Deviant

#00 - Jsem Deviant, zlato!

Mé vztahy jsou různě dlouhé. Ne každý objekt mé sexuální touhy se mnou vydrží déle jak měsíc. Některý z objektů to nevydrží ani týden. Já se jim vlastně ani nedivím. Spousta lidí by o mně řeklo, že nejsem normální, a že bych se měl léčit. To je ovšem velmi omezený názor, jelikož moje deviace není léčitelná. Tudíž stále hledám svůj životní objekt touhy, který mou psychickou potřebu bude s radostí ukájet. A to je přátelé běh na dlouhou trať. Můj klasický vztah vypadá zprvu naprosto běžně. Potkám objekt. Vizuální technikou zjistím, jestli se shoduje s mou představou o atraktivnosti. Pokud ano, tak přichází fáze útoku. Proběhne první kontakt, pokus o zalíbení se objektu. Pokud jde vše správně, dostanu číslo nebo přijmutí k popíjení kávy. Pak je těchto aktivit více a více, až dojde na první polibek (POZOR! Konec romantické části!), a nakonec se vztah zpečetí sexuálním řáděním. No, a mé vztahy zpravidla končí po prvním sexu, proto je ta délka mých vztahů různorodá, jak jsem již řekl.  

S odstupem času jsem se rozhodl svým objektům hned po prvním sexu sdělovat mé sexuální trápení. Některé romantičky to zprvu přijmou, a párkrát to se mnou zkusí. A jiné mě jednoduše pošlou do prdele. Tak už to prostě chodí. Takový je život. Nestěžuju si. Někteří z vás si mohou myslet, že když to svým obětem sděluji až po prvním sexu, po tak dlouhé době (Upozorňuji, že někdy to je velmi krátká doba do prvního sexu. Někdy jen pár hodin.), tak je to vůči mým ženám velmi nehezké, a řekl bych i dokonce zlé, prostě nepěkná věc. Na mou obranu, kdybych to dělal hned na začátku, tak bych zaprvé snížil šanci, že nějakou osudovou ženu najdu, na nulu. A za druhé, a to je důležité, bych si vůbec nezašukal. No posuďte sami - kdo je tu oběť?

Schválně si to představte. Jste štíhlá, černovlasá, mladá a atraktivní žena. Život máte před sebou, stejně jako své dokonale tvarované vnady (Zde se jistě zasnili i některé, životem již sečtělé ženy, které mají odvahu tuto knihu číst.). Přijde k vám okouzlující muž ladnou chůzí. Svou bujnou kšticí hází do větru, a vám se z jeho pohledu podlamují kolena. Představujete si jaké má břišáky, kolik asi musí vydělávat na vaše kabelky a boty. Představujete si, jak vás láskyplně objímá svými svaly, a jak následně tvrdě přiráží a mačká vám ňadro. Už je skoro u vás, chybí mu asi jen dva kroky, než se dostane do velmi těsné blízkosti k vaší maličkosti. Vy už jste koleny skoro na zemi, vlhká jako sklep po povodni. Najednou je u vás tak blízko, že by se klidně vloudila otázka, jestli je tam ještě místo. Upřeně se na vás podívá, a vy najednou víte, že jste naprosto jeho. Vtom se vás zeptá: "Dobrý den slečno, jmenuji se Arnošt Kikinčuk a jsem deviant. Nešla byste se mnou na kafe?"