"měli bychom jít" řekl bez zájmu a zase šel.. Teď vím jedno, neměla jsem to dělat. Se sklopenou hlavou jsem šla potichu za ním.
Ale když já tak chtěla, chtíč, to jediné mě donutilo tohle udělat, pro mě to určitě nebylo špatné, právě naopak. Pořád se mi třepaly rty od toho co se tady dělo a já sledovala jeho vysokou svalnatou postavu. Žaludek jsem měla pořád jako na vodě a to nemluvím o svém oblečení. To opravdu mělo něco společné s vodou, bylo celé promočené. Takhle nemůžu jít domů, ještě pořád je ze mě cítit alkohol, ale k němu taky nechci jít. Radši čelit jeho krásné, naštvané tváři? nebo Thomovi, který si ze mě bude dělat srandu jako vždycky. Asi půjdu k sobě. Konečně jsme došli k naší bytovce, bez zájmu šel pořád dál a odemkl dveře, potom mi je málem zabouchl před nosem, ale já se mu nedivím, on nejdříve asi chtěl a já to pokazila a potom jen tak přilezu, jsem hodně blbá a trapná.
Vyšli jsme schody a on beze slova odešel do jeho bytu, už jenom tímto mi dával najevo, že semnou nehce nic mít a nemluvit semnou. Domů nemůžu, probudím Thoma a on se mi bude smát, a nechci na něj působit jako špatý příklad. Neříkám že teď tím že ho mám v péči dělám dobrý,ale prostě tohle nejde. Už tak je dost drzý. Na patě jsem se otočila a šla jsem ven, pořád pršelo..Zastavila jsem se na posledním schodu před bytovkou, kde byla ještě stříška, ani jsem neváhala a sedla si na něj. Možná to studělo ,ale to mi bylo jedno,hlavně že jsem sama a v klidu.
Bylo by lepší kdybych nežila? Ale co by bylo s Thomem? šel by do dětského domova? To bych mu neudělala, taková nejsem. Hlavu jsem si dala do dlaní a slzám nechala volný průběh, teď mě stejně nikdo neuvidí. Je mi to jedno.....
Koukala jsem jak kapky deště padají na zem a tvoří louže, i ony mají kamarádky, se kterými spadnou do louže, jenom já tady sedím sama..Louis má Eleanor, jsou nerozlučná dvojka a jenom já jsem tady sama...Samota,..toho jsem se nejvíc bála, nové město, nový lidé, samota, že mě bude pronásledovat celý život....Nesnáším to tady...
V dálce začala být i bouřka a mě projel mráz po zádech, nemám ráda bouřky. Když jsem byla menší, tak mě před nimi ochránil táta, říkal mi krásné příběhy a tím si mě vždycky získal. Kdo mi je řekne teď? Kdo mě uklidní, pohladí po hlavě a řekne mi že mě má rád? že jsem pro něj celý svět. I s bratrem a mámou samozřejmě? Tak moc mi tady chybí, ani nedokážu popsat jak moc. Tak moc to ani popsat snad nejde, moje srdce je takové rozlámané na kousky, chybí mi láska, rodinná láska.
/Harryho pohled/
Co to kurva do mě vjelo? proč jsem jí polibek opětoval?! jsem snad sjetej nebo co jako?! Bože! vyšel jsem do mého bytu a zabouchl za sebou dveře. Bylo mi jedno kde je teď ona, nemůžu sní nic mít, jsem nebezpečný, nezasloužím si nikoho jako je ona. Nikdy. Ikdyž s ní trávit čas je tak, nepopsatelně krásný, ale prostě to nejde no.. Není mi souzená, skazil bych ji, je taková nevinná. Ta její nevinnost mě jednou snad zabije, prostě to nejde. Ale já zase tak moc chci, cítil jsem se tak pěkně když jsme se tam líbali, vůbec mi nevadilo když na nás pršelo, bylo mi to jedno, jenom ONA mě zajímala.
Šel jsem do ložnice a sundal ze sebe oblečení, převlíkl jsem se do tepláků, trička a mikiny, dám si sprchu až ráno, teď na ní nemám náladu, nemám náladu vůbec na nic.
Bylo asi hodně hnusný jí tam nechat? Co si teď o mě myslí? Co si o mě vlastně celkově myslí? Ten její žádostivý pohled, krásný úsměv, dokonalá postava, prostě ona je štěstí, to co jsem léta hleda a nenašel. Droga, až tak se dají nazvat její polibky, její rty...Sakra! Co to semnou je?! líbí se mi, to ano ,ale asi to většině chlapům.
Popošel jsem k oknu, musím zatáhnout závěsy, nesnáším když jdu spát a svítí mi sem lampy, pouliční lampa ještě k tomu -,- . Když jsem šel k oknu tak jsem jí uviděl, mám odtud přímý pohled na dění před domem. Seděla na schodech a hlavu měla v dlaních, mám tam jít nebo ne?
Nedalo mi to a já se vydal za ní, nemůžu jí tam tak nechat...Opatrně jsem otevřel dveře a uslyšel vzlyky, zase brečí..
Sedl jsem si vedle ní a mlčky jí pozoroval, ani jsem se jí nedotkl, dokud nezvedla hlavu a podívala se mi do očí těmi jejími zaslzeými.
/Pohled Lottie/
Zase přišel, co zase chce? Chci být sama-
"co tady chceš?" řekla jsem víc chraplavě než jsem chtěla, bylo mi to ale jedno.
"viděl jsem tě tady sedět tak.." nenechala jsem ho nechat domluvit.
"nedělej si starost, nepotřebuju to a jestli tady jsi z lítosti tak takdy odejdi, nestojím o ní, nechci už nic" řekla jsem a hlavu dala zase zpět do dlaní a ty nakonec položila na kolena. Slzy zase měly volný průchod po mých lících a to mi bylo také jedno, nebudu to řešit.
Cítila jsem jak mi dáva ruku na záda, cukla jsem sebou.
"no ták" řekl jeho krásným chraplákem těsně vedle mého ucha. Začala jsem se třást ještě víc a to jenom proto, že byl zase u mě moc blízko, jednou mě tohle zabije.
"nech mě" šeptla jsem ale hlavu jsem nechala pořád tam jak před tím.
"nenechám tě tady samotnou" řekl a už mi dal ruku kolem ramen, tak tohle mě donutilo zvednout hlavu. On než jsem stihla něco říct, tak volnou rukou utřel slzy z mých tváří.
"vážne si to řekl?" řekla jsem nevěřícně, třeba si dělal srandu, pokud jo, tak sním snad už ani nepromluvím....
"smrtelně" řekl a vážně se mi podíval do očí, než jsem stihla něco dalšího říct, tak mě uvěznil v jeho pevném objetí, tak hřál a mě byla taková zima.
"děkuju Harry" řekla jsem do jeho mikiny, zase voněla jako on, tak to je asi logické ne? když je jeho, někdy mám chuť si dát facku.
"nešla by si semnou zítra..no nebo spíš dneska ven? někde si sednout, pokecat? nebo kona a tak?" zeptal se opatrně a já se od něj odtáhla.
"je to rande?" vyletělo ze mě než jsem stihla říct něo normálního
"nooo.." chtěl něco říct
"ne není, nech to tak" řekla jsem a trochu jsem se pousmála....
