Čas

VI. kapitola

Když došel do kuchyně na snídani, všechny pozdravil. Sebastián už seděl u stolu a jedl. Všichni tři chodili do stejné třídy.

„Mami, musím tam?" podíval se na ženu Harry, někdy ho mátlo, že jeho matka, je tak mladá a při tom je už babičkou. Věděl, že je čarodějka a že adoptují děti, stejně jako jeho.

„Harry, proč nechceš jít do školy, stalo se něco?" žena pohladila chlapce po vlasech a dala mu ruku na čelo, jestli nemá horečku.

„Víš babi, máme dnes tělocvik a Harryho vždy nechávají na konec při výběru." pověděl jako by nic Sebastián, až když jeho sestra ho praštila, tak si uvědomil, co řekl.

„A vy samozřejmě nemáte s tím nic společného?!" podívala se na děti přísně žena.

„No ani ne. Byl to jen žert." zatvářila se kajícně dívka, když jejich matka přišla do kuchyně.

„Dobré ráno, něco mi uniklo?" promluvila víc na hlas, než asi chtěla.

„Mluvíš moc na hlas." zaznakovala starší žena. Irena byla hluchoněmá, i když se naučila mluvit.

„Omlouvám se. Co se děje?" podívala se na všechny v kuchyni, když zaměřila pohled na ženu jen nad tím mávla rukou.

„Pomluvili Harryho a on teď má trochu problémy v tělocviku. Měla bys sis s nimi promluvit." ukázala na dívku a chlapce, oba se před babiččiným pohledem přikrčily.

„Vím, jak těžce nesou odchod jejich otce, kterého ani nepoznali, ale to neznamená, že budou se léčit na rodině." povídala se přísně na ženu, kterou vychovala.

„Dobře." podívala se na matku a pak přešla k oběma dětem. „Se mnou a hned." děti sebou škubly, protože promluvila příliš na hlas opět.

Žena se dívala jak odcházejí, potom se posadila vedle Harryho a přitáhla si ho do náručí.

„Mám jít s tebou do školy a vyřešit to? Nebo to zvládneš sám." pustila chlapce a pohladila ho po jeho delších vlasech.

„Zvládnu to. Budu v pohodě." mírně se usmál.

„Dobře, chceš ještě něco k jídlu?" podívala se na chlapcův talířek.

„Ne nemám moc hlad." potom přišli i dvojčata a netvářily se moc šťastně. Vzápětí odjeli do školy.

Starší žena si jenom povzdechla, když děti vyklopila před školou. Věděla, že Harry to nemá moc jednoduché.

Občas jí Harry přišel, jako by se bál, že do rodiny nebude patřit. Nebo už nepatří. I když vyrůstal s dvojčaty, on byl vždy ten cizinec, i tak působil.

Harry došel poslední domů. Akáši to bylo trochu divné, ale nechtěla se ptát, když viděla jeho zklamaný obličej.

„Co se děje Harry, stalo se něco?" chlapec se prvně zarazil, potom zamračil a nakonec se zhluboka povzdechl.

„Ano, můžeš mi toto podepsat." podal jí žákovskou knížku.

Váš syn Harry Potter neustále vyrušuje a je drzý na ostatní. Pokud s chlapcem nepromluvíte, budu požadovat disciplinární řízení a požadovat, aby Harryho Pottera vyloučili. Prof. McGonagvá.

Akáša to přečetla nahlas. „Harry co se stalo?" nechtěla se hněvat, toto bylo nic v porovnání co občas zažili s jinými dětmi.

„Musím?" podíval se na ni ztrápeně a mrskl nebezpečný pohled na dvojčata. Ty se raději klidily. Akáša si povzdechla a vzala chlapce kolem ramen a vydala se na terasu.

„Tak co se stalo?" posadila ho a nalila mu čaj.

Chlapec se přikrčil a zahříval si ruce o hrnek s čajem.

„Vlastně ani já nevím. Ale za všechno může tělocvikář. Jenže já si to nepamatuju. Ten vztek mě zaslepil. Já nevím. Jen vím, že ..." nechtěl to opakovat. „Všechno se třáslo a všichni se mně báli." začal se třást. Rychle ho objala a držela, dokud se trochu neuklidnil.

„Harry nechceš mi to ukázat. Bude to jednoduší i pro tebe?" chlapec vyděšeně přikývl.

„Připraven?" držela ho v rukou a opatrně vstoupila do jeho myšlenek.

Slyšela různé nadávky.

„Co si myslíš kluku, jsi jen nemehlo, neumíš nic. Myslíš si, že když máš bohaté a vzdělané rodiče, že si můžeš poroučet." utrhl se na něj postarší muž a trefil ho do obličeje, až mu křuply brýle.

„Jen jsem řekl, že je to nespravedlivé." ohradil se chlapec a držel brýle v rukou.

„Podívej se kulovokej, i kdybych tě nechal hrát, tak to jen posereš ostatním, sedni na ten hnusný kostnatý zadek a drž hubu." utrhl se na něj muž. Ostatní se mu smáli. Jenže Harry se nesmál.

„Jsem stejně dobrý jako všichni ostatní." ohradil se chlapec a rozdrtil v rukou brýle. Z ničeho nic se začala otřásat celá tělocvična. Tělocvikář letěl vzduchem a zastavila ho zeď, potom se obrátil a hlavou narazil do basketbalového koše a kdyby se ten neurval, tak se asi uškrtí.

Po křupání spadl na hlavu a zůstal ležet. Podle toho dýchal, ale byl v bezvědomí, ostatní začali řvát a utíkat, jen dvojčata se k němu přiblížili a mluvili na něj, ale jako by někdo vypnul zvuk. Pak se chlapec sesul k zemi a též omdlel.

„Harry," držela v chlapce v náručí, který vzlykal do košile. „Harry, byla to náhodná magie a ty za to nemůžeš. Ten zhýralec se k tobě chová už dlouho tak?" hladila chlapce po hlavě a čekala, dokud něco neřekne. Tušila někde poblíž dvojčata i s jejich matkou, ale ani jeden se k nim nepřiblížil. ani je nesledovali, ani neposlouchali. Bylo jim jasné, že si uvědomují vážnost situace.

„Ano." zašeptal chlapce.

„Dobře, je už při smyslech nebo je v nemocnici?" držela chlapce.

„Je doma, má otřes mozku prej." znova se rozplakal. Vyčítal si to.

„Nebyla to tvoje chyba, Harry. Takto se profesor nesmí chovat. Zítra zajdu do školy a promluvím si s ředitelkou McGonagallovou. Je čarodějka taky, i když moc magii nevyužívá. Ano." držela chlapce v náručí dokud se zcela neuklidnil.