Hororová povídka

KAPITOLA 1

Ahoj já jsem Moly,je mi 16 a studuji střední školu v New Yorku. Když mi bylo 5 tak můj otec zemřel. Zůstala jsem tu jen s moji matkou Marií. Od té doby co otec zemřel, se nám dějí divné a špatné věci.

Byl podzimní deštivý pátek a já jak obvykle jela autobusem do školy. Okolo 9 hodiny jsem přijela ke škole a cítila jsem se divně. Bolela mě hlava jako kdyby mě někdo udeřil do hlavy. Při 3 hodině což byl tělocvik tak jsem z ničeho nic omdlela. Když jsem se probrala do nemocnice se mi vůbec nechtělo, proto zavolali mé matce, která mě odvezla domů. Když jsme jeli v autě, tak mi to "jakoby" matka vyčítala. Nechápala jsem proč vždyť jsem nic neudělala. Dojeli jsme domů a já jako uražená jsem vlítla do pokoje a zamkla jsem se. Nechtěla jsem jí vidět. V pokoji jsem chvíli ležela a koukala na Netflix při kterém jsem přišla na jiné myšlenky. Potom jsem usnula.

Když bylo ráno probudila jsem se s hroznýma bolestma hlavy. Jakoby mi někdo mluvil do hlavy. Ty hlasy mi říkaly "Udělej to, Udělej to, Udělej to". Nevěděla jsem co má dělat tak jsem otevřela dveře a vyběhla na zahradu na čerstvý vzduch.Na chvíli to přešlo.Tak jsem šla zase do pokoje.Lehla jsem si a asi na půl hodinky usnula.

Byl další den a já jsem se opět probudila s bolestma hlavy. Tentokrát jsem slyšela "Vem si žiletku a pořež se" a pořád dokola.Strašně mě bolela hlava nevěděla jsem co mám dělat,hlasy stále víc a víc říkaly ať to udělám.Prostě jsem nevěděla co mám dělat.Tak jsem  vzala žiletku a udělala to.Strašně mi tekla krev.Opět sem nevěděla co mám dělat.Proto jsem vzala obvazy a nějakou sací látku a přiložila to na ránu na ruce.

Už to bylo pátý den co jsem byla pořezaná a ani nevylezla z pokoje.Rána mi začala hnisat.Bolelo to,měla jsem to i celkem hluboké.Jen sem ležela nic jsem nedělala.

A byl tu další den probudila jsem se skoro s odumřelou rukou.Strašně mě bolela.Ale ta bolest mě bavila,nechtěla jsem to říct matce,protože by mě poslala k psychiatrovi,a to jsem fakt nechtěla!!

Bylo odpoledne jako každý den,a hlasy mě nutily k tomu ať uteču z domu jinak zabijí mojí matku.I přes mojí nenávist jsem jen přece matku měla ráda.Tak jsem si zabalila pár věcí a utekla.Šla jsem do parku nevěděla jsem kam mám jít.Babička s dědou bydleli celkem daleko a nechtěla jsem je obtěžovat.Tak jsem si v celku ve velké zimě v parku lehla na lavičku a usnula z doufáním že moje matka je v pořádku.

Bylo ráno a já se probudila  promrzlá a s ukrutnou bolestí hlavy.O ruce už radši ani nemluvím.Hlasy v hlavě mi říkaly"Zabij se","skonči svůj život na hovno","jsi tu k ničemu"..Stále to sílilo a já už to prostě nemohla vydržet.Vyšla jsem z parku a zamířila jsem k mostu Brooklyn Bridge s myšlenkou skončit svůj život.Netrvalo dlouho a já byla u mostu.Své rodné město jsem milovala a dost dobře jsem to tam znala.Došla jsem k místu ze kterého jsem chtěla skočit.Sedla jsem si na okraj,auta si mě vůbec nevšímala.Stoupla jsem si a hlas v hlavě mi řekl "skoč stejně je tvoje matka mrtvá!!!"..Neváhala jsem a skočila moje poslední slova byla:Miluju tě mami a vždy milovat budu.A pak už jen volným pádem padala dolů,a doufala jsem že se v nebi potkám z matkou a milovaným otcem.

THE END!!!! 

S LÁSKOU ANET A STELČA.