Ve stínu světla, v temnotě blesku,
Utápím se, utápím, v každodenním stezku..
Že mě nikdo nechápe? Každodenní věcička...
a i když tohle vím, ukápne mi slzička..
Láska, city, samý stres,
pak vzhlédnu k tobě, úsměv mi hned kles..
Naslouchám vážně, vždy, když mluvíš,
ta energie projede mým tělem, to ty umíš..
Ležíc bezvládná duše, pokořená,
ležíc v utrpení, jo, to jsem já..
S jizvami na těle i na duši,
už i ostatní něco tuší..
Dělám ze sebe někoho jiného,
malého, vlídného, roztomilého..
Však ten smutný anděl, ano to jsem,
myslím na tebe nocí i dnem..
Tohle byla moje první básnička, část mě napadla v autobusu, když jsem jela domů ze základky ✨ a tak jsem začala skládat 🤷♀️
ESTÁS LEYENDO
Můj život ve verších
PoesíaBásničky od začátku mé choré dušičky ✨ Psaní básní mě začalo uklidňovat už v 7. třídě základní školy a tak mám básně od té doby až do teď ❤️ Bohužel, z určité doby se někam vypařili, tak si to začínám opisovat do velkého sešitu a sem... Na internet...
