Vlčí Mazlíček

Pes je nejlepší přítel každé holky

,,Ach Royci." Zakňučela jsem a svalila se na madračku vedle jeho boudy u nás na zahradě. ,,Pamatuješ si, jak jsem si stěžovala na Flip? Ona je nemožná. Kamarádíme se tak dlouho a ona mi dneska řekne: ,,No, víš Lexí, od doby, co jsem s Tomasem, už necítím ten vztah mezi náma. A stejně jsem měla vždy pocit, že ty se víc bavíš s tím psem než se mnou. Proto jsem se rozhodla, že už s tebou nechci kamarádit." Chápeš to? Já ne! A navíc to zní jako ve školce, tam jsme taky měli každý den jinýho nejlepšího přítele. Ale já mám naštěstí tebe. A ty mě neopustíš, že ne?"
Royce mi v odpověď zakňučel a položil mi svou hlavu do klína. Právě v tyto chvíle jsem věřila, že mi rozumí. Objala jsem ho.
,,Ale ona byla moje nejlepší člověčí přítelkyně a... a mě je to líto." Vyhrkly mi slzy. Royce se posadil, zakňučel a oblízl mi prvně ruku a potom obličej. A dělal to tak dlouho, dokud jsem se nesvalila na záda se záchvatem smíchu.
Najednou Royce přestal a našpicoval uši.
,,Co je?" Ptala jsem se ho.
Povídání se psem je pro mě normální, ale kdyby mě tak viděli holky, asi by mi klepaly na čelo.
Zvedla jsem se.
Royce je nádherný. Problesklo mi hlavou. Opravdu, hezčího psa jsem nikdy neviděla. Byl celý černý a měl na psa zvláštní barvu očí, modrou. U vlčáků je typické, že jsou velcí, ale Royce byl přímo obrovský. Ve stoje se mi díval přímo do očí, i když je pravda, že nejsem zrovna vysoká se svými 155 centimetry.
Jednu dobu měli naši strach, že by mi mohl něco udělat, že by mohl být divoký, ale on je velmi kamarádský a hravý a nikdy by mi nic neudělal, tak už nebyl důvod k obávám.
,,Dobrou noc, Royci." Podobala jsem ho naposledy za ušima.

