Královská píseň

1. Kapitola - Pozvánka

Byla jsem zrovna rozvalená na své úžasné, milované a měkkoučké posteli když jsem uslyšela zvonek. Ne, nevstávám, včera jsem šla spát kolem jedné hodiny ráno protože se nahrávání ve studiu protáhlo takže mám právo spát!
Po chvíli se ozvalo tiché zaklepání na dveře a do mého pokoje strčila hlavu paní co se stará o náš dům. "Slečno Anno? Jsou tu nějací dva muži kteří s vámi chtějí mluvit. Čekají na vás v příjímacím salónku." Řekla a odešla.
Nahlas jsem zaúpěla a šla jsem se převléct ze svého pyžama s jednorožci. Rychle jsem na sebe navlékla bílé tričko a světle modrou sukni která mi sahala až po kotníky a seběhla jsem schody do prvního patra. Ještě že jsem si večer zapletla cop. Pomyslím si když si po cestě rozpouštím vlasy, ještě si je rychle prohrábnu rukou aby to nevypadalo jako, že jsem právě vstala a to už stojím přímo před přijímacím salónkem.
Otevřu dveře a průvan způsobený otevřeným oknem mi rozevlaje sukni i mé dlouhé hnědé vlasy. Dveře za sebou zavřu a usměju se na dva muže v uniformách královské gardy kteří sedí na světlé pohovce u stolku. Oba okamžitě vstanou a pozdraví se se mnou potěšením ruky a následně si všichni sedneme. "Agnes, dones nám prosím nějaké občerstvení." Řeknu směrem ke služebné která čekala u dveří a jakmile se za ní s tichým klapnutím zavřou přenesu svou pozornost zpět na muže.
"Hospodyně mi řekla, že jste si se mnou přáli mluvit, stalo se něco?" Zeptala jsem se po trapné chvíli ticha kdy jsem čekala, že něco řeknou ale oni na mě pořád jen zírali. "No, vlastně ano." Vyhrkl rychlé ten starší. "Určitě víte, že prvorozený princ si bude vybírat svou družku a že tak chce provést za pomoci selekce." Mírně jsem nadzvedla obočí. "Ano vím ale jak se to týká mě?" Zeptám se a po mých slovech do pokoje vejde služebná a na stůl položí z podnosu konvici s čajem, hrnečky a talíř sušenek. Ještě nám všem nalije vroucí nápoj a pak rychle odchází.
Mladší z mužů se na mě překvapeně podívá a promluví. "Vaše přihláška byla vybrána, proto jsme tady aby jsme dořešili detaily vašeho příjezdu."
COŽE?!? Ale já jsem přihlášku nepodávala. V hlavě mi vířili myšlenky a narůstalo ve mě zděšení ale na venek jsem se usmála.
"Opravdu? To je úžasné! Nečekala jsem, že mě vyberou." Vyhrkla jsem nadšeně i když jsem cítila úplný opak.

---
O 30 minut později
---

Potom co jsme všechno probrali se muži omluvili, že už musí odejít. Ještě než odešli si ode mě každý vzal autogram a pak už nastoupili do auta a odjeli.
Jakmile jsem zavřela dveře otočila a na celý dům jsem zařvala. "SAMUELI!!!" Jestli ještě někdo spal tak už je teď stoprocentně vzhůru. Z druhého patra kde jsem já i celá kapela měli ložnice na mě vykoukla hlava mého bratra a bylo vidět jak je ještě rozespalý. Jeho kratší vlasy stejné barvy jako ty moje vypadali jako vrabčí hnízdo po zásahu vlnou tsunami. "Proč tak křičíš sestři? To snad hoří?" Řekl a zívnul. "Ne, ale okamžitě pojď dolů ať tě můžu stáhnout z kůže." Zavolala jsem na něho a okamžitě jsem se vrhla ke schodům aby mi nikam neutekl. Samuel toť se ví na nic nečekal a začal utíkat ale vzhledem k tomu, že měl kotník v dlaze tak jsem ho rychle doháněla. "Sáro pomoc, ona mě chce zabít." Volal vyplašeně a chvilku po tom co to řekl vylezla další členka kapely a jeho milovaná přítelkyně. Na sobě měla karmínově rudý župan a své blond vlasy jejichž konečky měla nabarvené na červeno byli v rozcuchaném drdolu. Z jejich očí sršeli blesky na všechny strany a naštvaně se na nás podívala. "To se tady člověk nemůže ani v klidu vyspat?" Řekla napůl podrážděně a napůl ublíženě. "Co se vlastně stalo, že tady dupete jak stádo slonů a řvete po sobě jak dva paviáni??" Zeptala se a oba nás probodla pohledem učitelky která vás načapala při opisování.
Povzdechla jsem si. "Nejdřív se půjdeme nasnídat a pak to vyřešíme." Oba souhlasili a tak jsme šli do prvního patra do společné jídelny kde už seděl Jakub a Adam, poslední dva členové naší skupiny.
Na snídani byly palačinky což mi aspoň trochu zvedlo náladu ale jen do té doby než jsem se podívala na svého bratra.
Po snídani jsme si všichni sedli do naší jednací síně a můj bratr si pro jistotu sedl na opačnou stranu kulatého stolu aby ode mě byl co nejdál. Nutno dodat udělal dobře.
"Tak co se vlastně stalo Ený?" Zeptal se mě Adam jako první a vřele se na mě usmál. Ený je moje přezdívka kterou všichni s oblibou používají a i mezi fanoušky se chytla, vlastně si už ani nepamatuju jak vznikla.
"Stalo se to, že tady můj úžasný bráška." Řekla jsem a při slově úžasný jsem naznačila uvozovky. "Mě přihlásil do selekce." Jakmile jsem to dořekla vrhla jsem na Samuela pohled při kterém se přikrčil a naprázdno polknul. "Jak víš, že to byl on?" Zeptal se mě překvapeně Jakub. "Do přihlášky se zadávají i věci které ví jen on, já a moji rodiče se zbytkem sourozenců. A vzhledem k tomu, že já jsem tam tu přihlášku neposlala a nikdo ze zbytku rodiny kromě Sama se o mě nijak nezajímá tak to musel být on..." Adam s Jakubem se na Samuela tázavě podívali. "Je to pravda?" Zeptal se Jakub a bylo vidět, že je dost naštvaný, ten kdo ho nezná by to ani v nejmenším nemohl poznat ale my ho známe moc dobře. Možná je to tím, že lehce změnil polohu ve které seděl, možná tím, že pustil Adamovu ruku a dal si obě ruce před sebe na stůl. Těžko říct ale prostě jsem poznala, že je naštvaný.
Samuel si povzdechl a řekl. "Jo, je to pravda, nechtěl jsem jí tím nějak ublížit. Popravdě mě ani ve snu nenapadlo, že by ji mohli vybrat. Byl jsem opilý. A ano vím, že to není žádná omluva spíše naopak je to ještě horší. Ale prostě mě v ten moment napadlo, že je škoda, že nikoho nemáš a zrovna dávali v televizi nějaký rozhovor právě co se týče selekce tak jsem si řekl, že bych tě mohl přihlásit. Promiň Ený opravdu mě to mrzí."
Ušklíbla jsem se. "V pohodě, však co se může stát? Maximálně to, že ze mě bude královna a pak ti nechám srazit hlavu." Řekla jsem moji oblíbenou hlášku Srdcové královny a všichni jsme se rozesmáli.
Mám je všechny moc ráda, i když mě občas štvou a lezou mi na nervy. Jsou pro mě jako rodina.