(CZECH) Ďábel ve mně ( Varian x reader )

9. Mlha

"No, to je lepší, než riskovat naše životy." Bránil Ondřej.

"A nebudou žádné životy, pokud ten lektvar neuvaříme včas!" Varian zvýšil hlas

"Jako vážně?" Zeptal jsi se a dívala se na všechny. „To si děláte prdel, že?"

Všichni se na tebe dívali, jako by nevěděli, o čem to sakra mluvíš. Nemohla jsi tomu uvěřit. Jak můžou být tak hloupí?

Povzdechla sis, přistoupil k Locice a vzala do ruk její vlasy. "Halóóó, Spusť mi své vlasyyyy? Připomíná ti to něco?"

Locika se zasmála. "Jasně! Proč mě to nenapadlo dřív?!" Pak si začala rozmotávat vlasy z copu.

Cassandra chvíli přemýšlela. "Ve skutečnosti by to mohlo fungovat, výborně (Y/N)"

"Jsi si jista, že to zvládneš? Dostaneš se potom dolů?" Zeptal se Ondřej princezny.

"Ano a ano. Už jsem to dělala mockrát." Locika se usmála a ty s Varianem jste jí pomohli rozmotat vlasy.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

„Dobře. Variane, jsi připraven?" Zavolala Locika. 

„I rázně se bít," zamumlal Varian, sundal si rukavice a položil je z opasek. Stáli jste pár centimetrů od okraje a sledovali, jak chlapec pomalu stoupal dolů z kopce. 

 "Buď opatrný." Zašeptala jsi, i když tě už nemohl slyšel. Tahle cesta byla mnohem rychlejší, ale také riskantnější. Pokud by se náhodou pustili, jsou mrtví. Nebo ne, protože kdyby se to někomu stalo, použila by jsi své síly, abys je bezpečně dostala dolů. Jinak by jsi tehle plán nenavrhla.

 "Dobře (Y/N). Jsi další." Ondřej promluvil a položil ti ruku na rameno. "Potkáme se s tebou a Varianem dole, dobře?"

 Přikývla jsi a chytila se Locičiných vlasů. 

 "Dobře Spěchalko, budeš opatrná, jasně? Ať děláš cokoli, nepusť se." Řekl Evžen a položil obě ruce na tvoje ramena. Znovu jsi přikývla a přistoupila blíž k okraji. Podíval jsi se a zjistila, že Varian už tam není. Sakra, je fakt rychlej. 

Pak jsi přešla přes okraj a držel se vlasů. Trochu ses houpala ze strany na stranu, než jsi začala lézt. Snažila ses, aby ses nebála a nedívala se dolů, jen pokračovat v lezení.  

Vzhlédl jsi a viděl Evženův ustaraný obličej vykukující přes okraj. Kývla jsi na něj a pokračovala v cestě dolů.

No tak (Y/N), to zvládneš. No tak, trochu rychleji. Řekla sis. 

Přinutila jsi se podívat dolů a ke tvému překvapení jsi zjistila, že už ses dostala ke korunám stromů. Ale ještě pořád jsi neviděla na zem ... Viděli jsi jen tmavě modrý ... mrak nebo tak něco. 

Sešla jsi dolů, a vzhlédla - ale teď už jsi neviděla vrcholky stromů. Sledovala jsi Locičiny vlasy po kopci, ale zmizely v té tmavě modré ... mlze? 

Hodně, hodně husté mlze..

"Variane?" Zakřičela jsi, když byly tvoje nohy pevně na zemi. Když nikdo neodpověděl, zmateně jsi se rozhlédla. 

 "Variane, kde jsi?" Zase jsi zakřičela, ale stále bez štěstí.

 Běžela jsi v zoufalství a hledala svého přítele. Bylo hloupé nečekat na ostatní, ale nemohla sis pomoct. Nemohla jsi ztratit Variana, ani teď, ani nikdy. Cítila jsi jak v tobě roste panika, když jsi znova a znova křičela jeho jméno. Běžela jsi hlouběji a hlouběji do mlhy a daleko od ostatních, kteří byli na cestě dolů.