Prokletá smrtí

●DÉŠŤ●

Všechno to začíná jednoho deštivého dne. Na jedné mokré silnici,kde ležím a čekám na smrt.
Aby jste pochopili proč si lehám v dešti na silnici s flaškou nějakého alkoholu a čekám až mně něco přejede musíte znát můj život...

Když se to stalo poprvé , tak to nebylo nic neobviklého. Prostě život . Jednou - mohli my být tak čtyři - jsem si hrála na zahradě se psem. Táta ho den před tím našel v jednom útulku. Byl už starý ale hrál si jako štěně. Smála jsem se... bylo to užasné. Za pár dní už jen polehával...

....a pak umřel...

Bylo my smutno. Dlouho jsem pak nevilezla z pokoje.

O pár let později jsme s tátou šli do lesa. Vzali jsme sebou i dvě nová štěňátka. Jeden bez druhého nedali ani ránu.

Zrovna jsme šli přes silnici a oba je srazilo auto. Chápete ??! OBA!! Dávala jsem si to za vinu , ale táta mně utěšoval že to byla jen náhoda.

Ten den jsem se zvířatama skončila.

Pak když my bylo třináct mně něco v noci probudilo. Byl to kouř. Běžela jsem zavolat hasiče a pak vzbudit rodiče. Přišla jsem pozdě...

Rok jsem pak strávila v dětském domově. Kéž by to tenlrát byl už konec...

Ale ono ne , po roce mně adoptovala jedna veselá rodinka.
A netrvalo dlouho a už jsem patřila do rodiny.

Teď jsem mněla mamku , tátu dva bratry - jednoho staršího a jednoho mladšího- a malou sestřičku.

Bylo mi čerstvě sedmnáct a my jeli jejich velkým autem z poutě. Malej bráška mněl pusu opatlanou od cukrové vaty a jeho zrzavé vlásky trčely do všech stran. Šárka - sestřička- pořát něco brebentila a velkej brácha o něčem diskutoval s mamkou.

Šťastná rodinka až do chvíle kdy táta strhnul volant prudce do strany a my se vybouraly.

Byla jsem víceméně při smyslech až do chvíle než přijela sanitka. Pak už jen černo...

Probidila jsem se v nemocnici , kde my řekli že všichni až na mně jsou mrtví.

Dům připadl nějakému vzdálenému příbuznému , který ho i s našimi věcmi stihl prodat než jsem se probudila.

Když už jsem nebyla připojená k tolika přístrojům a nemněla jsem žádné vážnější zranéní , tak jsem z té nemocnice utekla.

Někde jsem ukradla nějakej alkohol ...

A tak tu teď ležím a čekám na smrt. Už my totiž došlo že jsem prokletá.

,, Proč ležíš na té silnici? Je šero mohlo by se ti něco stát..."