Tik Tak - vládce času

Ach ti bohové

Štíhlá mužská postava stála v bílém meziprostoru obklopená mlhou, která vyvolávala dojem, že okolní ponuré světlo nikde nekončí, ani nezačíná. Postava si nervózně pohrávala se svými kapesními hodinkami, které měl řetízkem připojené k džínám. Padly mu stejně dobře jako šedé tričko, které mu z části zakrýval kabát sahající mu do půlky lýtek v tmavě hnědé barvě. Znovu zkontroloval, jak daleko se vteřinová ručička dostala během těch pěti vteřin, když ji zkontroloval naposled. A opět zaměřil svůj zkoumavý pohled na siluety rozhodující o jeho dalším osudu. Podíval se na hodinky, zrovna když se minutová ručička posunula o jedno číslo vpřed.

,,Můžeme tedy hlasovat." rozhodla ta nejmenší postava z celé čtyřčlenné skupiny. Byl to samotný vládce temnot a chaosu: ,,Milý Tik-Taku..." začal s úsměvem a posadil se na svůj trůn, který se za ním zhmotnil. Jehož části byly poskládané z mnoha různých druhů trůnů a křesel, při čemž některé jeho kusy na sebe ani nenavazovaly a tak se nevysvětlitelně vznášely ve vzduchu: ,,Takže ty se chceš opravdu stát jedním z nás?" Se stejným pohrdáním vyslovil svou otázku, jako vždy. Zatnul jsem čelisti a chvilku pravačkou drtit hodinky, abych se uklidnil a mu neřekl jednu ze svých ostrých poznámek.
,,Ty jsi ten nejtvrdohlavější člověk, který si kdy usmyslel, že chce být bohem. S božskou silou, dostáváš i velkou zodpovědnost a moc ovlivňovat svět lidí. Nemyslím si, že jsi na tuto úlohu ten pravý, už teď jsi otravný a co teprve potom. Takže za mě - NE! " ukázal palec dolů a přehodil si nohy přes opěradlo a nechal ostatním možnost vyslovit svůj názor.

Po klukové pravici, pro mě levici se v tichosti vznášela postava v dlouhém roztrhaném hábytu. Okolo boků měl řetěz jako pásek, na kterým měl připevněnou knihu Osudu a vedle ní se houpaly připevněné zlaté přesýpací hodinky, akorát do ruky. Lehce jsem se pousmál, když jsem je u jeho pasu uviděl, jelikož jsem mu je daroval, aby mu pomohly lépe se rozhodovat o osudu lidí. Místo hlavy měl psí lebku a i když neměl oči, ale jen prázdné oční důlky, cítil jsem, že mě pozorně pozoruje. Až jsem z jeho pohledu dostal husí kůži, když si uvědomíte, že se na vás dívá smrt. Přesněji bůh života a smrti.

Se Smrťákem jsem měl neutrální vztah, jelikož jsem se mu neustále pletl do práce, ale doufal jsem, že díky těm hodinkám na mě bude vstřícnější.
,,Chrrr" zachraptěl a svými kostnatými prsty poklepával po přesýpačkách. Byl nerozhodný stejně jako písek v hodinách, který se sypal neustále nahoru a dolů.

Proto se slova ujal další tvor, který byl na půl orel a na půl lev, všichni mu říkali Amor. Bůh lásky a příležitostný posel. Byl to štíhlý gryf se sněhově bílým peřím a srstí s drobnými křídly, stejné barvy. Upřel na mě pohled svých dvoubarevných očí. Pravé měl modré a levé růžové. ,,Já si myslím, že bychom to s ním mohli zkusit, aspoň na zkoušku, přece jen..." zavřel zobák, jen co se na něj vládce temnot zle podíval.
,,Ale no tak Chaosy! Amor má právo říct svůj názor, stejně jako ty." pokárala ho bohyně světla a otočila se na mě s milým úsměvem: ,,Ale musím přiznat, že měl Chaos pravdu. Opravdu jsi ten nejtvrdohlavější člověk, který se chce stát bohem. Kolikrát už jsme tohle řešili? Snad tisíckrát?
,,5 234 krát." odpověděl jsem jí s falešným usměvem.
,,A tak to můžeme dotáhnout na šest tisíc, nebo rovnou na deset." zachichotal se vládce temnot, který ležel vzhůru nohama na svém rozpadajícím se trůnu.
,,Kroť se Chaosy, nebo tě srovnám!" pohrozila mu, ale on se přesto ušklíbl. ,,Varovala jsem tě." dodala než použila jsou oslňující moc a prozářila okolní temný prostor.
,,Ach! Světlo!" zasyčel, mezitím co temnota mizela. Nad hlavou se objevila modrá obloha, zatím co se pod námi objevila oblaka, na kterých jsme stály.

