far away

kapitola 1.

Dala jsem si cigaretu mezi rty, zapálila konec a vdechla. Ne, že bych na tom byla závislá, ale co si budeme, občas si dám. Bylo opravdu chladné ráno a i přes teplou bundu, dlouhé džíny a teplé boty mi zima přece jen trochu byla. Při každým vdechu cigarety jsem přece jenom trochu cítila škrábání v krku, jako bych kouřila poprvé. Ruka ve které jsem cigaretu držela mě studila, protože jsem si ji nemohla ohřát v teplé kapse. Pozorovala jsem z altánku u domu jak se brácha vypravuje taky už do školy. Nemůžu pochopit, že to dnes je naposled na měsíc, kdy do téhle školy jdu. Nemůžu pochopit, že jsem s tím vším souhlasila. Nevím, jak to zvládnu a co mě tam čeká.
Po tom co jsem cigaretu típla a vzala si tašku jsem konečně mohla vyrazit a zahřát si obě ruce v teplých kapsách u zelené bundy.

Došla jsem do školy a vydrápala se až do posledního patra, kde jsme měli první hodinu. Čeština. U mě v lavici už seděla Míša. Míša... jak ji popsat? Moje nejlepší kamarádka, ale nedá se jí úplně ve všem věřit. Sedla jsem si vedle ní a zadívala se jí do očí. Měla hodně popraskaných žilek, velké vzorničky, takže jsem nemusela moc dlouho domýšlet co to znamená. Prostě jsem se usmála a objala ji.
"Takže.." oplatila mi Míša upřímný úsměv.
"Ráno jsem šla před barák a tam stál ten Marek. A jakože on se usmál! A včera... jsem byla na privátu a jako něco tam bylo nooo..."
Ani jsem nic jinýho nečekala. Od ní ne. Má to v životě fakt těžký a mám ji ráda, ale její nejoblíbenější téma jsou prostě drogy a kluci. A to nemusím zmiňovat, že jí ještě nedávno bylo 13.
"Povídej do detailů." posunula jsem se k ní blíž a čekala. Ano, myslím, že na to co dělá je docela malá... docela dost. Na druhou stranu, je to její život, ona to tak chce a nikomu to neubližuje... a já taky nejsem svatá.
"No, byli jsme s tím Gabrielem, u něj a bylo tam ještě pár kluků a jednu holku, kterou tam pak vyprstili a měli jsme pár géček no."
"Hele nechceš jít radši domu dneska? Nevypadáš moc v dobrým stavu, radši se jdi vyspat, Michaelko moje."
"Asi pak půjdu.. jo a hlavně to nikomu neříkej... Martin přišel včera totálně zhulenej do školy a má problémky. A taky zamnou byla Niki a už se ptala a ty víš, že by mě zabila pomalu i za frisco." zasmála se trochu Míša a já jen přikývla.
Ano, jsme v devátém ročníku. Ano, přeháníme to. Ale jsou tu i slušní lidé, to se musí uznat.

O přestávce za mnou chodili spolužáci a loučili se semnou. Po třetí hodině jsem měla jít domu a jít si už balit. Bylo to opravdu hodně objetí i od lidi, od kterých bych to nečekala... bylo mi trochu do breku. Nevěděla jsem, jak to všecko zvládnu. Pak mi někdo najednou zaklepal na rameno. Otočila jsem se a stála tam hezká, malá tmavovlasá holka s fake brýlemi, košilí, legíny a make upem.
"Nejdeš semnou na záchody?" ušklíbla se.
Já jen kývla a šla jsem s ní do kabinek. Zamkla a dala mi lehkou pusu na rty.
"Víš, že mi budeš chybět, Carrie?" začervenala jsem se ona se jen usmála a obejmula mě. Nebyla jsem lesba. Ani bi. Ale ty pocity k ní nešli nějak vyjádřit. Bylo to něco mezi "líbíš se mi" a "kamarádka".