Soldier On the Run [Stony] ✓

Soldier on the run

Anthony Stark se postavil ke svému kancelářskému stolu, kam si před chvílí položil ranní poštu. Prohrábl si své zacuchané vlasy a rukou přejel po svém poraněném obličeji. Chvíle, kdy mu člověk, kterého měl nadevše rád, uštědřil několik silných ran pěstí, se mu tvrdě zakousla do hlavy a on nemohl zapomenout na jeho zraněný výraz, když byl nucen se s ním poprat kvůli zradě a zklamání.

Věřil mu celé ty roky, co bok po boku žili vedle sebe, co jeden pro druhého byli oporou a bojovali společně proti hrozbám útočícím na Zemi. Vždy oni dva – ať už s týmem či na vlastní pěst v útrapách každodenního života. A on si musel zvolit Buckyho Barnese. Muže, jež měl na svých rukách krev rodiny Starků. Muže, který by se jistojistě nerozpakoval zabít i samotného Tonyho Starka, kdyby dostal příležitost.

Sáhl po dopisu, který ležel vedle novin a přejel po něm očima. Nestálo na něm nic než vzkaz: „Pro Tonyho." Nemusel být ani génius, aby věděl, kdo mu dopis poslal – moc dobře poznal písmo, jež se klikatilo na obálce. Povzdechl si a odložil ji zpět na stůl, usedaje do svého koženého křesla.

Promnul si kořen nosu a opět se zadíval na dopis, který ho přímo vybízel k tomu, aby ho otevřel. Sám pro sebe zavrčel a chmátl po obálce znovu. Tentokrát však s o dost větší rozhodností. Otevřel ji a rozložil si na klín papír popsaný známým písmem.

„Tony, moc mě mrzí všechno, co se stalo. Jsi v pořádku? Doufám, že ano. Od členů týmu dostávám pravidelné informace o tvém stavu, ale prý se už dlouhou dobu schováváš před okolím. Máš strach? Z čeho? Že jakmile vyjdeš mezi lidi, budu stát za dveřmi, abych tě mohl skopnout ze schodů? Prosím jen žádný ten tvůj neotřelý humor s tím, že schody jsou pro vysloužilé vojáky, jako jsem já a ne pro hlavouny, kteří se svezou výtahem...

O tom ale mluvit nechci. Ano, věděl jsem o té věci s tvými rodiči delší dobu a skrýval před tebou pravdu, abych tě uchránil před tou bolestí a nenávistí. Dělal jsem to všechno jen pro tvé dobro, aby ses nezatěžoval minulostí, která už se stejně nedá vrátit zpět.

Když jsem tě poznal, považoval jsem tě za egoistického pitomce, který má plnou pusu řečí, avšak ne činů. Který ve svém kovovém srdci nechová žádné city a který nemiluje nikoho mimo sebe. A pak jsem tě poznal doopravdy. Poznal jsem v tobě to, co jsem ztratil, když jsem zamrzl v čase. Pomohl jsi mi znovu milovat – opět pocítit ten krásný cit, který mezi námi vzplál vždy, když se naše rty dotkly. Až s tebou jsem se dokázal oprostit od minulosti a žít budoucností.

Vím, že jsi naštvaný a že jsem ti ublížil svým mlčením, že jsem ti lhal a zradil tvou důvěru, ale miluji tě. Nadevše. Nejsem jen tvůj přítel, jsem i člověk, který dělá chyby. A udělal jsem jich za svůj život hodně, byť bych je nikdy neřekl nahlas. A jedna z nich byla právě ta, že jsem ti neřekl pravdu o smrti tvých rodičů.

Už je to dlouho Tony. Je načase, abychom se znovu setkali. Pokud to ode mě nebude znít příliš troufale, přijď prosím zítra na Stockholmskou 36 v pět hodin večer. Budu tě čekat.

S láskou Steve. – 22. 4. 1991"

---

Tony prudce zabrzdil své luxusní vozidlo a vystoupil před zchátralý dům číslo 36. Odkašlal si a vydal se k prahu. Zabral za kliku a s nádechem vstoupil dovnitř. Všude byly střepy od lahví a rozbitých oken. Jediné, co v této místnosti zůstalo, byl starý, vratký stůl. Zakrněl nos při nechutném zápachu vycházejícím zpod zatuchlé podlahy.

Jakmile udělal několik kroků, rozkašlal se – zvedl se prach a špína plnila jeho plíce. Cítil, jak se mu podrážky bot lepí k prohnilé podlaze, díky jakémusi sladkému pití či alkoholu.