Zapomenutí (Locika; dobrodružství na vlásku)

2. Rozhovor

....

Kris v panice utekla od královny, popadla si šálek, naplnila ho punčem a rychle ho vypila. "Co to krucinál bylo!" Opřela se o stůl. "Uh...Chci být sama.." Kris se rozhlédla kolem sebe a hledala únikovou cestu, až najednou uslyšela hlas.

"Hej Kris, pojď sem!" Catalina ji mávala, s velkým úsměvem na tváři. Kris se usmála a vydala se k rodině Schnitzů. "Nazdar. Co to děláte?" Zeptala se a stoupla si vedle Cataliny. "Ahoj Kris, já a táta jsme právě přišli s tou nejnechutnější hrou." Keira řekla, a usrkávala z šálku...něčeho...co nevonělo moc pěkně..."Jo, vezmeš si šálek vody a smícháš to s náhodným jídlem." Řekl Lance, vzal si šálek vody a dal do něj plátek jablka, kousíček chleba a cibuli. Pak to prostě vypil.

„Vy jste nechutní ..." Řekla jim Kris znechuceně.

"Nejsme nechutní, ale kreativní." 'Vážně Lanci, co. to kurva.'  Lance a Keira pokračovali ve své vlastní...věci. "Kris, proč jsi před tím plakala?" Zeptala se Catalina a vypadala zvědavě. "No ... v poslední době se necítím moc dobře, ale tahle party mě opravdu rozveselila." Kris se na zrzku usmála a ona se usmála na ni. 

"Mimochodem, když jsi mluvila s Locikou... to se okolo sebe vždycky chováte tak divně?" Zeptala se.

Je to královna a já jsem jen sirotek ..."Kris se smutně podívala na zem. Catalina položila ruku na její rameno. „To bude v pořádku. Uvidíš. Jsem si jistá, že s tebou bude chtít Locika mluvit." Catalina se na ni usmála. "Jak jsi si tak jistá?"

"Protože k nám jde." Řekla Catalina prázdně a pohlédla za Kris. Kris se otočila a uviděla královnu, jak k nim jde. 

"Ahoj holky! Copak děláte?" Zeptala se Locika svým obvyklým radostným tónem.

"Jenom jsme si povídali." Catalina odpověděla královně. Locika se podívala na Lance a Keiru. "A co dělají ti dva?"

„Tak to nechceš vědět..." Řekly obě dívky vzájemně se znechuceným pohledem na jejich tváře.

„Ach dobře, Krisi jak jsme spolu před tím mluvily..." začala Locika.

"Bylo to trapný." Řekla Kris prázdně. Catalina se mezitím vrátila ke své rodině a ty dvě nechala na pokoji.

„Kris ..." chtěla Locika říct. "Promluvíme si po večírku." Obě řekly současně. „Tak, se uvidíme později..." řekla Locika a pokusila se zmizet. „Počkej..." Kris ji zastavila. "Rozmyslela jsem si to, teď si chci promluvit." Odhodlaně pohlédla na královnu, obě věděly, že se této konverzaci nemohou vyhnout. "Hm ... můžeme si promluvit osamotě?" Kris si hrála s palci.

"Samozřejmě. Pojď." Locika jí pokynula, aby ji následovala. Šli ven do zahrad.

"Dobře, Kris, předpokládám, že už víš...o svém bratrovi?" Zeptala se Locika a nervózně pohlédla na Krisinu smutnou tvář. Kris přikývla. "Chceš o něm něco vědět?" Sedly si u fontány. "Jo...Proč odešli?" Kris se smutně podívala na královnu.

„Tvůj otec, Quirin ... měl smrtelnou nemoc. Tvůj bratr, Varian, chtěl najít lék. Chtěl najít lék bez ohledu na to, co to stojí. Vzal tvého otce s sebou, aby ho mohl okamžitě vyléčit."

"Proč mě nevzal s sebou?" Kris položila další otázku.

„Bylo to pro tebe příliš nebezpečné. A nechtěl, abys viděla Quirinovu smrt. Myslím, že někde hluboko věděl, že neexistuje lék...jeho odhodlání byla jeho nejsilnější vlastností. Udělal by cokoli pro ty co miloval. " Locika se podívala na oblohu a po tváři jí stékala jediná slza.

„Chybí ti, že? ... jaký byl?" Zeptala se Kris, chtěla jí držet za ruku, ale zaváhala.

"No ... Byl to blbec." Královna se chichotala. „Vzpomínám si, když jsem se s ním poprvé setkala. Byl tak zdvořilý, svým způsobem. Jo, pamatuji si, jak vyhodil svého mývala, Rudlu, ale pak ses ukázala s Rudlou na tvých ramenech." Locika se usmála.

"To si nepamatuju." Kris se snažila v hlavě najít tu vzpomínku. Ale dostala z toho migrénu.

"Jednou mi vyprávěl, že jsi tolik chtěla vypadat jako on, a tak sis ostříhala vlasy." Královna se zasmála. "Quirin byl tak naštvaný." 

Kris se chichotal. "Myslíš si, že je zase uvidím?"

Locika odvrátila pohled. "To nevím."

"Lociko...chci ho najít." Kris se podívala na královnu. "Chci najít svého bratra."

"Myslela jsem, že to řekneš." Locika se usmála. Vstala a pokynula aby jí znova následovala. Prošly chodbami hradu do královské ložnice. Locika se hrabala ve své skříni.

"Aha, našla jsem to!" Locika se usmála a vytáhla deník. Dala ho Kristíně. „Varian chtěl, abych ti to dala až budeš starší." Kris si prohlédla knihu ve svých rukou. "Je to jeho deník. Možná by ti pomohl ho najít." Kris se usmála a objala Lociku. "Děkuju."

„Ach a pro případ..." Šla do šuplíku a vytáhla další knihu. "Pro případ, kdybys ho nenašla. Je to můj deník." Locika držela další deník před sebou.

"V-vaše veličenstvo, já nemůžu." Kris dala deník zpět Locice. „Prosím, Kris, vezmi si to. Ať se o něm dozvíš víc... pokud ho nenajdeš ..." Kris váhavě vzala deník.

"Zítra odcházím...Teď půjdu domů." Kris se znovu podívala na Lociku. Otočila se a začala jít ven, ale zastavila se u dveří. „Přála bych si, abych měla čas na to se rozloučit se všemi..." Ušklíbla se pro sebe. Locičiny oči se rozzářily. "Dobrou noc Lociko." A s tím opustila hrad. 

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*