the loving

1.kapitola

Měla jsem normální dectví. Nejlepší kamarádky,chápavi rodiče dva sourozenci,starostlivé babičky co pořát nadávali na co šlo.

Mou nejlepší kamarádku jsem potkala a poznala v první třídě na základní škole. Nejvíce jsme si rozuměly. Měli jsme sice nějaké rozepře,ale ne tak velké aby to naše přátelství zkazilo. Neustále jsme u sebe přespávaly bylo to úžasné přátelství,opravdu. Pokaždé když jsme skrátka byly pospolu byly jsme schopné si vymyslet,představit a velmi zlehka ''uskutečnit'' nové světy. V naších fantaziích se opravdu meze nekladly. Vždy jsme si změnily věk,jména a pak už jsme si hráli. Byly jsme dvě nevinné holky co touží po patnáctém roku života a neskutečné zamilovanosti.

Byla jsem malá,ale už v šesté třídě jsem si připadala jiná.Až moc psychicky vyspělá. Cítila jsem se na nejméně čtrnáctiletou a ne na dvanástiletou. Už od mala jsem měla taky hudební sluh a hrála jsem na klavír a pozdějš na kytaru a celkově jsem měla blízko k hudbě. Stejně jako mů o tři roky starší bratr . Byla jsem malá hnědooká, hnedovlasá holka což jsem více či míně i tet holka co už od třetí třídy toužila aby se líbila klukům.

Přes všechno učení a hádky s mámou jsem stále toužila potom aby mi už konečně bylo patnáct a já ''začala žít''. Měla jsem to naplánované, jak budu mít kluka a půjdu na střední ,budu chodit ke kámoškám hrát flašku a budu ochutnávat alkohol a cigarety. Taky jsem si vysnila jak budu šíleně zamilovaná do toho svýho kluka a on zase do mě. Šíleně zamilovanej.

No, je mi sedmnáct. Takže ještě o dva roky víc. Nemám kluka, cigára jsem ještě ne ochutnala, ale alkohol už ano. A na párty ke kámoškám taky nechodim kvůli tomu, že mám pouze jednu tu opravdovou kamarádku s kterou jedinou chci trávit čas. No a logicky nejsem ani bláznivě zamilovaná. Jediný co mi z toho vyšlo je ta škola.Což je smutný.

No a tak čekám.