Dívka z Obrazu

Short Story

Bylo mi 17 když se to všechno stalo.
Měli jsme se stěhovat do domku na druhé straně města. Školu jsem neměnila takže mi to bylo tak jedno.
Máma mě a mému mladšímu bráchovi dva měsíce v kuse básnila o tom jak je dům úžasný a že se máme na co těšit.
Brácha byl natěšený a furt dokola říkal že se nemůže dočkat. Zatím co já se o to nijak moc nezajímala.
Po půl hodině cesty jsme dojeli na místo. Dům byl takový jaký jsem si ho představovala.
Když jsme vešli dovnitř tak už tam byl nábytek ze starého domu akorát uprostřed obýváku vysel takový podivný obraz s holkou která vypadala jako mrtvola. Při pohledu na obraz mi přeběhl mráz po zádech. Zeptala jsem se mámi proč takový obraz máme uprostřed obýváku.
Ona mi odpověděla že za tím obrazem je poničená zeď a že dokud nesežene jiný obraz bude tam muset vyset.
Tak jsem na ten obraz chvíli hleděla a pak šla do svého nového pokoje. Hned jsem volala svojí nejlepší kámošce Caroll a povídali jsme si o domě a o tom kdy se může stavit. Když jsem jí začala mluvit o tom obraze tak se stalo něco divného. Z prostředka psacího stolu spadla kniha. Lekla jsem se ale snažila jsem si to nějak racionálně vysvětlit. V tu dobu jsem totiž na nadpřirozeno nevěřila. Druhý den u mě mě spala Caroll. Rodiče nebyli doma a brácha spal u svého kamaráda. Byli jsme v domě úplně sami a dělali všelijaké blbosti. Dokonce jsme ukradli rodičům alkohol. V tu dobu když jsme neměli co dělat jsem začala zas myslet na ten obraz a napadla mě ta největší hloupost. Napadlo mě že by jsme mohli zkusit vyvolat tu holku z toho obrazu ale Caroll se do toho moc nechtělo tak jsem ji řekla že to je jen sranda a že se nám nic zlého nestane.
Nakonec na to kývla. Zapálili jsem si tři svíčky sedli si na zem k obrazu a začali vyvolávat. Po pěti minutách jsme toho nechali a začli jsme se chlamat a dělat si z toho srandu. Najednou se sfoukli všechny svíčky. Opět jsem se to snažila racionálně vysvětlit ale Caroll byla k smrti vyděšená tak jsem se ji snažila uklidnit a když se trochu sklidnila šli jsme si lehnout do mého pokoje. Najednou se otevřeli dveře od skříně a pak bouchli. Tentokrát jsem byla vyděšena i já. Přepadl nás hrozný chlad a to byli zavřené i okna. Začali jsem říkat že to byla obrovská chyba a byli jsem totálně prodělané. Když v tom Caroll na mě začla koktat „A-a-Ally? To z-z-zrcadlo!"
Podívala jsem se tam...v zrcadle stála ta holka z obrazu přímo vedle postele kde jsme leželi. Když jsme se podívali mimo zrcadlo nebyla tam ale v tom zrcadle byla furt a šklebila se na nás stylem že za chvíli umřem. Začali jsem utíkat do obýváku kde blikali světla a nábytek byl vzhůru nohama.
Chtěli jsem utéct ale dveře byli zamčené. V tom něco začalo tahat Caroll do sklepa já utíkala za ní ale dveře od sklepa se zavřeli a já se k ní nemohla dostat. Začala jsem brečet a furt dokola říkat že je to moje chyba a že jsem totální kráva. Najednou mi ale něco došlo vyvolávali jsem holku z obrazu takže kdybych ten obraz zničila...
Neváhala jsem vzala jsem obraz a začala sním mlátit o zeď dokud nebyl roztříštěný.
Po zničení obrazu se vše uklidnilo a já hned běžela za Caroll ta byla v shrbená v koutě. Když jsem ji řekla že to všechno skončilo začali jsme se obímat a byli jsem obě šťastné že žijem.

Od té doby jsem zcela poučena a už si na to dávám pozor.