{CZ} Nenech se prosit, pistolníku.

59 2 0
                                    

Oslava vítězství na Endoru se protáhla až do noci. Les se postupně utišil a bylo slyšet jen šum stromů a zurčení potoka, jež obtékal vesnici Ewoků.
Han Solo se už chystal jít spát, ale rychle si to rozmyslel, když si vzpomněl na krásnou princeznu Leiu. Večer jí to v krátkých šatech moc slušelo. A ten nádherný účes. Nikdy by ho nenapadlo, že má Leia tak dlouhé vlasy.
Nedalo mu to a vydal se jí navštívit do její chaty. Ta byla kousek od jeho, tak to neměl daleko, kdyby byla náhodou unavená a odmítla ho.
Zaklepal na dřevěné dveře, ale nikdo mu neodpovídal.
„Já jsem tady, Hane!" slyšel Leiu odkudsi zavolat. Rozhlédl se a uviděl ji stát po pás v jezeře. Jen její dlouhé kadeře mu zakrývaly výhled na to nejkrásnější tělo, co znal.
„Nejdeš za mnou?" volala ho dál. Culila se na něj a prsty si pohrávala s vodou kolem svých boků.
„Nevím, jestli se to sluší." naznal a věnoval jí šibalský úšklebek.
„Ale notak. Je tu dost vody pro oba. Nenech se prosit, pistolníku."
Už déle nečekal a seběhl za ní dolů k jezeru. Znovu se usmála, když uviděla, jak si svléká bundu a košili. Han si sám uvědomoval, že by bylo hloupé nechat si na sobě jakýkoliv kus oblečení.
Vkročil do vlažné vody jezera a pomalu se k ní blížil. Leia z jeho těla ani na okamžik nepustila oči,  zkoumala každičký detail.
Po chvíli už vzal její tvář jemně do dlaní a dlouze ji políbil.

Don't make me beg you, nerfherder. || Star Wars cz\en ffKde žijí příběhy. Začni objevovat