𝑫𝒓𝒚 𝒕𝒆𝒂𝒓𝒔

🕚 T E N Č A S 🕚

22. 5. 201?

Ten čas, kdy jsem tě poznal.
Ani se to nezdá být taková doba,
jenže ten čas tak rychle utíká.
Z ničeho nic jsi se ozval, objevil, utěšil...

Ty časy, kdy lidé mě opouštěli.
Smrt si je vzala do náručí,
či si je jiný člověk za ruku vzal a odvedli je ode mne dál.
Ty jsi však zůstal a říkal věci,
které dokázali na mých tvářích vytvořit úsměv.

Ty časy, kdy jsme si byli bližšími.
Přezdívkami, kterými jsi mě nazýval,
fotky, které si mi posílal.
Proč jsi to dělal?!
Snad jen pro svojí útěchu,
že máš nad někým sílu?
Mohl jsi mít nade mnou
až moc velkou moc.
A já tu roli loutky vzal.

Ty časy, když jsem byl tak zmatený.
Přemýšlel nad tím, jestli tě budu moci objímat a líbat tvé rty.
Bylo to na mě až moc rychlý,
takový já normálně nejsem.
„ Co to s tebou je? "
ptal jsem se svého odrazu.

V ten čas jsem si uvědomil, že jen přátelství to nebude.
Ty jsi však mluvil stále o těch svých vysněných.
Já mezi nimi nebyl.
Mlčel jsem a raději dál poslouchal,
jak moc by jsi chtěl někoho,
kdo by tě každý večer v objetí držel.
Prsty jsem na sebe ukazoval,
že já bych to pro tebe udělal.
Ale snaž se ukázat lásku slepému.

19. 6. 201?

Ten čas, kdy jsem poprvé slyšel
tvůj hlas.
Byl jsem na cestě domů ze školy,
A ty jsi bloudil po městě.
Mluvili jsme o tom,
že si spolu pořídíte mazlíčka.
I kdybych přišel před tvé dveře,
s mazlíčkem v náručí,
Vysmál by ses mi do obličeje,
jak moc jsem naivní.

Ten časy, kdy ses mi chlubil,
že sis někoho našel.
Mé ruce celé od krve,
mé srdce v nich sevřené.
Jak jsem si mohl myslet,
že já bych byl ten,
který by strážil tvé něžné city.
„ Přeji ti to. "
Řekl jsem ti i přes tu bolest,
když z mých úst tekly
malé proudy krve.

Ten čas, kdy jsme si byli vzdáleni.
Moc dobře jsem věděl,
komu svoji pozornost dáváš.
Vzdal jsem své naděje.
Bylo to několik týdnu,
Nebo jen pár dní?
Ten čas je tak matoucí...
Myslel jsem si, že to bylo tvé 'sbohem.'

Ten čas, kdy ses znova ozval.
„ Chyběl jsi mi. "
Mé srdce vynechalo pár úderů při těchto slovech.
Avšak teď přemýšlím,
jestli to nebyla tvá největší chyba.

Ten čas, který jsme provolali.
Říkal jsi mi o všem.
Co tě trápí, co tě udělalo šťastným.
Miloval jsem naše večerní hovory.
Slíbil jsi, že to bude náš zvyk.
tak proč teď každý večer koukám na hvězdy a čekám na další telefonát?
Však moc dobře vím,
že se už nikdy žádného nedočkám,
možná proto také každou noc ty hloupé slzy prolévám.

Ty časy, kdy alkohol v mé krvi proudil.
Smál ses, jak moc upovídaný a
trhlý jsem byl.
Celou noc jsi říkal své příběhy, já jen tiše oddechoval a poslouchal tvůj hlas.
Je smutné, že teď piji alkohol jen ze žalu, abych na tebe alespoň jednou zapomněl?
Mám pocit, že bych se v tom chlastu,
i v mém mladém věku, měl raději utopit.

Ty časy, když jsem všechno sliboval.
Slíbil ti, že den, co tě potkám,
budu tě jen objímat.
Slíbil ti, že tě jednou navštívím.
Slíbil ti, že na tvé narozeniny
s tebou oslavím.
Slíbil ti, že tu pro tebe
budu v nejhorších dnech.
Vím, že ty sliby stále mohu splnit.
Také vím,
že své chyby,
pouhými sliby,
nikdy nenapravím.

10. 8. 201?

Ten čas, kdy tváří v tvář jsme stáli.
V tom objetí bych mohl zůstat navěky.
Cesta, kterou jsme šli,
byla duhou zbarvená.
Já byl plný adrenalinu a radosti,
že jsme se před nikým
nemuseli schovávat.
Tenkrát to byla ta radost,
kterou jsem už dlouho necítil.

Ten čas, kdy jsem svůj slib neslíbil.
Slíbil ti, že tě budu objímat,
avšak v mém náručí byla jiná osoba.
Sledoval jsi mě,
Propaloval jsi mě,
Ale nemohu ti to brát za zlé,
Udělal bych to samé.
Jsem hlupák, já vím.
Neslyšel jsem,
jak křičíš,
abych přestal.
Tam byl ten bod zlomu,
kdy už nebylo nic jako dříve.

Ten čas, kdy jsme se pohádali.
Seřval jsi mě za to,
že jsem ti lhal.
Nechápal jsem,
co jsem udělal špatně,
„ Už prosimtě nehraj, že se staráš. "
To byla kudla,
kterou jsi mi bodl do hrudi.
Poté jsi odešel,
a já zůstal sám,
bez možnosti cokoliv vysvětlit.

26.8. 201?

Ten čas, kdy jsi řekl své sbohem.
Byl jsem pro tebe lhář.
Taký jim jsem, nenávidím se za to.
Ty jsi byl možná slepý,
jenže já byl hluchý.
To by nešlo spolu, že?
Jasně jsi říkal,
že lidi jako já nejsou pro tebe.

teď je ten čas,
kdy musím říci své sbohem.
Slzy mi tečou,
ruce se třesou,
má duše je prázdná.
Promiň mi to všecko.
Jsem jen hloupě zamilovaný.
Láska z lidí dělá idioty,
i já se jím stal.

V čase najdeš někoho,
kdo ti i ten tvůj svět rozzáří.
I přes tu bolest jako dříve, mohu jedině říci: „ přeji ti to nejlepší. "
Já si jdu opět sednout na to okno, plakat, že se hovoru nedočkám.
Pláču, doufajíc, že jediné na co zapomenu, budou city k tobě.
Je to můj trest,
je to mé vězení,
proto se nebráním té bolesti.

Byl to čas, kdy jsem pochopil,
proč jsi to vše udělal.
To já byl ten,
kdo ti bodal nože do zad.
Udělal jsi správně rozhodnutí.
Lidé jako já, musí být potrestáni.
Já to chápu,
jenže na pochopení je už moc pozdě.

Teď je čas se rozloučit.
Tohle je mé sbohem.