Nesmrtelní

Dávná minulos

Nevím jak bych začal, asi svou proměněnou. Nebo mojí rodinnou? No nevím.Moje matka a otec pocházeli z roku 1873. Můj otec se jmenoval George a matka Anna. Otec byl císař a matka císařovna když ale přišel že se mu nepodobám, tudíž nejsem jeho syn. Nechal matku oběsit, v tu dobu mi byli dva roky. A neměl odvahu zabít dítě, tak mě poslal v košíku po řece. Našla mě žena, jmenuje se Gia, odnesla mě domů a tam se mě ujali i se svým manželem Mikealem a bylo tam další dítě jejich syn Kol. Jak plynul čas tak Kol dovršil šestnáctin. Jsem o rok straší. No a teď k té proměně. Proměnili mě když mi bylo 14, nebyl to můj otec Mikeal, ale jiní upíři. Mikeal je také upír . Jen já a on v celé rodině. Takže takhle jsem to shrnul. Teď jdu na náš příběh!

Před dvěmi lety:

,,NE! Noahu! Budeš toho litovat" Slyším ticho její křik pominul, ta krev byla tak lahodná, že jsem nemohl přestat. Najednou jsem ucítil bolest páteře, probudil jsem se doma.

Současnost:

,,Noahu? Můžeme si promluvit?" Mikeal šel do mého pokoje, posadil se na mou postel. ,, Víš, už se po třetí stěhujeme, pro naši rodinu je těžké si hledat nové a nové přátele, pořád dokola. Vím že je to těžké, to ovládat. Sam to znám, ale uvědom si že ubližuješ nevinným lidem" V hlavě mi proběhlo milión odpovědí na tuto větu, ale vím že to semnou Mikeal myslí dobře. ,,Ano otče chápu to, budu se snažit svou touhu potlačit". Vím moc dobře proč mi tohle říká, dneska je první den školy jdu do třeťáku a Kol do druháku. Snažím se ovládat svou žízeň, ale někdy je to opravdu těžké. ,,Noahu! Dělej musíme jet" Gia říká že nemám jezdit autobusem a v tom ji naprosto chápu...je tam hodně lidí , mě stačí se k někomu naklonit, a mám hrozný hlad. Snažím se to ovládat. Kol o mě neví, vlastně neví nic o upírech. No nic je to nová škola, tudíž i nový začátek. Když jsem vstoupil do školy cítil jsem to, takový silný pach krve. Každý den dostávám tři pytlíky krve, více nesmím, kdybych to přehnal chtěl bych víc a víc a potom bych mohl někomu ublížit. Když jsem vstoupil do své třídy, viděl jsem ji... Posadil jsem se, když začala hodina bavili jsme se o kněžně Anně Marii ,, tato kněžna byla provdaná za císaře George. Jelikož její vztah nebyl věrný, neboť císařovna počala dítě s s jiným císařem". ,,Mohu se zeptat, jak jsem jmenoval otec toho dítěte" To v naší staré učebnici asi nenajdete pane.... ".,, O ano omlouvám se, jsem Noah  ,, Možná v naší staré knihovně, je pod školou" .Když jsem sešel poslední schod našel jsem ji. Byla zamčena, ale jedná z výhod upírů je síla. Ty dveře jsem vyrval . 1862......70,71,72, 1873! Rodina Fęruïhi, císař George měl dva syny první v roce 1869 porodila Anna Marria Fęruïhi syna Artura, který náhle po porodu zemřel. Tělo bylo spálené na kousky. Císař velice truchlil, ale zanedlouho se císařovně narodil další syn a to malý Noaher Fęruïhi. Císařovna Anna Maria tohoto syna měla s císařem rodu Muschëldėriů. Císařem tohoto dítěte byl Brūs Muschëldėr. Když to císař George zjistil tak nechal Annu Marii popravit a chtěl vyhlásit Brūsovi válku, ale vojáci od Brūse, George popravili dříve než stačil rozdat rozkazy. George tušil že je Brūs silnější a proto tušil že válku prohrajou, a proto jako pomstu vzal Noahera a poslal ho v košíku po nejbližší řece.... Měl jsem bratra?! Cože?! Vždyť to musel Mikeal vědět....,,Auuu" Slyšel jsem výkřik. ,,haló? Kdo je tam?" . Byla to ta holka ze třídy. ,,Ahoj, jsem Emma". Byla nádherná, měla tmavě hnědé  vlasy, a oceánově modré oči. ,,O ano, já jsem...." Vím kdo jsi, a poušklíbla se....,,Jsi Noah že?" ,,A...a...ano" stydlivě jsem zakoktal. ,,Co tady děláš Emmo?", ,,Hledám historii svojí rodiny". ,,Pocházeli z roku 1873" Podal jsem ji tu knihu, sedli jsme si spolu ke stolu a hledali jsme. 1873 rodina Westõñes- v noci roku 3.6 1873. Orchën Lõik spatřil něco nevídaného, jedl snad člověka?Ta dívka které jedl z krku byla Anna Maria Fęruïhi, císařovna. Další den jsem ji sledoval zase šla na to stejné místo k Malorovu skleníku. Nevěřil jsem svým očím, jako kdyby se milovali. Ona přišla a políbil ji a potom pokračoval směrem ke krční tepně a tam se zakousl....je to snad upír?! (Tyto deníky známého Orchën Lõika najdete v muzeum Xyestik). 

,,Upíři?! Ty deníky musím najít! Vždyť to není možné ...nebo ano?" Když se na mě otočila , byl jsem dávno pryč... Samozřejmě že to byli upíři, ale moje matka? A upír? Což znamená....že můj otec byl upír?!

Když jsem přešel domů, běžel jsem za Mikealem a vykřikl ,,ARTUR?!"