The Big Gay Story of Bonifác Banjo Bigbone

Počátek jeho života

Byl to den jako každý jiný. Úplně obyčejný, ale pro paní Bigbounovou obyčejný vůbec nebyl. Bylo zrovna dvacátého května 1990 a paní Bigbounové praskla voda. V porodnici proběhl porod úplně vpořádku. Pan Bigboun poslal děti, které již měli, ke své matce do Bronxu (doletěly z Čech bez problémů). Pan Bigboun držel svou manželku za ruku, když se kochali svým narozeným synkem, který měl náběh na pěkné afro.

A tak malý Bonifác, křtěný Bendžo, vyrůstal spokojeně se svými rodiči v Čechách. Žel bohu, všichni jeho sourozenci zemřeli vlivem teroristického útoku na letišti, když měli letět zpět k rodičům. Tato smutná událost zapříčinila to, že manželé Bigbounovi už netoužili po tom si pořizovat další děti. Paní Bigbounová se úzkostlivě starala a bála a svého synka Bendža. Pan Bigboun byl ještě méně výřečný než dřív, většinu času trávil ve své firmě, kde byl výkonný ředitel. 

Malý Bendžo vyrůstal v prostředí, které by se klamně mohlo považovat za dokonalé a plné lásky, ale rozhodně se to tak jen jevilo. Jeho matka ho spíš jen omezovala, než aby mu věnovala čistou mateřskou lásku. Například, když se Bendžo toužil stát profesionálním závodníkem formule, jeho matka mu to nedovolila, protože je to profese, která je velice riskantní. A když se ve svých pěti letech rozhodl, že bude profesionálním hráčem basketbalu, nikdo už neměl námitek. I jeho otci bylo jedno, že nepřevezme rodinnou firmu. (Koneckonců, Bendžo může být majitelem a práci budou za něj dělat jiní. Jen ať se honí za míčem dle libosti.)

Ve svých sedmnácti letech se ve škole seznámil s jedinou černou spolužačkou, která na škole byla. Občas už uvažoval, že si bude muset najít bělošku, ale to mu bylo proti mysli. Přitahovaly ho pouze černošky a toto byla první černoška, kterou kdy viděl (pochopitelně nepočítáme jeho matku). Začali spolu chodit a strašně moc se milovali. Izabela Samanta Oakbow (Oukbou) ho podporovala ve všem, co dělal.

A tak se z Bendža stal nejlepší hráč basketbalu v Čechách. Hrál za nejlepší týmy. Jeho karierá trvala, ale ne tak dlouho, jak by si přál. Ve svých dvaceti osmi letech se poranil a dál už jen trénoval. Totiž, otevřel si kurzy pro neschopné začátečníky basketbalu. A jeho hlavní příjem byl z procent v otcově firmě.