Zdravím, jmenuji se Erik, je mi dvaadvacet a živím se jako fotograf. Létání letadlem pro mne bylo koníčkem, jelikož mě vždy fascinoval vesmír a rád jsem si ho fotil, tudíž jsem to to považoval jako nejlepší část fotografování.
Vždy jsem létal se svojí ženou Annou, která je též fotografka, jen jsme spolu nikdy nenavázali vztah ohledně mého koníčku. Zatím co Anna fotila přírodu a všeobecně zajímavé věci, já jsem se zajímal o oblohu a o blízké hvězdy či planety.
Ještě před několika hodinami jsem přijížděl ve spěchu na letiště. S Annou jsme zaspali a tudíž jsme nemohli ztrácet čas. Zaparkovali jsme a utíkali s kufry na přepážku. Po odvlečení jsme si oddechli v letadle, které za pár minut vzlétlo. Nedospalý ze včerejší práce jsem jsem si zapomněl vytáhnout svůj tablet z batohu, čímž píšu tento příběh.
Po odletu jsem kvůli psychické únavě odpadl v letadle. Podle mé ženy jsem spal asi 3 hodiny. Trochu mne to zarazilo, protože jsme měli letět pouze dvě a půl hodiny, ale letadlo se opozdilo a tudíž jsme museli čekat. Jsem velice netrpělivý člověk, ale jako fotograf jsem si zvykl. Avšak ani po 2 hodinách letu jsme nepřistávali, či dostali zprávu od velitele posádky. Věděl jsem že je něco špatně, ale nevěděl jsem co.
Po třech hodinách letu jsem začal panikařit, odpoutal jsem se ze svého sedadla a zamířil k pilotní kabince. Co mi stálo v cestě, ať už kufr či člověk, odhodil jsem jej stranou a šel dál. Po neúprosném odhození posledního kufru jsem byl přede dveřmi, které vedly do pilotní kajuty. Nebyly zamčené, tudíž jsem přes ně vtrhl dovnitř velmi rychle.
