Why you? [CZ]

I.

Asi bych vám měla říct pár věcí o mně. Jmenuji se Jane Martinová, je mi 28 let. Bydlím ve městečku Richmond, který se nachází v Kalifornii. Učím se bojové umění a umím střílet z luku. Moc přátel tu nemám, protože o mně něco rozkecala jedná mrcha.

Můj den začal jako každý jiný. Vstala jsem jako každý ráno v šest a šla si do koupelny udělat raní higyenu. Sepla jsem si vlasy skřipcem, mírně se namalovala, vzala si své oblečení do práce. Moje práce se nachází asi 500 metrů od mého bytu. Šetřím si na dům, ale zatím nemám dostatek peněz.
Odemkla jsem svou kavárnu a hned šla zdobit zákusky, abych to do osmi hodin stihla. Když se blížilo k osmé, šla jsem otočit ceduli ze zavřeno na otevřeno.
Po nějaké chvíli se ozvalo ciknutí u dveří, někdo vešel.

„Ahoj Jane, promiň, že jdu pozdě ale zamrzlo mi auto a pak jsem málem přejela kočku" přišla má spolupracovnice Kate.

„No, stejně zatím nikdo nepřišel, takže je to jedno" usmála jsem se na ni.

Bylo tu pár lidí, kteří sem chodí každé ráno. Po obědě sem přijel nějaký zájezd, takže jsme měli plnou kavárnu. O půl sedmý jsem zavřela a šla na kurz bojového umění.
Učím se judo a karate už čtyři roky a hodlám v tom pokračovat.
Když jsem došla domů, dala jsem si sprchu a šla spát.

Následující den jsem nepracovala, protože byla sobota, a tak jsem měla v plánu, že si půjdu odpoledne zastřílet z luku. Sešla jsem dolů v tílku a kraťasech a chtěla si udělat jídlo, ale když jsem se podívala do ledničky, tak byla prázdná, a tak jsem musela jít nakoupit. Vzala jsem si zimní kabát, protože byl prosinec a venku bylo plno sněhu a vydala se na nákup, když jsem se vrátila, dveře od mého domu byly odemčené, byla jsem si jistá, že než jsem odcházela, tak jsem dveře zamykala. Vešla jsem tedy dovnitř.

„Haló? Je tu někdo?" Zeptala jsem se nejistě.

Šla jsem do obýváku a seděl, tam nějaký chlap. Neviděla jsem mu do obličeje.

„Mně se nemusíte bát" řekl a zvednul se.

„Kdo jste ?" Ptala jsem se.

„Jsem Nick Fury" řekl a šel blíže ke mně. Bylo mu konečně vidět do obličeje. Měl pásku přes jedno oko.

„Co po mě chcete?" Ptala jsem se.

„Chceme vás v tajné ogranizaci jménem S.H.I.E.L.D" řekl.

„Pane, já se omlouvám, ale tohle nemůžu vzít. Pracuju v kavárně a to bych ji pak musela zavřít...." Nestihla jsem to doříct.

„Aspoň si poslechněte, co tato práce nabízí, než řekněte ne" řekl

„Dobře" odpověděla jsem a sedla si.

„Sledujeme vás už nějakou dobu a umíte dobře bojová umění a střílet z luku, což v téhle době umí málokdo. Bránila by jste lidé, kteří se nemohou chránit sami" řekl.

Hm, pomáhat lidem jsem vždycky chtěla

Pomyslela jsem si.

„Dobře, beru to" usmála jsem se.

„Dobře, sbalte si věci a zítra ráno vás tu vyzvedne auto" řekl a odešel.

Byla jsem chvíli v šoku ale pak jsem se vzpamatovala a šla balit.
Když jsem měla sbaleno, zavolala jsem Kate, že tu pár měsíců nebudu.