "Uvidíme se večer." Lucy: "Jj." A tak jsem jela domů, abych se připravila na večírek.
