Scarred

1.Přítel mezi nepřáteli

,,Chceš do držky ty kriple??" Andy se toho nebojí ten se mi líbí.

,,Noták hoši nechte si to na přestávku." řekla učitelka.

,,Chudák kluk musí sedět s tou píčou." ozval se kluk z první lavice o kterém ani nevím že sem chodí. Andy si teda sedl vedle mě a začal si se mnou povídat. ,,Ty seš Ronnie že?? Moje teta mi o tobě hodně vyprávěla a říkala že si určitě budem rozumět."

,,Jo, ale jmenuju se Veronika. Počkat!! Tvoje teta je naše ředitelka??"

,,Jop, hlavně to tady nikomu neříkej prosím."

,,Neboj ani nemám komu, nikdo se tady se mnou nebaví." odpověděla jsem a zklesla mi hlava.

,,Držte huby tam vzadu, nikdo na vás neni zvědavej." musel se ozvat Nicolas.

,,Noták Nicku zklidni to." napomenula ho učitelka.

,,To se takhle chová normálně??' ptal se mě Andy.

,,Obvykle to je ještě horší." vytáhla jsem si rukávy od mikiny a zase si kreslila do sešitu tentokrát ale do matiky.

,,Co to máš na tý ruce?? Ty se řežeš??" zeptal se udiveně.

,,Jop, řežu se." tuhle otázku úplně nesnášim.

,,Nejsi sama já se taky řežu." vytáhl si rukáv ukázal mi ruku a zase ho stáhnul. Teda musim říct že tam měl jizev taky dost, ale na mě nemá.

,,Co děláš po škole?? Nechceš jít ven?"

,,Jop to bych byla ráda. Už dlouho jsem nebyla venku s někym s kym se dá normálně povídat."

,,Okey, tak po škole aspoň mi o sobě něco řekneš." vypadal dost natěšeně. Nestihla jsem mu odpovědět protože už sem měla sluchátka v uších a písničky přeřvaly všechno.Andy si taky vyndal mobil a sluchátka a začal poslouchat. Skončila hodina a oba sme šli na jinej předmět. Do oběda jsme se už neviděli.

Po škole...

,,Tak co podniknem??" vybafl na mě z pozarohu.

,,Já nevim můžem zajít třeba na bubbletea a pak si jít sednout na nejbližší houpačky."

,,Okey, ale platim já." nemohla sem odmítnout protože sem už neměla ani korunu. No ale nebyl by to odchod ze školy kdyby se neozval Nicolas. ,,Hej ty mrdko!! Jo na tebe mluvim emouši. Nezapomeň si doma podřezat žíly. Už se sem dotý školy nevracej ty děvko zkurvená!!" samozřejmě že měl okolo sebe tu partu buzerantů kteří se tomu smějou a řvou na mě zborově ,,Chcípni do rána děvko!!" já jako vždy pohodila svýma fialovýma vlasama, sklonila hlavu, zašla za roh a tam mlátila pěstí do zdi. Andy se mě snažil zastavit, ale já nepřestala dokud sem neměla rozmrdaný klouby.

,,Ronnie poď nestojej ti za to sou to chudáci kteří maj tak nudnej život že se musej srát do života ostatních." uklidňoval mě. Chytil mě za ruku a šli jsme na bubbletea. Za 10 minut sme byli namístě. Koupil nám to pití a šli jsme si sednout na nejbližší houpačky. Pořád mi tekla krev ale já to neřešila.

,,Jak dlouho už se řežeš??" jako by ho to snad zajímalo.

,,Už od mích 13-i let. Takže 3 roky." odpověděla jsem smutně.

,,A můžu se zeptat proč??"

,,Začalo to když mi před 3 rokama umřela mamka a s tátou sme se přestěhovali sem do Prahy a asi po měsíci co sem chodila sem na školu mě všichni začali z neznámýho důvodu nenávidět a s tim začala i šikana. Pak po roce co sme tady mě začal mlátit i táta, postupně se to začalo zhoršovat a teď mě dokonce i znásilňuje." skoro sem se rozbrečela. Objal mě tak pevně že mi ukápla i slza.