Why should i?

Prolog

Byl den vysvědčení a já jsem pospíchala domů, abych utekla neskutečnému vedru, které panovalo venku. Autobus, v němž jsem jela domů, očividně neznal pojem „klimatizace", protože jsem byla zpocená až za ušima. Krásné zakončení školního roku, fakt báječný.

Konečně jsem odemkla branku od našeho pozemku a šla jsem rovnou zahradou směrem na terasu, kde mamka právě připravovala oběd.

„Ahoj. Jak ses měla?" přivítala mě s úsměvem.

„Byl to poslední den školy, můžeš hádat dvakrát," uchechtla jsem se a batoh hodila někam dovnitř domu.
Usedla jsem za stůl a začala jíst to vynikající jídlo.

Během našeho hodování nás přerušilo zvonění mamky mobilu. Zvedla to a odkráčela za roh.

„Dobrý den. Ano, vím o tom. To by bylo úžasné! Ale co bude s... Dobře, ale nebude moc nadšená," s tímto hovor zavěsila a vrátila se ke stolu.

„Mám dvě zprávy. Jedna je dobrá a druhá špatná, kterou chceš slyšet jako první?" Znervóznila jsem, mohlo se něco stát?

„Asi tu špatnou?" odpověděla jsem otázkou.

„Podle mě to až tak špatná zpráva není, ale tobě se asi nebude už tolik líbit, jelikož pojedeš na tři týdny na tábor," smutně se usmála. No to teda v žádném případě. Já nikam nejedu.

„Cože?" podívala jsem se na ní nevěřícně.

„Ta dobrá zpráva je, že pojedu na tři týdny do Francie kvůli práci a zaplatí mi hodně peněz. Je to úžasná příležitost! Vždyť víš, že jsme na to všechno sami a tohle by nám mohlo opravdu pomoct. Bohužel nemůžeš jet se mnou, takže ti zařídili místo v jednom vyhlášeném táboře," dopověděla svůj monolog a věnovala mi lítostivý úsměv.

„Ale mami! Přece mě v sedmnácti letech nemůžeš poslat na tábor! Já jsem za tebe fakt moc šťastná a přeju ti to, ale nemohla bych prostě ty tři týdny zůstat doma? Zrovna já tu žádné párty mít nebudu a budu si užívat tu samotu. Prosím!"

Povzdychla si a zavrtěla hlavou: „Nejde to. Nemůžu tě tu nechat samotnou a není nikdo, kdo by tě mohl pohlídat, je mi to líto." Tohle je tak nefér! Já měla svoje plány, které zahrnovaly spánek, čtení, jídlo, filmy a bazén. Měly to být poklidné prázdniny. Hlavně to trvá tři týdny. Tři!

„Tábor začíná v pondělí, první týden v červenci. Přepošlu ti ten web, aby sis to mohla vše projít. A neboj, určitě to bude zábava a najdeš si třeba i kamarády!" Nad tím posledním slovem jsem se zašklebila a zavrtěla hlavou.

„Dobře. Nějak to přežiju. Dělám to hlavně kvůli tobě," vzdala jsem se nakonec. Mamka mě objala a poděkovala mi.

Do čeho jsem se to zase připletla.