,,Chce k tomu ještě něco říct, nebo už můžeme konečně hlasovat." podívala se na přítomné, ale mému očnímu kontaktu se vyhnula. Jelikož jsem k tomu měl vždycky, co říct a minule jsem jim dokonce sepsal na pergamen tisíc nejdůležitější důvodů, proč by ze mě měli udělat boha času. Ale i tak neocenili mou práci. Nikdo nic neřekl a tak najednou ukázali buď palec nahoru nebo dolů.

Byly to tři palce dolů a jeden povzbuzující palec nahoru od dobráka Amora.
,,Smrťáku, dokonce i ty!?" nemohl jsem uvěřit, že hlasoval proti mně.
,,Chrr" zavrčel na mě, jelikož nemá rád toto oslovení.
,,Nebudu ti říkat Živote, vždyť máš místo ksichtu lebku." rozhodil jsem nešťastně rukama.

,,Je nám líto, ale tvoje žádost se zamítá." opět mu oznámila tu samou větu, jako vždy, když se snažil stát bohem, ale i přesto to zklamání Tik-Taka bodlo u srdce.
,,Myslím si, že jsi ještě plně nepochopil, co znamená být bohem. Přehlížíš všechny pravidla a následky, která to bude mít a zajímá tě jen velká moc a nesmrtelnost, kterou bys chtěl získal. Avšak, když mě přesvědčíš o opaku, budu na tvojí straně, ale teď už běž." oznámí mi vládkyně světla.
,,Budu o tom přemýšlel." řekl jsem jí i když jsem si myslel svoje a byl rád, že není v okolí žádný bůh, který by mi dokázal číst myšlenky. Nejradši bych se hned teď otočil na podpatku a odešel s nepořízenou, ale to bych nebyl já. Místo toho jsem dostal skvělý nápad. ,,Máš pravdu. Nemám ponětí, co to obnáší být bohem." řekl jsem zklamaně a získat si tak pohledy ostatních, dokonce se i Chaos posadil normálněji, aby se na mě mohl pozorněji zaměřit. ,,Ale vy ano. A proto bych vám mohl pomáhat a naučit se to! Takžéé? U koho mám začít?!"

,,Co třeba u mě?" zazubil se Chaos a luskl prsty. Intuice mi říkala, abych se podíval pod sebe i když jsem věděl, že to je špatný nápad. Když jsem tak učinil, zjistil jsem, že už nestojím na tom nadýchaném mráčku, ale na mraku temném jako uhel. ,,Jsem v háji." pomyslel jsem si. 

Nemohl jsem nijak reagovat, když se objevila jasná záře a zasáhl mě obrácený blesk, vyrobený vládcem temnot a chaosu.
Svět okolo mě potemněl a všechna ta náhlá bolest byla pryč.

Vzniklý popel dopadl na mráčnou podlahu. ,,Tohle nebylo nutné Chaosy!" opět ho pokárala bohyně.
,,Bylo." odpověděl jí: ,,A pokud má Tik-Tak rozum, tak už se sem nevrátí."
,,Ale on se vrátí." řekl Amor dívající se na hromádku popel do které dopadly jeho kapesní hodinky.

,,Tik - tak." tikaly stále vesele dál. A když na ně přistál nedosedl bílý motýlek, začal se pod ním předmět propadat, dokud nespadl z nebeských výšin.

Zdravím vás u mojí nové knížky a doufám, že se vám první kapitola líbila. Případně pokud byste měli v průběhu příběhu, nějaké nejasnosti, může dát vědět do komentářů a pokusím se vám to objasnit.  Vaše FoxeyeXD