Crazy children's love

Part 1 Setkání

Ah konečně je konec. Trvalo to asi tři hodiny a už toho mám aspoň na rok dost. Jsem v divadle a aby to nevypadalo špatně tak začnu tleskat dohromady s ostatníma lidma. Přísahám že pokuď se za dnešní večer nic nestane tak asi umřu na nudu kterou jsem teď prožila.Když se konečně dostanem ven tak se nadechu čestvého ale za to chladného vzduchu. Je to příjemné ale zároveň otravné, protože mi začne být zima. Nejhorší na tom je že tu budem mrznout asi půl hodiny, protože čekáme na babču, která se zakecala z nějakou ženskou. Rodiče se taky z vesela pustili do konverzace s nějkýma lidma a já jsem zase sama.

Jediný co mi zbívá je koukat se na naší 'nádherně' osvícenou radnici a znudy obdivovat lampu, která má aspoň co dělat. Všimnu si skupiny kluků, která se kouká směrem sem a projede mnou přijemný pocit když zamávaj. Když se ujistím že to bylo na mě tak jsem ještě víc šťastnější. Nemyslete si o mě, že jsem nějaká děvka, která dá každýmu. Je mi tepr 14 a prostě se ráda bavím. Jsem takoví ten typ člověka kterej na všechno sere a jen si užívá ale taky co jinýho dělat v tomhle debilnim světě kterej stojí za nic. Kluky asi přestalo bavit to že sou tak daleko, protože jdou směrem ke mně.

Stojím kus od rodičů takže si ničeho nevšmnou....jako vždy. Jsem jen neviditelná bytost, ktrá má za povinost doma uklízet, prát, vařit a tak dál....prostě služka proto žiju život jakej žiju. "Áááá copak to tu máme za překrásnou dívku?" Zeptá se ten co stál ve předu takže asi jejich 'kápo'. Já se jen uchechtnu. Buďto jsou úplně namol a nebo se mě snaží sbalit. Pomyslím si."|To ti může bejt jedno." Řeknu nakonec.Ten jen se smíche vrtí hlavou. "Kam ta dnešní mládeš spěje.....no ale to je jedno. Nechtěla by jsi jít snáma? Máme vplánu zakempit u forka a tam se trochu bavit a mohli bychom se poznat." Zasměje se a obejme mě kolem pasu takže stojí těsně vedle mě. Chvíli nad tím přemýšlím ale nakonec kývnu. "Jen chvilku počkejte. Musím to domluvit. Jdu za rodičem a ty se mi chvilku nevěnujou ale nakonec přeci jen jo. "Mami, tati jdu ven s klukama ze školy. Slíbyla jsem jim že s nima jednou někdy pujdu tak chci jít dneska. Spát budu u Lukáše." Vymyslím si jméno protože ho ještě neznám. Ten kluk co mě držel kolem pasu málem vyprskl smíchy tak jsem ho jenom zpražila pohledem a přestal.

"Ale jo tak když jsi jim to slíbyla....ale zejtra buď do dvanácti doma" Kývne máma. Vidím jak jí to vadí ale asi se prostě nechce strapnit před cizíma lidma. Řeknu jen dík a rychle s klukama jdem pryč. Vím že je to špatné ale můj věk je pro mě jen číslo....sama dotorka ke který chodim mi řekla že jsem na svůj věk až moc vyspělá a i myšlením jsem úplně na jiný urovni. Divili by jste se čím vším sem si prošla. Doběhli jsme k forku na ostrůvky a každej si něka sedl. "Jsem Adam a ty jsi," Šel rovnou na věc. "Já jsem Verča. A pak to všechno začalo.

Je to moje první povídka kterou publikuju tak doufám že se aspoň bude trochu líbit a přijmu jakýkoliv komentáře xD xD jo a omlouvam se za chyby :D