stránky z deníku | harry

prolog

Naštvalo mě, že se nikdo z učitelského sboru nepostavil k téhle situaci čelem. Neznala jsem ho líp, než oni sami a možná proto si našel důvod zabít se. Byl v mém věku, nemusel si brát život. Mohl to říct rodičům, výchovnému poradci nebo kdekoliv jinde. Existovala spousta možností, ale neviděla jsem ho bavit se s ostatními. Nechodil na oběd s kamarádem a seděl většinu času vzadu a neviditelný.

Vytáhla jsem lísteček s číselným kódem, abych se podívala a protřídila jeho skřínku. Lidé od té sebevraždy nechali jeho věci tak, jak byly a asi se báli, že je jeho duch bude strašit nebo co, ale po škole kolovala spousta pověr a mýtů o něm. Stal se hlavním tématem konverzací.

Otočila jsem číselnicemi správným směrem a zadala 1-9-9-5. Nejdřív mi podobná kombinace nepřišla, až tak zvláštní. Já měla datum mého nejlepšího zážitku o prázdninách za poslední roky, jenže já se narodila 1995. Měla to shoda náhod, ale přejel mi po zádech mráz. Našla jsem knížky, sešity a tašku s tělocvikem. Měl tam dokonce úplně nového iPoda, nějaké peníze a fotku se svojí rodinou.

Mamka, táta, typovala jsem, že dívka vedle něj byla jeho sestra a nakonec malý Harry. Znala jsem ho jen z fotky ve školním časopise, kde měl na poslední stránce nekrolog. Každý student, co patřil do naší školi a bohužel zemřel, měl na to právo. Nestávalo se tak často, aby se takové vydání muselo otisknout, většina studentů se vybourala v autě nebo na motorce, a neoběsili se doma v pokoji.

Harry stál v ústraní od rodiny. Ostatní se smáli a on měl uplakané oči, které prozrazovaly, že by chtěl být někde úplně jinde. Nakonec se mu to povedlo. Nebyla jsem zastánkyně sebevražd, pokusů o ně, jenže tohle bylo všechno tak zvláštní.

Odvrátila jsem pohled o fotky a sebrala ze země krabici. Ten den ráno jako bych vstala pravou nohou z postele. Nestihla jsem si vypít kávu, ani se pořádně nasnídat. Provoz byl proti mě stejně jako počasí a z rukou mi neustále něco padalo. Začalo to sešity a skončilo deníkem, který dopadl na zem.

Takový ten obyčený kožený deník, který si můžete koupit v každém papírnictví. Byl převázaný šňůrkou a na některých místech měl nakreslené hvězdičky, jaké si holky v hodinách kreslí na lavice, když se nudí.

Chvilku jsem se na něj zírala a pak se rozhodla, že se podívám, co je uvnitř. Nikdo mě nemohl soudit. Byla jsem jednoduše zvědavá a stejně se to nemohli ostatní dozvědět. Deník se mi sám v ruce rozevřel na prvním listu, ale už po prvních pár slovech jsem zalitovala.

"-zabil jsem ji a nikdo to neví-,"

...

- mooniexcx