Vlčí dítě

1. Přepadení

Kníže Alexandr jel se svou družinou po nezpevněné kamenité cestě. Pomalu se začali přibližovat k Halskému lesu. Kníže měl namířeno do nedalekého města vyzvednout králi jeho zbrusu nový oblek.

Po chvíli dojeli do Halského lesa. Alexandr naprázdno polkl. Bylo chvíli po poledni ale v lese byla tma jako v noci. Koně se začali neklidně ošívat. Někde vysoko v korunách stromů zahoukal výr. Alexandr sebou zděšeně trhl.

Důvod jejich podivného chování byl strach. Všichni se báli Halským lesem projíždět. V lese totiž žili lapkové. Nebyli to však jen obyčejní lapkové, s těmi by si dokázali snadno poradit. Byla to velká skupina lidí což bylo u lapků dost neobvyklé. Byli maskovaní a neobyčejně zruční. A čeho se lidé báli nejvíce? Měli s sebou vlka. Nikdo to nedokázal pochopit ale vlk lapky poslouchal na slovo a tak byli pro Virigeline velkou hrozbou. Nikdo si s nimi nedokázal poradit.

Kníže si oddechl. Před sebou už viděl konec lesa a tak kopnutím do slabin pobídl koně aby zrychlil. Ostatní členové královské družiny se přizpůsobili jeho tempu. V tom se okolo něj mihl stín. Alexandr hrůzou ani nedutal. Kůň se zastavil. Kolem bylo hrobové ticho. Napětí by se v tu chvíli dalo krájet. Najednou ticho prolomil tlumený výkřik. Prudce otočil hlavou. Spatřil jak se celá družina zoufale válý svázaná na zemi. Jejich koně nebylo nikde vidět. Kníže se tryskem rozjel pryč z lesa.

Byl to hrozný sobec a kdyby na to přišlo, nechal by v nebezpečí svou vlastní rodinu jen aby si zachránil kůži.

Někde za sebou uslyšel vlčí vytí a přeběhl mu mráz po zádech. Najednou mu cestu zastoupily maskované postavy a jemu nezbylo nic jiného než zastavit koně. Seskočil z koně a chystal se utéct po vlastních. Jedna z postav na něj ale namířila napnutý luk a on se neodvážil k pohybu. V tom spatřil něco nečekaného. Na cestu vjela dívka na vlkovi. Tvář jí zdobilo hlinkové malování. Vlasy kaštanově hnědé barvy asi po lopatky jí teď mírně povlávaly ve větru. A ty oči! Byli mrazivě modré a hleděli mu až do jeho prohnilé duše. Než si stihl uvědomit že musí utíkat praštil ho někdo něčím hodně těžkým za krk. Zamotala se mu hlava a ztratil vědomí.

Probudil se na začátku lesa. Promnul si bolavý krk. Prohledal si kapsy. Lapkové mu ukradli veškeré peníze které u sebe měl. Rozhlédl se kolem sebe. muži z královské družiny tam na něj čekali až se probudí. Koně byli pryč. Kníže si povzdechl a nezbylo mu nic jiného než se vydat pěšky zpátky na hrad. Přemýšlel jak bude reagovat král až mu Alexandr poví že lapkové už ho zase dostali.

Když konečně po úporné cestě dorazili k hradu, byla už skoro tma. Král seděl na trůnu a netrpělivě vyčkával na jeho příchod. "Kde jsi byl tak dlouho? křiknul král hned jak kníče vešel do dveří. Alexandr mu tedy všechno vylíčil a král zrudl vzteky. "Jak jsi mohl dopustit že ti zase všechno ukradli?!" vyštěkl." Za chvíli už nebudu mít peníze na šaty pro své holčičky!" Těmi holčičkami myslel své dvě rozmazlené dcery. "Navíšíme daně a zítra osobně pojedu a vezmu si od těch ubožáku peníze které mi patří." To bylo to poslední co král řekl. Gestem ruky pokynul knížeti že může odejít a sám se odebral do svích komnat. Dělalo mu radost brát peníze ubohým chudým vesničanům.

Tak tohle by byla první kapitola mého příběhu. Doufám že se zatím líbí. Tohle byla vlastně taková předmluva a nevyskytla se tam žádná z hlavních postav takže nebojte. Jinak budu ráda za každý komentář a přečtení.