Proč?

Poprvé v Bradavicích

Rozloučila jsem se s rodiči a popadla kufr. Budou mi chybět, ale do Bradavic se celkem těším.

Dala jsem rodičům posledí pusu, zamávala jim a šla do expresu.

Hledala jsem nějaké volné kupé, ale prošla jsem asi půlku vlaku a žádné volné kupé nebylo. Pak jsem, ale našla kupé s třemi lidmi.

"Em... ahoj, můžu si sem sednout? Snad nikde jinde žádné volné kupé není," zeptala jsem se, když jsem otevřela dvířka od kupé.

"Jasně, že si sem můžeš sednout." usmál se na mě kluk, mě velice známý.

"Počkat... ty jsi Harry Potter?" Zeptala jsem se černovlasýho chlapce.

"Ano, jsem Harry. Jak jsi mě poznala?"

"Jsi tak hrozně podobný své matce a svému otcovi. Můj táta s tvým tátou se znal. Máme u nás doma fotku tvých rodičů. Omlouvám se, že ti to připomínám." Dořekla jsem svůj proslov a na chlapce se usmála.

"Nevadí. Je... je to v pohodě," falešně se usmál. "tohle je Ron. A vedle tebe sedí Hermiona." Představil mi všechny a já se na ně usmála.

"A ty? Ty jsi?" Řekl s plnou pusou Ron. "Já jsem Emily. Ráda vás poznávám. "Asi po padesáte jsem se na ně usmála a oni na mě taky.

"Radila bych, aby jste se převlékli do svých chábitů. Asi za 20 minut jsme v Bradavicích." Řekla nám Hermiona. Měla pravdu.

Asi za 5 minut jsme se všichni převlékli a čekali, až expres dojede.

Za chvíli jsme přijeli do Bradavic, kde nás odvedl Hagrid k lodičkám. Byla jsem na lodičce s Hermionou. Pak si nás seřadila profesorka McGonagallová. Dveře, před kterými jsme stáli se otevřeli a snad všechny pohledy sjeli na studenty, kteří seděli u 4 stolů. Hlava mi sjela k dvoum zrzavým chlapců, o kterých Ron říkal, že jsou jeho sourozenci.

Postavili jsme se před stoličku, na které byl klobouk s obličejem.

"Já teď přečtu jména a ten, koho přečtu si sem sedne a moudrý klobouk vybere jeho kolej." Řekla profesorka McGonagallová a začala číst.

"Elizabeth Wilsonová!"

"Zmijozel!"

"Jessica Green!"

"Havraspár!"

"Olga Blacková!"

"Mrzimor!"

"Harry Potter!" Všichni stichli. Asi všichni věděli, kdo je Harry Potter. Harry si sedl na stoličku. Bylo vidět, že byl nérvózní.

"Ať je to tedy Nebelvír!" Ostatní z Nebelvíru začaly tleskat, pískat a posmívali se ostatním tím, že mají Pottera.

"Emily Williamsová!"

Byla jsem nérvozní. Pomalu jsem došla k profesorce McGanagallové a sedla si na stoličku.

"No... tak kam s tebou... jsi odvážná, takže se hodíš do Nebelvíru... chytrá, takže do Havraspáru a Mrzimoru také... když tě někdo naštve, jsi schopna velké pomsty, takže i do Zmijozelu... no, ať je to tedy.... Nebelvír!" Řekl klobouk a já se usmála a běžela k Harrymu.

"Hermiona Grangerová!" Hermiona si sedla na stoličku.

"Nebelvír!" Zajásala jsem a Hermiona příběhla k Nebelvírskému stolu.

"Draco Malfoy!" Malfoy přiběhl ke stoličce. Malfoye jsem znala, už několikrát jsem se s ním viděla. Je to hrozně arogantní kluk, kterého hrozně nesnáším.

"Zmijozel!" Vykřikl klobouk a já si oddychla. Myslela jsem, že ho pošle do Nebelvíru, ikdyž to byla blbost, protože byl hrozně blbej, byl to srab a hrozně... arogantní, takže byl pro něj Zmijozel jasný.

"Ron Weasley!" Ron si sedl na stoličku.

"Nebelvír!" Vykřikl klobouk a já začala tleskat. Ron si k nám přisedl a my všichni se začali bavit.

Pak už jsem nikoho neposlouchala, ani Brumbála, jak říká svůj proslov, protože jsem se bavila s Ronem, Harrym a Hermionou.