Kdo měl tu možnost přečíst si Grišu nebo Šest vran, jistě už ví, co mohou od románů Leigh Bardugo čekat. Už od prvního okamžiku, kdy jsem zahlédla obálku Zjizveného krále, mi bylo jasné, že půjde o něco extra. Před pár dny se mi konečně dostal do spárů. Jaký tedy je doopravdy?
Zjizvený král navazuje na děj po Griše a Prohnilém městě (pokračování Šesti vran), takže článek může vyzradit zápletky s rozzuzlením předchozích knih.
Anotace
Na oslabených hranicích Ravky se shromažďují nepřátelé. Král Nikolaj Lantsov by měl dokázat nemožné – naplnit prázdné pokladnice, získat spojence a zastavit zkázu, která zemi hrozí. V jeho nitru však den ode dne sílí démon, který může zničit vše, co už mladý panovník vybudoval. Nikolaj a větrostrůjkyně Zoja se proto vydávají na riskantní cestu. Podaří se jim najít lék na královu tajemnou chorobu? Pokud ne, hrozí, že Ravka padne.
(zdroj: Albatrosmedia.cz)
Nesuď knihu podle obalu, nebo jo?
Na Zjizveného krále jsem se těšila už od okamžiku, kdy jsem viděla na internetu obálku a zjistila, že bude v hlavní roli Nikolaj, který v Griše působil spíše jako vedlejší, ačkoliv zásadní, postava, načež ve Vranách se jenom mihl. Obálka na fotce vypadala skvěle, jenže ploché zvěčnění se nemůže rovnat realitě. Jakmile jsem ji vytáhla z balíčku, zatajil se mi dech. Pevná vazba, metalický přebal s vystouplými prvky, látková záložka, není to v dnešní době u knížek běžná záležitost, ale to nejlepší se skrývá na deskách – černý podklad se zlatým vyobrazením lantsovské dvojhlavé orlice, ornamenty a titulkem. Takovou knížku jsem ještě nepotkala, je precizně vyvedená, nádherná.
Pravé zlato se skrývá uvnitř
Jakmile vypadá knížka dobře napohled, máme větší očekávání i od jejího vnitřku. Z vizuální stránky byla laťka nasazená opravdu vysoko, navíc Leigh několikrát prokázala, že je geniální spisovatelkou a je knihu od knihy jenom lepší.
Znovu se jako čtenáři setkáváme se starými známými.
Ravka, tonoucí muž ve světě silných zemí, se po Temnyjově puči pořád pohybuje na pokraji kolapsu. Pokladnice vysychá, nepřátelé si brousí zuby na jakoukoliv jejich chybu. Král Nikolaj Lantsov se s pomocí Triumvirátu snaží všechno ukočírovat. Jenže jsme v Ravce. Pokud se něco má pokazit, pokazí se to pořádně. Vrása ponechala v Nikolajovi pozůstatek démona nabírajícího každým dnem na síle, do toho musí řešit politické vztahy, a aby upevnil pozici na trůnu, nalézt si vhodnou manželku. Mezi věřícími dochází ke vzniku nového kultu spojeného s prapodivnými zázraky. Most z kostí, socha svaté ronící černé slzy obrostlá růžemi... někteří věří, že je to dílo Bezhvězdného. Požadují svatořečení Temnyje. Hrozbu střetu věřících řeší Nikolaj vyjednávání s jejich nejvyšším, mladičkým zapáleným mnichem Jurim, který hlásá, že Temný Heretik ve skutečnosti nepadl.
Ocitáváme se v klubku intrik a nevysvětlitelných záhad. Nikolaj přichází s riskantním řešením – odjede se svou družinou na výpravu k Vráse, po cestě bude urovnávat vnitrozemní vztahy, s trochou štěstí naleznou lék proti démonovi, načež zbytek zůstane v paláci, aby zorganizoval velkolepou slavnost, kde najde budoucí královnu.
V kterékoliv jiné knize by takhle vypadal děj celé knihy, všechno by se vyřešilo trochou nadávek, sladkých úsměvů a vynořením dobré víly kmotřičky, jež všechno urovná. Tady to tak rozhodně není a nebude.
Kdykoliv nabydete pocitu, že víte, jak to celé skončí a jste krok předem, se na následující stránce dozvíte, že jste jako Jon Snow – nic nevíte. Víc k ději neprozradím, abych vás neochudila o ten zážitek, ale hrozně ráda si o něm s kýmkoliv popovídám, až bude mít přečteno.
Okýnko pro psavce
Jelikož se nacházíme u šesté navazující knihy, můžeme se ohlédnout trošku dozadu. Podle mě odpovídá děj dokonalému „ledovci". Vidět je jenom špička, ale jakmile začneme kutat, dostáváme se hlouběji a hlouběji... až zjistíme, že jsme dosud viděli jenom pouhý zlomek skutečného obrazu.
Začalo to precizností Griši, kdy měla perfektně vymyšlený svět a nástřel postav, hlavní byla Alina, která se řídila hlavně pocity a vlastně toho moc nevěděla. Od ní se vše odvíjelo, Ravku jsme prozkoumávali skrze ni. Vypravěč v první osobě nám poskytl velmi omezený pohled, ale dovolil nám pochopit, proč všichni tak milovali Temnyje. Poznali jsme i ostatní – Nikolaje, Žeňu, Zoju, úzkoprsého suchoprda Davida... jenže o ně vlastně tolik v danou chvíli nešlo. Jejich čas nenastal.
Potom přišlo Šest vran, kde bylo, překvapivě, šest zásadních postav, bez jejichž vhledů by to nešlo. Z ich-formy se stala er-forma v podobě „vypravěče na rameni". Postupně jsme procházeli temnými uličkami Ketterdamu a došli až do Ledového paláce – každičký detail, drobky informací zdánlivě poházené po zemi měly za cíl nás poskytnout daleko hlubší souvislosti. Nic nebylo jenom tak.
Všechno zúročil Zjizvený král a přihodil do banku dvakrát tolik, než knihy před ním. Žádný ze zásadních zvratů se nedal čekat, ale retrospektivně dávají smysl. Z hlediska literárního řemesla naprosto dokonalá, precizní až hodinářská práce. Všechny postavy prošly vývojem, hlavní i ty zdánlivě bezvýznamné. Pamatujete na Davida? Ten chlapík nemluvil, natož aby pochopil vtip a teď? Zachoval si svou osobnost, ale génius popolezl z ulitky.
Chce to hodně plánování, rozmýšlení a škrtání, přesto každý z nás může svoje psaní zlepšit tím, že si ještě před psaním nebo během něj vytvoří detailní představu o svém světě, postavách a cíli, kam chce dějem směřovat. Nezáleží na tom, jestli jde o povídku, romantickou novelu nebo obří fantasy román.
Sečteno podtrženo
Zjizvený král je vůbec nejlepší kniha, jež jsem dosud četla. Myslela jsem si, že překonat skvěle rozjetý konec Podlého krále od Holly Black nebo ohromný rozsah románu s četnými úskoky Sarah J. Maasové bude v současné době zhola nemožné, ale tohle? To byl nářez.
Nemůžu se dočkat druhého dílu.
Klaním se autorce a celému jejímu týmu.
