V přepychu sametu ✔ | ¹⁷.ˡⁱˢᵗᵒᵖᵃᵈ ¹⁹⁸⁹

V přepychu sametu

V přepychu sametu každý den naříkám,
před životem samotným neustále utíkám,
říkám si zkroušeně jak těžké je žít,
ale jak asi bylo těm, co tehdy mohli sotva někam jít?

Vidím sílu, jednotu a odhodlání,
dost, dost už bylo v téhle zemi lhaní.
V dlaních držím zapálenou svíčku
a jediná slza mi stéká po líčku.

Každý den se přemlouvám, abych vstala z postele,
jo, to zase bude dneska vesele...
Mou jedinou starostí je projíždět sociální sítě,
co, snad se tomu v téhle době nedivíte?

Za ty, co tu již býti nemohou.
Na ty vzpomínám pod hvězdnou oblohou.
K mužům před námi pokládám květinu
a náhle - máme holé ruce, ozve se ze stínu.

Chci tohle a tamto, chci drahou dovolenou!
Nemusím se starat o to, jestli ji máme povolenou.
Mě nezajímá, jak jste to měli tehdy,
já nežiju v minulosti, ale teď a tady!

Za lepší zítřky se modlím s nadějí,
Pane, dej, ať už se žádné hrůzy nedějí.
Buďte zase jen naše, naše země krásné,
kéž se znovu vrátí okamžiky šťastné.

Máte pravdu, nežiju, jen přežívám.
Nevím, proč stále dělám, jak si života užívám.
A už mě unavuje v téhle době stále něco předstírat.
Naučte mě žít, prosím, já už nechci jen přežívat!

Nechceme násilí, skandovali naši lidé.
Doufejme, že dnešní den nám k něčemu bude.
Ozývá se křik, cítím strach - tamhle lidé k zemi padají.
Kdo - když ne my? - to klíčemi cinkají.

Kdy - když ne teď? - nikdy není pozdě začít odznova.
Pláčem se mi chvějí ramena.
Vděční za to, co máme, bychom měli být.
Již třicet let smíme v téhle zemi svobodně žít.

Co je to vlastně svoboda?
Dokud o ni nepřijdeme, nevíme, co doopravdy znamená.
Studenti nám toho dne přinesli růže.
Mami, tati... tak díky, že můžem.

•••

Bylo to od srdce. A snad bylo vyřčeno to nejdůležitější.
Asi k tomu nechci nic dodávat. Díky, že můžu svobodně žít a dýchat v téhle době. Važme si toho.
30 let❤🇨🇿