Prudce jsem vystřelila do sedu. Studený pot mi stékal po celém těle a já se se zděšením podívala ven. Byla tma, takže jsem nespala moc dlouho.
Natáhla jsem se, abych otevřela okno a nechala jsem do pokoje proudit svěží vzduch. Ale bylo mi to málo. Rozhodla jsem se, že si zajdu na zahradu. Roycovi to určitě vadit nebude.
Dům je ztichlý a já dávám pozor, abych nedělala zbytečně rámus a nevzbudila rodiče.
Opatrně otevřu prosklené dveře na terasu a vyjdu ven.
Dnes je úplněk a krásná jasná noc. A taky velmi teplá na to, že je teprve květen. Nebe je poseté tisícovkami hvězd.
Podívala jsem se směrem k Roycově boudě, ale nikde jsem ho neviděla. Tak jsem šla blíž.
A pak jsem ho uviděla na madračce vedle boudy až úplně vzadu u zdi, ležel a spal.
Sedla jsem si na kraj a čekala až si mě všimne, ale on furt nic.
Natáhla jsem ruku, že ho pohladím, ale k mému překvapení jsem se místo kožichu dotkla... kůže? Asi.
S výkřikem jsem vyskočila na nohy a vystřelila k domu. Ale nestihla jsem se ke dveřím ani přiblížit a na puse mu přistála ruka a druhá mě chytila okolo pasu.
Jistěže jsem se bránila. Ale co jsem mohla udělat hoře svalů? Povedlo se mi ho párkrát uhodit, ale on mi pak stáhnul ruce k tělu a celou mě objal. Zkusila jsem ho aspoň nakopnout, ale bezvýsledně. Nakonec jsem byla tak vysílená, že jsem ani nemohla popadnout dech.
S obavou jsem čekala, co bude dál, ale k mému překvapení mě pustil a jenom mi nechal ruku na puse, abych nemohla mluvit.
,,Lexi?" Promluvil příjemným hrdelním hlasem. ,,To jsem já Royce. Prosím, neboj se mě. Nechci ti ublížit." Pořád jsem k němu stála zády a jeho ruku měla na puse. A nic jsem nechápala. ,,Teď tě pustím, ale prosím, zkus tu chvilku počkat, ať ti to můžu vysvětlit. Ano?" Zavrtěla jsem hlavou, že ne. Ten pitomec si myslí, že mu zbaštím, že je můj pes? Ani náhodou.
,,Dobře, tak jinak. Řekněme, že tě pustím a ty probudíš rodiče s tím, že na zahradě je nějakej kluk. Já se zase stanu psem a až jsem dojdou najdou tu jen mě jako psa. A nikde nebude k nalezení žádný chlap. Kdo bude vypadat jako blázen?" Šeptal mi přímo do ucha až mi přejel mráz po zádech.
Ale má pravdu. Vypadala bych jako blázen a naši by si mysleli, že se mi to zdálo.
,,Vyslechneš si mě?" Přikývla jsem a on mě hned pustil.
Obrátila jsem se, ale nebylo mi to k ničemu, protože stal zády k Měsíci a já jsem mu do obličeje neviděla. A on na mě viděl až moc dobře. To mě znervózňovalo, hodně.
Založila jsem si ruce na hrudi a podupávala jsem si nohou. Musela jsem vypadat jako malé dítě.
Když pořád nic neříkal, řekla jsem mu, že čekám.
Podvědomě jsem cítila, že se usmívá.
,,Řeknu ti teď, jak jsem se dostal až sem, ale sám nevím všechno." Řekl smutně. ,,Vy, lidi, nemáte vzpomínky od narození, já mám ale první vzpomínku už od první chvíle, kdy jsem otevřel oči. A to bylo u těch lidí, od kterých mě vaši koupili. Nevím, co se dělo předtím. Ti psy mi byli jedinými rodiči. A pak jsem se ocitl u vás. Rok na to jsi se narodila ty. Odmalička jsem tě měl rád. Zbytek znáš." Otočil se ke mě zády. ,,Opravdu tě nikdy nenapadlo, proč jsem větší než obyčejný pes? Proč už nejsem mrtvý? Nezapomeň, už je mi přes dvacet. Nenapadlo?"
Upřímně? Nenapadlo. Hodně jsem se strachovala o Roycův život, ale on byl hodně zachovalý. Ale to nedává smysl. Můj pes přece nemůže být... vlkodlak? Jsem moderní a vzdělaná žena a vím, že do normálního světa tohle nepatří.
Takže jsou tu dvě možnosti:
1. Ten kluk si ze mě dělá prdel, což není pravděpodobné, protože to vypadá, že tomu opravdu věří.
A za 2. Se mi to zdá.
Ano, zdá se mi to. Tak je to. Ještě pořád spím.
,,Ehm... promiň, ale teď jsem si uvědomila, že spím. Takže jdu do postele a ráno, až se vzbudím, tu bude zase můj pejsek. Dobrou noc." Otočila jsem se na podpatku a zamířila si to dovnitř. K mému překvapení mě nikdo nezastavil. On mě nezastavil, ale je to taky jenom sen, tak co se divím.
Lehla jsem si a kupodivu jsem hned usnula.

________________

Nechal jsem ji jít. Co jiného mi taky zbylo?
Nevěřila mi. Nechápu to? Mě? Zrovna mě.
Ale je pravda, že mě zná jen ve vlčí podobě ne v té lidské.
Nechápu, na co jsem myslel, když jsem chtěl spát v lidském těle. Ale koho by napadlo, že sem přijde?
Na druhou stranu, tohle musel způsobit osud. A já už dlouho vím, že Lexie je můj osud. Teď už ví i ona o mě. A já ji nakonec ukážu, jak to všechno je.

Po velmi dlouhé době, jsem se rozhodla, že to konečně začnu vydávat.
Nejsem spisovatelka, takže nečekejte žádnou extra kvalitu.
Budu však ráda za jakoukoliv podporu.