Víla

Prolog

"Miriel, otevři ty dveře!"
"Běž pryč."
"Miriel, jestli okamžitě neotevřeš, tak přísahám při duze -"
"Že co?"
"Že...... Že.... Prostě otevři. Prosím"
"Nech mě být"
Miriel se pomalu zvedla od záchodové mísy, plné zvratků které hrály všemi barvami duhy, a podívala se do zrcadla. Spatřila v něm odraz malé, hubené víly, se zplihlými červeno-fialovými vlásky, poloprůhlednými křídly stejné barvy, s malým nosem a výraznými rty. Aspoň to by spatřil kdokoliv jiný. Miriel viděla pouze ošklivou, opuchlou vílu s křídly až moc malými aby se komukoliv zalíbila, s ošklivými, tlustými rty a očima světle modré barvy, která ani v nejmenším neladila s barvou vlasů a křídel. Co jí však trápilo nejvíc byla její postava. Bylo úplně jedno co jí Giltred, její trpasličí spolubydlící, říkala. Trpaslíci přece kráse vůbec nerozumí. Jak by taky mohli, jsou přece malí, tlustí, špinaví, a....
Miriel se sesunula po stěně na zem. Ne, takhle nemůže přece přemýšlet. Nemůže být na Giltred zlá, vždyť ona se jí jen snaží pomoct. I když není s čím, ona přece žádný problém nemá. Tak jí nesedlo jídlo, no a co má být?
Pravda však byla taková, že jí nesedlo žádné jídlo které mělo porci větší než její pěst. Možná za to mohla obecná vílí nátura, která hnala tuto rasu k až sebedestruktivním ideálům krásy, a která při sebemenším vykolejení velmi snadno a velmi rychle přešla do depresí. Z čistě statistického hlediska bylo nejvíce psychických poruch, a také největší počet sebevražd, právě ve vílí populaci. Nikdo přesně nevěděl, proč si příroda tak ošklivě s vílami pohrála, proč mají, tyto navenek tak krásné bytosti, tak ošklivé myšlenky uvnitř svých hlav již od samotného narození.
Možná to byla daň za jejich všemi opěvovanou krásu, možná kletba z dávných dob. Nikdo to ve skutečnosti nevěděl.
Miriel cítila, jak se jí skrze silný make-up prodírají kapičky slz a zvolna stékají k ústům, kde se mísily s duhovými zbytky oběda. Ano, přesně tak, vílí zvratky mají barvu duhy. S třpitkami. A přesně toto svinstvo nyní zdobilo záchod a jeho okolí, stejně jako okolí Mirieliných úst.
Její pohled se stočil ke skříňce nad umyvadlem. Možná by se tam dalo najít něco co by jí pomohlo....
Ne. To nesmí. Konkurz je dneska večer a pokud přijde sjetá, nebo na ní najdou jizvy, navíc čerstvé, tak může na tu práci zapomenout. A ona tu práci přece nutně potřebuje, že?